Zdenek Ručka

Příběh muže, o kterém jsem psal naposledy, nebyl vůbec veselý, hlavně když vyprávěl o dětech, o jejich momentálním (ne)vztahu s ním, za kterým viděl zejména bývalou ženu. Čekal jsem, že spustí palbu nepěkných vyjádření o „bývalce“, že je v něm hněv, který si potřebuje vyventilovat… ale nestalo se. Nevím, jestli je to tak vždy, ale tento chlapík mluvil o ní slušně a dovolím si napsat, že s úctou. Žádné nadávky a urážky. I to mě přesvědčovalo stále více o tom, že jeho příběh má reálné základy, a začínal jsem mu věřit víc a víc. Vzpomínal, že byla pracovitá, přátelská k jiným lidem, ochotná pomoci téměř kdykoliv. Přišel však čas, kdy se něco zlomilo a změna byla radikální, zejména ve vztahu k němu a k životu, který žili.

Nedá mi nevzpomenout historku, která mi utkvěla v paměti jako jedna z mnoha – celkem úsměvná. Bohužel ty ostatní bych takto určitě nepojmenoval – konečně, dostanu se i k nim.

Jeho manželka měla nějakou kamarádku z mládí, která již několik let žila kdesi v Itálii, nedaleko známého letoviska. Jelikož ona občas navštívila Slovensko, tak recipročně i jeho žena zavítala k ní, resp. společně celá rodina byla na dovolené v nedalekém městečku blízko písečné pláže. Vždyť co je pro děti lepší než samotné moře? Snad jen kombinace s rozehřátým pískem. A protože měli zajištění dovolené rozdělené, vše bylo ke spokojenosti obou manželů. Jeho žena našla destinaci – již zmíněné letovisko a na muži bylo, zajistit cestu tam a samozřejmě zpět. Jeden rok se však jeho žena rozhodla, že dá i muži vychutnat si „pocit“ z výběru dovolenkové destinace. Mělo to dva důvody. První, že „ona“ už nechce trávit čas hledáním místa společného odpočinku a druhý, již zmíněný pocit muže, že může rozhodnout, kam pojedou na „dovču“ v ten zmiňovaný rok. Jak mi řekl, jediné po čem toužil v létě, bylo vypadnout z domu alespoň na týden a mít svatý pokoj od běžných starostí a práce. A zejména, aby byl spokojený zbytek rodiny – hlavně děti.

Ale co, přijal tuto „náročnou“ úlohu, ale něco mu říkalo (vlastně to tušil – či spíše věděl), že nakonec skončí v Itálii, na stejné pláži jako v minulosti, protože… kamarádka z mládí…

Byla to taková hra na „kočku a myš“, jejíž výsledek sice tušil, ale nechtěl kazit radost své manželce. Sedl k počítači a nahlas uvažoval, co s načatým létem. Jelikož Chorvatsko je samý kámen, v Řecku již byli také, zkusil něco mimo kontinent. „Egypt,“ oznámil ženě. „Egypt ne… víš, každý tam má několik dní průjem,“ odpověděla žena. „Turecko,“ přidal druhou alternativu. „Noooo, velmi jejich mentalitě nedůvěřuji,“ kontrovala jeho žena. „Tak pak nevím…,“ poznamenal on. „Co Itálie…?“ zaznělo od ní a hra pokračovala dál – kočka má myš na dosah. „Může být, podívám se na něco na jihu,“ obratem vyhrklo z muže. „Nezdá se ti, že je to příliš daleko?“ zeptala se žena a hned navrhla místo o několik stovek kilometrů blíž. Samozřejmě již zmíněnou písečnou pláž s kamarádkou za rohem. Muž věděl, co bude následovat, ale nadále se „zájmem“ hledal konkrétní místo pobytu. Několik kliků na „pécéčko“ a z tiskárny vybíral tři nabídky cestovek, které našel v průběhu chvilky. S „nadšením“ šel za svou ženou, která však netušila, že její hra byla odhalena hned na začátku, a tak v ní pokračoval. „Toto místo není dobré… je tam sice bazén, ale bude určitě špinavý,“ zhodnotila první mužův výběr. „Ani toto není zcela v pořádku… je to daleko od moře…,“ zavrhla druhou možnost. Třetí si už s odstupem času nepamatuji, ale rozhodně se neujala. Muž se rezignovaně podíval na ženu a jeho tvář prozrazovala bezradnost. Zde mohl pomoci jedině zázrak… nebo… jeho žena. A tak se i stalo – zázrak a jeho žena v jednom, jako z pohádkové knihy. Ve chvíli největšího zoufalství jeho žena vytáhla ze zásuvky papír formátu A4 a na něm… nabídka na dovolenou, kterou měl vlastně najít on sám. Myslím, že to muselo být neuvěřitelně „romantické“. Vždyť co může být lepší a příjemnější než pocit, že má muž vedle sebe někoho, kdo zabojuje i za něj, když už ztratil naději. Muž se tvářil vděčně za pomoc při řešení „největšího“ prázdninového problému a žena se cítila skvěle, protože ho „dotlačila“ přesně tam, kam chtěla. No… „dotlačila“ asi není zcela přesný výraz, protože on přesně tušil, kam na dovolenou pojedou, a také, že to bude stejná pláž jako v minulosti. Nevadilo mu to, protože věděl, že na týden bude oproštěn od běžných starostí, děti si to užijí v písku a moři a jeho manželka bude také v maximální pohodě.

Takže, v krátkosti napsáno, „kočka chytila myš“. Žena se vcítila do role vítěze a pochválila svého muže za vynaložené úsilí. Dala mu na vědomí, že je to on, kdo nosí v jejich domácnosti kalhoty… které si však oblékne, nebylo už zcela na jeho výběru. Ale co, možná v budoucnu si měli dát repete této hry, při hledání řešení něčeho jiného, minimálně však dovolené.

Když jsem se trochu zamyslel nad tímto krátkým příběhem v souvislosti s mužovým dalším vyprávěním, tak mě napadla jedna myšlenka. Zřejmě si neuvědomil velmi podstatnou a důležitou věc, která se mu vrátila jako bumerang později. Svým způsobem jeho žena s ním manipulovala dlouhou dobu a v mnoha věcech. Nejen v těch zcela běžných, ale i v mnohem důležitějších – což mu došlo až o něco později. Tedy, lépe je asi napsat „příliš pozdě“. Na začátku to tušil, ale nedělal z toho žádné dramatické závěry. Podobné věci se snažil brát s nadhledem. Cosi však podcenil. Každá další událost, která se odehrála v jejich domácnosti, nabírala šílené dimenze manipulace v jejich společném životě.

Nejsmutnější je, že ten, kdo doplatil na podobné praktiky později, byly jejich společné děti, stejně jako i sám muž…

Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.