Natálie Exnerová

–

1 Zakotvení pojmu střídavá péče do českého právního řádu

Střídavá péče jako jedna z forem péče o nezletilé dítě byla do českého právního řádu zakotvena tzv. velkou novelou zákona o rodině, tj. zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. (3) Tehdejší zákonná úprava, která platila do 31. prosince 2013, hovořila konkrétně o střídavé výchově, a to v ustanovení § 26 odst. 2 zákona č. 94/1998 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOR), dle kterého „jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.“ (4) Velká novela zákona o rodině tak zavedla možnost svěřit nezletilé dítě ve zvláštních případech jak do střídavé, tak i společné výchovy, a to za předpokladu, že taková výchova byla v zájmu dítěte a oba dva rodiče skýtali záruky, že takové opatření bude plnit svůj účel. (5) Prakticky ale ve všech případech mělo jít o schválení dohody rodičů o střídavé, popřípadě společné výchově. (6)

Přestože znění ZOR do účinnosti tzv. velké novely o možnosti střídavé, popřípadě společné výchovy nehovořilo, tehdejší judikatura zastávala názor, že i přes absenci výslovného zákonného ustanovení bylo možné nezletilé dítě do takové výchovy svěřit, a to zpravidla za předpokladu, že se na tom rodiče dítěte dohodli. (7) Soudy v některých případech došly k závěrům, že gramatický výklad ZOR ve znění účinném před velkou novelou nevylučoval, aby dítě do střídavé péče bylo svěřeno, neboť ZOR do účinnosti velké novely hovořil pouze o tom, že „v rozhodnutí, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti po dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.“ (8)

Na výše uvedené a na skutečnost, že až do roku 1998 bylo běžné, že nezletilé děti v případě, že spolu jejich rodiče dále nežili, byly automaticky svěřovány do výlučné péče, reagovali zákonodárci v roce 1998, a to právě přijetím velké novely ZOR. Do účinnosti velké novely byly nezletilé děti svěřovány spíše do péče matky, čímž docházelo k omezování styku s otcem zpravidla na každý druhý víkend v měsíci, což je dodnes kritizováno ze strany některých otců, kteří se považují za stejně dobré vychovatele a pečovatele jako jsou matky, nehledě na to, že při svěření dítěte do výlučné péče matky dítěti chybí mužský vzor. (9) Uvedené odráželo i posun ve vnímání role otce a matky při výchově dětí, dále skutečnost, že větší počet mužů začal s dětmi odcházet na rodičovskou dovolenou a snahu umožnit tzv. dvoukariérní manželství. (10) Velká novela právě proto zavedla možnost svěřit dítě i do střídavé nebo společné výchovy obou rodičů, což mělo za cíl změnit dosavadní soudní praxi, která jednak porušovala právo dítěte na péči obou rodičů, druhak i právo rodičů na péči o dítě a jeho výchovu, tak, jak o těchto právech hovoří na ústavní úrovni Listina základních práv a svobod a Úmluva o právech dítěte. (11)

Dosavadní úpravu střídavé péče následně přebral zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ), který ale na rozdíl od pojmu střídavá výchova, který do té doby používal ZOR, používá pojem střídavá péče. Ustanovení § 907 odst. 1 OZ tak stanoví, že „soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče, soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte…“ (12) Důležité je zmínit, že dle komentářové literatury pořadí volby jednotlivých forem péče o nezletilé dítě nevyplývá z pořadí tak, jak je za sebou upravil zákonodárce, jednotlivé formy péče by tedy měly mít rovnocenné postavení. (13) OZ tak ale na rozdíl od ZOR nepřevzal zvláštní kritéria pro svěření dítěte do střídavé péče, ale samostatně definuje kritéria, která musí být splněna, ať už při rozhodování o péči výlučné, střídavé či společné. Otázkou obecných kritérii pro svěření dítěte do péče se zabývám ve čtvrté kapitole této práce.

(3) zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů

(4) zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

(5) Důvodová zpráva k zákonu č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů

(6) Tamtéž.

(7) FRANCOVÁ, Marie; DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ, Jana. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 20.

(8) zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném ke dni 31. července 1998

(9) JIRSA, Jaromír. Jak to myslel Ústavní soud se střídavou péčí a jak o ní budou přemýšlet soudci obecných soudů [online]. pravniprostor.cz, 3. září 2014 [cit. 11. října 2017]. Dostupné na <https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/jak-to-myslel-ustavni-soud-se-stridavou-peci-a-jak-o-ni-budou-premyslet-soudci-obecnych-soudu >.

(10) KAISEROVÁ, Veronika. Úvaha nad nálezem Ústavního soudu ke střídavé výchově a jeho významem pro soudní praxi. Právo a rodina, 2014, roč. 16, č. 10, s. 13.

(11) TYL, Jiří. Soudní praxe úpravy porozvodové péče o děti (Názor čtenáře). Právo a rodina, 2006, roč. 8, č. 4, s. 20.

(12) zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

(13) ZUKLÍNOVÁ, Michaela. In ŠVESTKA, Jiří (ed). Občanský zákoník – Komentář – Svazek II. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 547 (§ 907 občanského zákoníku).

Pokračování za týden