Ing. Michal Holinka

–

V poslední době jsem zaznamenal několik článků týkajících se střídavé péče na serverech feministických organizací. Články jsou ve valné většině až hysterickou reakcí na novelu zákona o rodině, která je v tuto chvíli na půdě Senátu. Jako vždy je ve většině článků otec, snažící se získat zpět možnost vychovávat své dítě, označován za násilníka, případně psychopata, který skrze své děti chce jen a jen prodloužit psychický teror vůči své bývalé manželce nebo družce. Nemohu se tady nezeptat: Pánové, opravdu jste všichni takoví šílenci, kteří pronásledují a mlátí své ex-partnerky? Opravdu jim chcete brát děti, které k vám vlastně ani jít nechtějí? Opravdu chcete svou existencí své děti dále stresovat? Nechcete místo toho jen vysypávat z kapes alimenty a zapomenout, že jste kdy jakou rodinu měli???

Co mě v článcích zaujalo, je návrh na “neomezený styk s dítětem”. Docela by mě zajímalo, jestli důvodem je záměr obelhat část veřejnosti a část otců o funkčnosti tohoto uspořádání, nebo tento návrh vychází z čiré naivity pisatelky.

Myšlenka je to samozřejmě pěkná, to nepopírám. Rodiče se dohodnou kdykoli na tom, kdo bude právě s dítětem, budou si vycházet vstříc ve všem, kdykoli to bude možné a dítě z toho bude profitovat… Bohužel realita je někde jinde. Toto uspořádání opravdu potřebuje oba rozumné rodiče, kteří neřeší sebe, ale řeší dítě.

Zkusme si porovnat “neomezený styk s dítětem” a střídavou péči:

Vymahatelnost “neomezeného styku” – jistě mnozí z vás mají zkušenosti s tím, že ve chvíli, kdy si chcete vzít děti, mají zákonitě jiný, blíže nespecifikovaný program. Ve chvíli, kdy jim jen chcete zavolat, zůstal telefon kdesi v předsíni a neslyšely ho nebo zrovna musely k večeři, do vany atd. Takže vymahatelnost u neomezeného styku je jen a jen v rukou toho z rodičů, který je má ve výhradní péči. Naproti tomu ve střídavé péči jsou jasně daná pravidla a co si domluvíte nad jejich rámec, je jen a jen na vás a pro dobro dětí.

Řád pro dítě – mnohokrát jsem se setkal s tvrzením, že dítě potřebuje jistý řád. A to je pravda. Ale jaký řád asi bude mít dítě ve chvíli, kdy nebude vědět, kdo ho ten den vyzvedne ze školky, případně kde bude spát? Což se pravděpodobně bude stávat u tzv. neomezeného styku. Naproti tomu střídavá péče dává celkem jasný řád – týden u táty, týden u mámy (případně jiné intervaly).

Stěhování – “problém”, který je jedním z argumentů proti střídavé péči. Ale při neomezeném styku by se tedy dítě v podstatě mohlo stěhovat několikrát týdně oproti jednomu přesunu při střídavé péči. Častěji se děti stěhují i ve chvíli, kdy jsou s druhým rodičem např. na sudý víkend + lichou středu. Pokud to není v případě neomezeného styku myšleno tak, že děti budou chodit pouze na návštěvy…

Nemoc dítěte – při “neomezeném styku” tady vznikne třecí plocha, kdy se rodiče budou dohadovat, kdo vlastně s dítětem zůstane doma. Při modelu střídavé péče vidím velkou výhodu pro ženy, které si stěžují, že se muži dětem v nemoci nevěnují, neboť starost o nemocné dítě se rozdělí mezi oba rodiče a ani jeden není “diskriminován” tím, že by např. nemohl pracovat.

Konflikty rodičů – při “neomezeném styku” právě tady vzniká živná půda pro jednoho z rodičů, kdy může toho druhého “trestat” přes děti a ten nemá mnoho možností, jak se bránit. Naproti tomu ve střídavé péči i při konfliktu existují jasně daná a vymahatelná pravidla, kdy rodič, který brání v kontaktu tomu druhému, čelí jisté možnosti postihu za svoje jednání. Logicky toto uspořádání nutí rodiče k určité komunikaci, i když zrovna jejich vztahy nejsou dobré.

Výživné na dítě – při “neomezeném styku”, přestože se o děti velkou měrou stará i druhý rodič (nebo by alespoň dle této úpravy tu možnost mít měl), dostává první z rodičů plné výživné. Navíc je tímto způsobem i vydíratelný – nedáš mi vyšší alimenty, nebudou děti. Takže v tomto bodě je “neomezený styk” jistě diskriminační. Při střídavé péči toto odpadá. Soud vyměří alimenty tak, aby kopírovaly (v ideálním případě) dobu, kdy jsou děti u jednoho či druhého rodiče a pro spory tohoto typu není tedy místo.

Manipulace s dítětem – při “neomezeném styku” není bohužel nikde dáno, co se stane, když se jeden z rodičů tzv. zakousne a dítě tomu druhému nevydá. Pak je tady velký prostor pro manipulaci a jak víme, soudy u nás trvají příliš dlouho na to, aby tomu zabránily. Ve střídavé péči je toto opět eliminováno. Protože intervaly (ve chvíli, kdy jeden z rodičů nechce komunikovat) jsou jasně dané.

Ať se tedy na návrh “neomezeného styku” dívám z kterékoli strany, vychází mi jediné: je to krásný, ale bohužel idealistický návrh, který je v naší společnosti využitelný jen u malého procenta rozumných a zodpovědných rodičů. “Neomezený styk” totiž předpokládá dohodu rodičů mnohem větší, než u jasně vymezené střídavé péče. Tomu, kdo má dítě ve výlučné péči, navíc dává možnost druhým rodičem neomezeně manipulovat, což jistě nepřispívá k bezkonfliktnímu prostředí. Bohužel ve valné většině případů nad sebou rodiče potřebují vidět vztyčený ukazováček justice, která je ve chvíli, kdy začnou prostřednictvím dětí řešit své malicherné spory se svým kdysi milovaným partnerem, klepne přes prsty.

Samozřejmě vím, že ani střídavá péče není ideální pro 100 % dětí a každý případ je třeba posuzovat do jisté míry individuálně. Vím, že je velmi náročná pro nás jako rodiče, kteří se musejí snažit o domluvu, i když na to mnohdy nemají náladu. Vím, že děti takto získávají dvě postýlky místo jedné. Musíme si ovšem uvědomit, že toto není problém střídavé, či jakékoli jiné péče, ale rozvodu rodičů. Na druhou stranu, pokud dítě žije v úplné rodině, taky nikdo nezkoumá, jestli daný táta nebo máma jsou “způsobilí” se o dítě postarat nebo ho jen pohlídat. Tak proč to má být po rozvodu? A upřímně, kdo z vás dospělých by vyměnil možnost spát v jedné posteli za kohokoli ze svých nejbližších? Já tedy ne.

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print