ON

–

V LGBT jednotkách v úseku dokazování tvoří nejmenší organizační složku Sesterstvo. Skupina tří žen, výjimečně dvou žen a jednoho muže. Po trojicích je dělili už při výcviku. O zařazení rozhodovala velitelka v úzké spolupráci s psycholožkou a sexuoložkou. Na základně pohovorů, testů, důkladného fyzického vyšetření měla každá z žen přidělenu jednu ze tří úloh. V hantýrce jim říkali Kladivo, Tmel a Učitelka. Kladivo měla největší ránu, Tmel byla holkou pro všechno. Nad nimi bděla Učitelka, hlídala ideologickou rovinu, magický Cíl, v nejzákladnějším podání Rovnost. Sepisovala hlášení podávaná vyšším šaržím, v tříčlenné jednotce měla rozhodující slovo.

Teď dostaly Bára, Ludmila a Jana, tedy Učitelka, Kladivo a Tmel výjimečnou příležitost. Přidělili jim kauzu nejvyšší priority. V případě úspěchu čeká nejméně Báru, nádhernou zrzku, významný služební postup. Ludmilu z profesního růstu diskvalifikovala fyzická i psychická stránka. Byla škaredá, tlustá, chyběly jí vlasy. Nikomu nevadila, naopak. Všichni, co ji jen trochu znali, věděli, že pro roli Kladiva se přímo narodila. Ránu měla silnější než většina chlapů. Nejen vzhled, i inteligence jí významně limitovala. Jana byla schopnější, o něco málo hezčí, chytřejší než Ludmila. Při troše štěstí se může také posunout vzhůru.

Znaly se už z výcvikového tábora, právě tam je jako většinu skupin daly po absolvování psychických a fyzických testů dohromady. Nehádaly se, měly k sobě blízko. Po práci občas zašly na víno, jako dnes. Seděly u džbánku s Veltlínským červeným raným, oblíbenou Večerkou. Svěží víno za příjemnou cenu. Mluvila hlavně Bára.
„Děvčata, musíme to vzít za správný konec.“ Měla strach, ať Ludmila při výslechu nepřekročí hranice. Už se párkrát stalo, že vyslýchaného zmrzačila, před časem jeden z pitomců umřel. Na infarkt, jak se později ukázalo, ale ani přirozenou smrt si nemohou u Sporého dovolit.
„Ludmilo, musíš se držet zpátky. Stačí malinko.“
„Jo.“ Moc toho nikdy nenamluvila.
„Nestačí říct jo. Nesmíš ho zabít, jinak jsme skončily. Jasné?“
„Říkám, že jo.“
„Slibuješ?“
„Slibuju.“
„Máme přesné instrukce,“ pokračovala Bára. „Zlomený, spolupracující, viditelně nezraněný.“
Zbylé dvě dámy kývaly hlavou.
„Ludmilo, jinými slovy musí slyšet i vidět, nesmí odnikud krvácet ani kulhat.“ Bára se na Ludmilu podívala. Rozumí.
Jana se ušklíbla. „Může mít o oktávu vyšší hlas?“ zeptala se.
„Nech blbostí. Buď rozumná, nedělám si srandu. Chlap nám všem změní život.“
„Mně se moje práce líbí,“ prohlásila Ludmila.
„Já vím. Nikdo ti práci nevezme,“ chlácholila jí Jana. „Máme už scénář?“
„Zítra pro něj jdu.“ Bára byla jediná, kterou se speciálním povolením pustily na velitelství. Než dopily džbánek, stačily nejlepší vinařství z Velkých Bílovic. Přinesly jim sýry, šunku, slaninu. Jakmile bylo prkénko prázdné, znovu si vzala slovo Bára.
„Holky, vzpomeňte si, co nám říkala velitelka. Neučíme se při práci, jak se vyhnout pošklebkům heterosexuálů, ani se neučíme ubránit jejich útokům. Učíme se, jak jim zakroutit krkem. Přesně na téhle křižovatce stojíme.“
„Já myslela, že má zůstat živý. Chceš ho přejet autem?“ Ludmila ucítila krev.
„Jistěže ne. Myslím obrazně. Odhalíme velké spiknutí misogynních, heterosexuálních zmetků. Ukážeme na ně prstem, o zbytek se postarají chytřejší ženské, než jsme my. Udělají z nás hrdinky. Najdeme si každá pořádnou šťabajznu.“

Ten večer vypily o dva džbánky více než měly. Rozloučily se s dobrou náladou, využily na dlouhou dobu poslední příležitost trochu se opít. Od zítřka přepínají do pracovního režimu, netolerují se žádné chyby. Nic nového, mají své poslání, a tak jim přísná disciplína nevadí. Až svou práci dokončí, pořádně si užijí.

# # #

Na ministerstvu vnitra se zásadně postupovalo podle šablony. Pečlivě připravený, přísně tajný dokument, obsahoval následující kapitoly:

1. Zločin. Definice protistátní činnosti, aplikace zákonných ustanovení. Okruh obviněných – úzký, střední, široký.
2. Obžalovací spis. Výběr Sesterstev, kádrový profil. Výslechy, formulace, koordinace týmů. Datum schválení spisu, politicky odpovědné osoby.
3. Termín zahájení procesu. Závazně stanovené datum, odchylka v řádech dnů. Minimální a maximální délka procesu.
4. Místo procesu. Soudní či mimosoudní budova. Bezpečnostní opatření. Výběr vhodných diváků.
5. Organizace veřejnosti. Okresní, krajská, celostátní. Pověření pro kontakt s občany. Názorový průzkum, závěry.
6. Klasifikace médií dle politických postojů. Propagace. Přípravná kampaň, kampaň během procesu, knižní vydání. Mediálně zdatná, politicky pověřená osoba.

Na případech velikého rozsahu pracovalo celé oddělení vnitřních věcí. Zdaleka ne poprvé, vše běželo jako dobře namazaný stroj. Jednotlivé kapitoly se dělily do podkapitol, ty na jednotlivé body. Ke všem bodům existoval prováděcí předpis. Všechny vzniklé problémy je možné konzultovat přímo s náměstkyní paní ministryně, v akutních případech v režimu 24/7. Na pokyny čekala její asistentka, snaživá, bezdětná slečna v nejlepších letech. Nikdy nedělala chyby. Pravda, ne všechny spojoval společný duch, mnozí prostě jen chodili do práce, ona ne. Patřila k zaníceným ochránkyním lidských práv, pro ni šlo o vyšší dobro. Pomáhala budovat lepší zítřky.

Právě se slečnou asistentkou se Bára setkávala, vše spolu konzultovali do nejmenších detailů. Nejprve téma probrali v obecné rovině. Bára byla z diskuze úplně vedle, nikdy nevedla rozhovor v takovém zobecnění. Při prvním soudu šlo zejména o stanovení správného právního postupu. Teď je to jiné. Vzdělaná dáma v luxusním kostýmku Báře nejprve dopodrobna popsala formu, ve které musí kauzu udržet. Jako když odléváte zvon. Není-li forma dokonalá, je zvon k ničemu, musí se začít zase od píky. Což stojí peníze, Báru by chyba na úrovni formy stála přinejmenším místo. Nejpevnější součástí vnější stěny je zásada genderové rovnosti. Při jejím narušení nejen, že zvon nehraje, žhavá hmota poraní mnoho lidí kolem. Zranění lidé pro Báru neznamenají jen vyhazov, svým eventuálním pochybením donutí orgány činné v trestním řízení konat, omezit ji na svobodě. V krajním případě může nadobro zmizet. Další slupkou je Ústava. Něco málo přes ní vytéct může, pokud bude náplně dostatek, stěna zvonu nesmí mít žádné dutiny. Vnitřní povrch zvonu tvoří Trestní zákoník. Tam se dá ledacos spravit, obrousit nerovnosti. Srdcem je právo jednotlivce. Představme si obžalovaného. Létá ze strany na stranu, zpívá, ale musí být celý, nepoškozený.

Jakmile byly nastíněny fundamenty, přešly k jednotlivým bodům. Probraly spolu kapitolu jedna až tři, vše zasadily do současných reálií. Na přípravu procesu zůstaly tři měsíce. Datum začátku již stanovila paní ministryně. Kolem okruhu obviněných čeká lidi z ministerstva mnoho práce. Kromě základního směru je vždy nutné mít záložní plán. Mohou nejprve zhotovit středně velký zvon. Když bude dobře znít, pustí se do celé zvonkohry. Harmonie tónů se rozezní po celém státě.
Místo procesu je rovněž dáno. Jako nejvhodnější prostory byla vybrána přednášková místnost na univerzitě, veřejnost chová k akademikům úctu. Při volbě lokality jde pokaždé o souboj složek zajišťující bezpečnost a mediálního guru, jak říkají šéfovi propagandy. Obžalovaný již jednou uprchl, nic nesmí podcenit. Umístí dovnitř železnou klec, jen v ní bude bez pout. Detektory kovů při vstupu, vězeňská stráž provádějící osobní prohlídky všech příchozích, padesát uniformovaných policistu hlídkujících v přilehlých ulicích. Snad budou plánovaná opatření dostatečnou zárukou bezpečnosti. Oddělení propagandy funguje skvěle, dokáže lidi pokaždé přiklonit na svou stranu. Případný pokus o útěk nemá díky sympatiím veřejnosti mnoho šancí na úspěch, i kdyby se nedej bože Sporý dostal ven na ulici.

Báře konzultace dodaly sebevědomí. Je součástí velké organizace, ve které každý ví, co dělat. Znovu promluví s Ludmilou. Nesmí nic pokazit.

Ukázka z připravované knihy „Bubu. I muži mají děti“. Jejímu vydání můžete pomoci zakoupením v předprodeji nebo jiným finančním příspěvkem na vydavatelském knižním serveru Pointa. Předprodej končí už 26. února.