Stridavka.cz

–

Spisovatelka Radka Třeštíková v rozhovoru pro Marianne popsala svou vlastní zkušenost s péčí o děti po rozchodu. Model „nechali jsme děti, aby si vybíraly“, o kterém hovoří, je jednou z forem společné péče o děti. Tedy péče obou rodičů, která není určená v konkrétních časech. Záleží na dohodě, ať už rodičů, nebo i dětí.

Nějaký z modelů společné péče má přitom celá řada rodin. Mnohdy se skrývá i pod formální úpravou výlučné péče (soud ji přiřkne jen jednomu z nich, přesto se oba po domluvě v péči různě střídají). Je škoda, že v těchto případech není společná péče oficiálně přiznaná. Jednak by tím přestala být jakousi zvláštností, o které soudy téměř nerozhodují, jednak by oba rodiče měli zcela stejné právní postavení. Pokud jim funguje domluva, nemuselo by na tom tolik záležet. Ale v případě vzniku konfliktu (což se nedá nikdy vyloučit) může rodič s výlučnou péčí začít své postavení zneužívat.

Nevíme, jak přesně má Radka Třeštíková situaci právně vyřešenou. Z rozhovoru však vyplývá přinejmenším to, že se k péči obou rodičů staví hodně rozumně:

Máme pořád ještě malé děti, Ele je deset a Jonatánovi osm let. Přesto s nimi máme otevřený vztah a myslím si, že autenticky vnímají, co se děje. A vždycky se samozřejmě nedějí jenom dobrý věci. V takovou chvíli dětem říkám, že i to patří k životu a že musíme těžší období překonat, a pokud je to možný, tak si z něho i něco dobrého odnést. Bavíme se s dětmi o věcech tak, aby byly co nejspokojenější. To je na konci každého vztahu, ve kterém jsou děti, to nejdůležitější. Najednou vám přijde, že všechno ostatní jsou blbosti a že se musíte soustředit na ně, abyste jim vytvořili dva hezké domovy, které budou tak dobré, že jim nahradí ztrátu toho jednoho domova. Domova, ve kterém samozřejmě byla větší jistota a bezpečí.

Máte střídavou péči?

Máme to na dohodě. Nechali jsme děti, aby si vybíraly, kde zrovna chtějí být. Do budoucna to asi není nejschůdnější cesta, protože já i Tomáš potřebujeme větší pravidelnost a řád. Někdy jsou ale chvíle, kdy jsou děti vyloženě závislé na mně, tak je člověk nechce násilím tlačit do jiného domova. Pak je zase moment, kdy Jonatán potřebuje jenom tátu, tak ho nechci nutit k sobě. Tuhle situaci nám ale ulehčuje fakt, že od sebe bydlíme jenom pár metrů.