PhDr. Eva Labusová

–

Odpověď na tuto otázku zní jednoznačně – ano, měli! A to nejen jako školníci nebo údržbáři, ale především jako učitelé.

V Berlíně se k tomuto tématu nedávno dokonce konala odborná konference. Nutno říci, že její návštěvníci už povětšinou přítomnost mužských pedagogů ve školkách považovali za samozřejmost. V referátech tudíž zaznívalo, že pokud dnes v Evropě platí rovnost pohlaví na pracovním trhu, organizačně v cestě nic nestojí, a muži se o místa učitelů i ředitelů školek mohou ucházet. Teorie je ovšem snazší než praxe. Prakticky se mužští pedagogové ve školkách ve větším zastoupení vyskytují jen v některých, zejména skandinávských, zemích. Jinde Evropě je zatím nutné překonávat předsudky, díky nimž je školství – předškolní, základní i střední – dlouhodobě silně přefeminizované.

Už jste někdy narazili na mužského pedagoga v české mateřské škole?

Pokud ano, měli jste velké štěstí, moc jich totiž není. Pro srovnání: V Německu tvoří podíl mužů v pedagogických sborech mateřských škol 3,8%. V Rakousku 1,4%. V České republice jich je tak málo, že by pro spočítání možná stačily prsty končetin. Přitom podle evropských doporučení by ve školkách bylo žádoucích aspoň 20% mužských pedagogů!

Proč je mužů ve školkách zapotřebí?

Připomeňme si krátce, v čem je rozdíl, zda o děti pečují ženy nebo muži a co je konkrétně jinak, pokud se mužský pedagog vyskytne na nejnižším stupni institucionální péče.

Profesor pedagogiky Holger Brandes z Evangelické vysoké školy v Drážďanech se svým týmem se podobnými otázkami po dobu několika let zabýval v rámci výzkumu. Na konferenci dal k úvaze mimo jiné následující tvrzení: “Na muže ve školkách je vhodné hledět neutrálně, tedy ani jako na spasitele, ani jako na katastrofu. I u nich je rozhodující dosažené vzdělání a odborná připravenost na výkon této profese, a vedle toho samozřejmě i lidské kvality.”

Vedle toho však výzkum prozradil i následující zajímavost: Jak prokázala šetření, obě pohlaví se v pedagogické roli k dětem chovají až překvapivě v souladu s genderovými stereotypy, což se projevuje zejména při hře. Holčičkám jsou nabízeny hry orientované na vztahy a příběhy, chlapečkům spíše na předměty zaměřené kutění nebo sport. S dívenkami se více kreslí a čtou se pohádky, s chlapci se tráví více času u stavebnic a soutěžení.

Brandes zároveň naznačil, že učitelky a učitelé sami nedokáží vždy zcela překročit svůj stín a nechávají se unést právě tím způsobem hry, který jim samotným vyhovuje z hlediska jejich pohlaví. Učitele více baví “chlapecká zábava” a učitelky zase ta “dívčí”. A ač je samozřejmě součástí profesionality zachovávat v tomto směru neutralitu, emocionální angažovanost bývá silnější než ta čistě profesní.

Z čehož vyplývá, že chlapcům se v přítomnosti čistě ženského pedagogického personálu mnohého potřebného nedostává. Muži – učitelé mají obecně více pochopení pro chlapecké potřeby, jako třeba hrát si divočeji a hlučněji, víc se pohybovat, soupeřit, jít občas ke hranici svých možností. Ženy – učitelky naopak s tímto mohou mít problém a chlapce zbytečně okřikovat a omezovat.

Aniž se chtěl výzkum dopouštět hrubých generalizací, na zmíněné trendy poukázal a vlastně potvrdil, co se dříve projevilo i v jiných šetřeních: Věda se na příklad snažila prokázat, že pohlaví rodičů jsou při výchově vzájemně zaměnitelná. Důkladnější empirické studie ale potvrdily spíše jedinečnost rolí, kterou matky a otcové v životě svých dětí hrají. Děti, které vyrůstají pouze s jedním rodičem, mívají častější problém s přijímáním a chápáním komplementarity dvou pohlaví.

Děti okolo sebe potřebují dospělé ženy i muže

Také v mateřské školce jim svědčí, když mohou zažívat chování a projevy pedagogů mužů i žen, zažívat různost ženského a mužského přístupu, od každého si vzít něco, mít možnost identifikace s oběma. Problém je o to palčivější, oč častěji muži chybějí také jako manželé a otcové v rodinách.

Jak muže do školek přilákat?

Nejlépe tím, že přestaneme znevažovat ty, kteří se o tuto profesi ucházejí nebo ji už vykonávají. To je v České republice bohužel běžný stav. Když některý muž ve školce pracuje, čelí (podobně jako třeba otec na rodičovské dovolené) podezřívavým pohledům svého okolí. Problém je i v tom, že školský systém obecně mužům nenabízí ani patřičné finanční ocenění.

Česko, nech se inspirovat!

Němci, také v rámci výše zmíněné konference, našli ještě jeden způsob, jak profesi mužských učitelů v mateřských školkách přiblížit veřejnosti, a to v rámci výstavy jejich uměleckých fotoportrétů. Fotograf Uwe Arens umělecky zachytil 11 z celkem 16 705 mužů, kteří v německých mateřských školkách pracují. Z těch pak připravil putovní výstavu nazvanou “Obličeje za čísly”. A zapůsobila i na konferenci, o čemž nejlépe svědčila účast: Podíl mužských účastníků, ač šlo o setkání nad pedagogickým tématem, tentokrát činil téměř 50%.

Vyšlo v časopise Rodiče, únor 2015, převzato ze stránky EvaLabusova.cz