Rudolf Masarovic
Byl jednou jeden zlý tatínek, který nadevše miloval svou jedinou dcerku. Byl ochoten pro ni obětovat to nejcennější – odloučení od vlastní rodiny, rodičů, všeho přibuzenstva, kamarádů a odešel za zaměstnáním do zahraničí, jen aby si rodina udržela svůj životní standard a měla vše, na co si vzpomene. Jelikož se tomuto zlému tatínkovi žilo bez dcerky velmi těžko, neváhal strávit každý týden devět hodin ve vlaku, jen aby viděl svého milované dítě doufaje, že jednoho dne se za ním celá rodina přestěhuje, on konečně opustí podnájem a vytvoří si nový domov obklopen svou rodinou.
Čas pomalu utíkal, uplynuly měsíce, roky a neustálé cestování se stávalo čím dále, tím více únavnějším, stresujícím. Nakonec se stěhování nekonalo a rodina se rozpadla. Zlý tatínek zůstal v zahraničí sám, no nadále pravidelně jezdil za svou milovanou dcerkou, kterou měl, dle soudního rozhodnutí, právo vidět každý druhý víkend.
Tyto víkendy trávili s dcerkou u babičky a dědečka zábavou a sportem – společně hráli karty, fotbal, basketbal, ping-pong, chodili do muzea, do kina, do lesa, na dětské hřiště, do akvaparku, na hory…
Záhy však zlý tatínek ukázal svou pravou tvář, když se u něho začala projevovat snaha vychovat z devítileté dcerky slušného člověka a dát jí do života slušný základ pro další vývoj její osobnosti.
Naštěstí měla dcerka svou dobrou maminku, která dělala vše pro to, aby tento rafinovaně ďábelský plán zlému tatínkovi nevyšel a při sebemenším náznaku milované dítě vychovávat – kárat ji při nepatřičném chování, upozorňovat na nevhodné chování vůči babičce a dědovi, vysvětlovat jí, že lhát se nemá… dcerku okamžitě a bez zbytečných otázek od zlého tatínka odvezla pryč, kdykoliv ji tato zavolala.
Jeho několikahodinové cestování na setkání se nakonec zredukovalo na pár hodin pobytu s dcerkou, případně se s dcerkou nesetkal vůbec, jelikož se dobrá maminka rozhodla, že dcerku musí před zlým tatínkem chránit, omezit pobyt s ním na minimum a nejlépe vzpomínky na zlého tatínka z paměti dítěte vymazat úplně.
Usoudila, že soudní rozhodnutí je jen cár papíru, který není povinná respektovat, že je proti zájmu dítěte trávit čas s tatínkem, babičkou a dědou. Toto se nakonec potvrdilo i při soudním jednání, které inicioval zlý tatínek formou návrhu na výkon soudního rozhodnutí, kdy spravedlivá a nestranná pani soudkyně plně podpořila dobrou maminku, kdy ignorovala předložený důkazový materiál – řadu trestních oznámení o maření soudního rozhodnutí, žádosti o pomoc podané na sociální odbor městské části, na odbor rodiny a ochrany práv dětí. Svým rozhodnutím potvrdila, že jediné právo zlého tatínka je měsíčně posílat peníze na účet maminky, a to, jestli dcerku vůbec ještě někdy uvidí je výhradně na rozhodnutí dobré maminky, či na vůli nezletilé dcerky, bez ohledu na soudní rozhodnutí o styku otce s dítětem, bez ohledu na mezinárodní dohody o právech dítěte na oba rodiče, bez ohledu na konvence o rovnosti práv obou rodičů.
Nakonec dobrá maminka dcerku před zlým tatínkem uchránila úplně, když se dcerka sama, bez jakéhokoliv přičinění a snahy maminky, rozhodla tatínka vzdát úplně, vypudit ho ze svého života a přestat se s ním stýkat nadobro.
V každé správné pohádce má dobro zvítězit nad nepravostí a zlobou, každá správná pohádka má mít šťastný konec. V tomto případe se však žádný šťastný konec nekoná…Možná proto, že toto žádná pohádka není.
Je to neutěšený příběh desítek, možná stovek zoufalých a nešťastných otců, kterým nepomohla státní moc a celý její aparát mající ze zákona povinnost dohlížet na dodržování práv nezletilých dětí a hájit jejich zájmy. Je to příběh otců, kteří svůj boj se zlobou a nenávistí prohráli, protože byla proti nim použita zbraň nejúčinnější, zbraň, proti které žádný milující otec obranu nemá – vlastní dítě. Ve svém životě ztratili to nejcennější, co ještě měli, ztratili smysl života, lásku, všechny iluze. Zůstaly jim jen video pásky, fotky v rámečku, fotky na obrazovce počítače, na displeji mobilu…
Převzato z MASAROVIC.BLOG.IDNES.CZ
1. 9. 2015 at 10:00
Dobře napsané a doporučuji, aby příběhy byly psány v tom znění, že děti byly zbaveny tatínka. JEJICH DĚTSTVÍ JE NEŠŤASTNÉ
1. 9. 2015 at 10:48
Proboha, kdy se toto zmeni? Svuj pripad jsem vybojoval: psychomatka spojena se svou psychomatkou. Lzi, podrazy… Nakonec stridavka proti vuli matky. Stalo me to vsechny uspory, vsechny iluze o pravnim statu, zestarl jsem o 10 let, prisel o zamestnani, resp musel prejit na tretinovy uvazek. Jsem stastny, to nejdulezitejsi, sve dite, jsem zatim nestratil. Problem je, ze nemam silu menit system. Jsem rad, ze s podlomenym zdravim jakz takz funguji. Nejsem hrdina jako p. Jadlovsky, nejsem houzevnaty jako pan hodina. Jsem jen obycejny fotr ktery ma rad sve dite.
1. 9. 2015 at 14:57
Já jsem na tom podobně. Matka dětí odešla za milencem,tehdy s neoficiální SP neměla problém. Pak už jen boje a SP proti vůli matky za vydatných podrazů její matky jako pomlouvání mě u dětí a vyzdvihování nového “tatínka” atd. Za pár roků jsem si uhnal vředy, vysoký tlak a zešedivěl -). Ted mam na stole zase žalobu o svěření dětí do péče matky. Dělat takové podrazy a chovat se jak matka, mám určený styk na hodinu za měsíc a to ještě asistovaný
1. 9. 2015 at 15:16
Doufam, ze spolecenske zmeny pujdou rychle, ze aplikace prava bude spolecnost ktera uz vi, ze starajici se otec je normalni, brzy nasledovat.
1. 9. 2015 at 16:43
Je neuvěřitelné, jak ve 21. století, v rádoby civilizované Evropě a rádoby právním státě jsou pošlapávaná lidská práva otců, a potažmo jejich dětí. Je to opravdu hnus co se často děje na našich soudech. A ty matky ví, že soudy podporují jejich zločiny a tak ty zločiny vesele páchájí.
1. 9. 2015 at 17:31
vydírání přes děti (ať už v citové, finanční či jiné rovině) bylo, je a bude vždy velmi velmi účinné a asi se na tom nic moc nezmění
vydírání ze strany matky je obecně společensky tolerovaný zločin
mnohdy vydatně podporovaný dalšími “taky matkami” na OSPOD a soudu
1. 9. 2015 at 21:56
Některé “hodné” matky ukradly tatínkovi i fotky a velká běda mu, kdyby se pokusil si dcerku vyfotit !!! Zcela jistě by ho tortura neminula, vzteklými feministkami, sedících na strategických místech likvidací rodiny. Tedy rodiny s tatínkem, páč rodina je přeci jen maminka a děti. Hovk.
2. 9. 2015 at 13:20
… smutné pokráčování “pohádky”.
A tak maminka vychovala z holčičky dalšího křiváčka bez otcovského vzoru, za to ke svému bídnému obrazu. I tato holčička se jednoho dne vdala, měla děťátko, manžela, ale následně se v krátké době z malicherných důvodů a na radu podobných femokamarádek rozvedla. Celý příběh tak začal nanovo.
5. 9. 2015 at 13:27
Právě toto je pokračování pohádky…Přesně takto kdysi své dvě dcery vychovávala dobrá,několikrát rozvedená babička,která teď,se svou dcerou, deformuje osobnost,ničí dětství mé dcerce,kterou jsem neviděl už přes 3 roky.. Kde se v těchto psychicky narušených zrůdách bere tolik zloby a nenávisti,co to je za lidi,kteři dokáží toto dělat bezbranným dětem. A stát se na to dívá a ani po opakovaných prosbách,žadostech o pomoc nekoná…Stratil jsem práci,iluze,smysl a chuť do života,zůstal jsem jako kůl v plotě. A pohádka bude o pár letech pokračovat dál,dalši deformovanou generací.