Mgr. Nina Nováková
Touha stát se matkou a otcem patří k nejcennějším lidským pohnutkám. Jen díky ní má lidský druh naději na důstojné pokračování. Výchova, která probíhá v atmosféře bezvýhradné lásky, je největším životním vkladem pro dítě, velkou příležitostí lidského zrání pro rodiče a dosud společensky i finančně nedoceněnou prací pro každou společnost (kulturu, zemi). Je třeba se v úctě sklonit.
Důvodů, proč se některým z nás rodičovské přání nesplní hned, splní se po dlouhém a někdy strastiplném snažení nebo nesplní vůbec, je jistě řada, a poctivé hledání odpovědí by vyžadovalo velkou otevřenost při analýze životního prostředí, životního stylu, vlivu všech zásahů do reprodukčního zdraví od dětství, včetně výchovy k manželství a rodičovství. Už ve škole naše „osvěta“ spočívá především v poučení jak neotěhotnět, když nechceme. Málo nasloucháme lékařům, kteří varují před trendem odkládání mateřství na dobu příhodnou materiálně, ne vždy však biologicky. V tomto smyslu platí: když můžeme, nechceme, když chceme, nemůžeme.
Jako pedagog vím, že mladí dnes zrají mnohem pomaleji a mají často strach překročit práh dospělosti. Díky medicíně a ekonomickým podmínkám si to mohou dovolit, mají totiž před sebou dlouhý život.
Z tohoto základu jsem vyšla při podpoře návhrhu zákona o povinnosti ukládat data o anonymních dárcích při asistované reprodukci. Jsem přesvědčena o dvou věcech:
Při nevratné anonymitě dárcovství v rámci umělého oplodnění upíráme hned několika účastníkům to, co by pro ně mohlo být v určitém okamžiku důležité. Dítě má nejpozději od své zletilosti právo, bude-li si to přát, znát své biologické rodiče. Vzít mu toto právo znamená bagatelizovat genetický vklad řady předchozích generací. Všichni jsme si během života mnohokrát položili otázku typu: Proč jsem, jaký jsem, kde se to ve mně vzalo? Také rodiče si během výchovy dítěte takové otázky kladou a navíc výchovou často úspěšně korigují rizika spjatá s dědictvím předchozích generací. Zákon nehovoří o automatickém zvěřejňování, dává pouze možnost. Argument, že by dárce mohl být obtěžován, je z právního hlediska zbytečný.
Druhou věcí je nutnost vynaložit maximální prostředky na prevenci v oblasti reprodukčního zdraví mladé generace, v ochraně prostředí, v němž žijí a ve výchově ke zdravějšímu životnímu stylu. Ve školách většinou zcela chybí citlivě vedená výchova k manželství a rodičovství.
Všichni víme, že zmírňovat a napravovat problémy spojené s nedostatkem plného zdraví je po všech stránkách náročné.
Chápu, že ti, kteří již v obtížné situaci jsou, hledají jakoukoli pomoc. Měli by si však být jisti odpovědí na následující otázku: Je lepší využít dárce, tedy mít dítě, jehož biologickým rodičem je jen jeden z páru, který dítě potom vychovává, nebo věnovat lásku dítěti již narozenému a čekajícímu – možná marně – v ústavní péči?
Zároveň chápu, že si tímto stanoviskem nevysloužím pochvalu provozovatelů klinik asistované reprodukce.
Převzato z blogu Mgr. Niny Novákové
16. 12. 2015 at 15:11
Dárce vajíčka nebo spermatu pro umělé oplodnění přece není žádný rodič. Tam, kde je genetický materiál poskytnut za účelem umělého oplodnění vzniká jen vazba genetické informace. S pojmem rodič se často zachází velmi divně. Stejně tak není rodič partner matky dítěte, který s dítětem tráví více času než otec dítěte, marně usilující o větší kontakt se svým dítětem. Pokud soud, místo otce dítěte, vydá souhlas se změnou příjmení dítěte nebo souhlas s trvalým přemístěním do ciziny, je to soud zločinný a soudce, který se na takovém zločinu podílí, je odpovědný za páchání zločinu.
17. 12. 2015 at 8:47
Take to moc nechapu. Venovat lasku diteti cekajicimu … no ony ty vhodne deti (male, o ktere rodice nemaji zajem a jsou k adopci volne) v evrope moc nejsou. Stacilo by se zeptat spousty paru, co se o adopci pokouseji.
A odanonymizovat darce sperma a vajicek .. to uz pokladam za uplne hloupe. Darce neni otec ani matka. Pohnutkou pro darovani je financni odmena, pripadne pocit radosti z pomoci. Ale asi nikdo z darujicich, co ma mozek v hlave, by si nepral jakekoli budouci komplikace v podobe navstev “jeho” deti, vysetreni, nebo snad dokonce uplatnovani povinnosti dite zivit. Takze kdo nam pak pro darovani zbyde? Lide co je jim to jedno. Jaci? Zamyslete se sami :(.
17. 12. 2015 at 10:37
Třeba by takto mezi dárci zbyli ti, kdo si uvědomují, že se darováním stávají rodičem, a nebrali by to jen jako odběr krve.
17. 12. 2015 at 13:59
Pokud by z odberu krve nasledne plynuly mozne zavazky ke “krvi obdarovanemu”, jeho navstevy u me, at uz s vyjadrenim spokojenosti, nebo ne, ani by me nenapadlo krev davat, a asi vetsinu darcu.
Darovani (prodej) sperma NENI rodicovstvim. Bojovat tady proti ruseni anonymity ve vztahu k “obdarovanemu” je hloupost.
17. 12. 2015 at 15:06
Má to dvě roviny, jednu společenskou, vytvořenou momentálně rozhodující generací, a druhou biologickou, která je přírodně dána. Asi nikdo nebere dárce v reprodukčních klinikách za budoucí rodiče ze společenského hlediska, ale přírodu společnost neoklame. Jednou půjde takové napůl darované dítě na nějaké vyšetření a bude potřebovat vědět rodinnou historii nemocí. A ve velmi extrémním případě, který ale vyloučit nelze, může dojít i k nechtěnému incestu, příroda se našimi společenskými konvencemi řídit nebude.
17. 12. 2015 at 15:44
Samozřejmě, že dítě má polovinu své genetické výbavy po matce, polovinu po otci. Na to, jaký je nějaký partner rodiče, se příroda neptá.
17. 12. 2015 at 17:40
Chtěl bych vypátrat dědu a nevím jak na to. Najdu datum narození, jméno znám a předpokládámmísto bydliště.
17. 12. 2015 at 17:42
Dědu syna.
17. 12. 2015 at 21:37
To je pro me orwell. Ulozime si geneticke informace vsech obyvatel … koukejte, vzdyt to delame pro vase dobro. A co cip do leve hyzde?
Nejhorsi je, ze lide to opravdu sami za chvili budou chtit a dokonce za to bojovat.
Agrumenty pro me stale stoji na vode. Rodinnymi chorobami se nikdo pri darovani stejne nechlubi, zbytek je zjistitelny z genomu. Riziko incestu? 0.0000….? Tak proc?
18. 12. 2015 at 8:31
na matrikách lze obecně dohledat mnohé formální informace
(hromadná) evidence a analýza DNA jsou ale dosti sporné
už nyní mohou vyfiltrovat “nevhodné dárce”, tedy provést cílenou selekci