PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

–

EPILOG

Zdá se, že ženy mají ve své psychice jeden modul, který dosud nebyl vědecky popsán, potvrzen, pojmenován. Můžeme jej zatím pracovně nazývat „hněvej se, budeš udobřována“. Jak uvidíme, tento modul se u žen vyvinul během evoluční historie soužití s muži a byl velmi důležitý pro adaptaci, jinými slovy pro přežití. Jedna z jeho velmi krátkých verzí zní:

V průběhu přírodního výběru statisíců generací přežívaly v oněch drsných podmínkách spíše ty ženy, které dovedly své – nějak již zavázané – mužské protějšky přimět k tomu, aby ze sebe co nejvíce vydali. Dosahovaly toho mj. projevy nespokojenosti a zklamání. Dnešní ženy jsou jejich přímými potomky a dělají totéž, ač to k přežití není již nezbytně nutné.

Přírodní výběr pracoval u obou pohlaví. Ženy, které tento modul začaly užívat, měly větší reprodukční úspěch, byly totiž lépe zaopatřeny. Muži, kteří se takto nechali ovlivnit (slyšeli, reagovali na výčitky, hněv), měli rovněž větší reprodukční úspěch, neboť jejich geny se pochopitelně dostaly spíše do genofondu. (Připomínáme na tomto místě, že pro reprodukční úspěch je samozřejmě zapotřebí součinnosti více různých modulů ― bližší v každé učebnici evoluční psychologie.)

Ano, projevy nespokojenosti, zklamání, výhrad, kritiky, hněvu, vzteku až nenávisti vedly už zavázané muže ke zvýšené snaze uklidnit, udobřit svůj protějšek. V dávných dobách etniky lovci-sběrači to byla nejspíše potrava (z lovu), později cennější hmotné statky.

Ženám se tedy vyplatilo, když ve své psychice, nejspíše v podkorových strukturách, měly uloženy náboj hněvu, který pak vůči muži v roli sexuálního partnera a současně zaopatřovatele (a pouze vůči němu) při různých příležitostech a různými formami ventilovaly. Něco jako pudové hnutí rafinovanějšího charakteru.

Při bližším zkoumání zjišťujeme, že emoční projevy řízené tímto modulem mohou nabývat různé intenzity. Jde vlastně o celou škálu od povzdechu, kyselého úsměvu, mírné kritické připomínky přes běžné hádky, zvýšený hlas, výčitky bez racionálního jádra nebo s pseudodůvodem, období trvalejší příkrosti až po mlčení či přehlížení anebo naopak ječení, řev, fyzické násilí, křivá obvinění a jiné skandalizace.

Zdá se, že velmi záleží na rodině, v níž žena vyrůstala. Ta, která prožila dětství v klidné rodině, kde se její rodiče měli rádi a své spory řešili civilizovaným způsobem, má vypěstovány brzdné mechanismy vůči těmto emočním hnutím, kontroluje je, případně i potlačuje. Má dostatečnou sebereflexi a ví, kdy co přehnala. Celkově lze říci, že je emocionálně dospělá. Naopak žena, která prožila své dětství v rozhádané rodině, měla jen málo příležitostí převzít do své výbavy civilizované způsoby jednání, vypěstovat si kontrolní mechanismy, držet návaly tohoto druhu hněvu na uzdě. Celkově lze říci, že je emocionálně nezralá. S takovými projevy se setkáváme v některých domácnostech, v manželských poradnách, policejních služebnách, v soudních síních a chodbách apod.

Aby hubování, výčitky, hněv atp. ženy vůči muži byly vždy a od nepaměti funkční, tj. aby výsledkem tohoto jednání byla žádaná kompenzace, náprava, více úsilí atp., musí na straně muže být určité dispozice, hovorově řečeno, musí padnout na úrodnou půdu.

Úrodná půda u mužů existuje. Její základ je vlastně vztah malého chlapce, později většího, k první ženě, se kterou se blíže setkal, tedy vztah k jeho matce. Matky své děti pravidelně velmi milují a chlapci u nich tuto lásku nalézají a prožívají pocity bezpečí, pohody, intenzity a hluboké závislosti. Po dosažení dospělosti mladí muži stejné kvality hledají u svých partnerek. Najdou je a k tomu ještě něco navíc ― sexuální slast. A tak se zamilují ― a zavážou. Nemají nejmenší pochybnost, že našli trvalý zdroj pohody, který si dlouhou dobu užívali u svých matek, a k tomu ještě něco navíc. Pohledy, úsměvy, gesta, chování jejich protějšků jsou vskutku velmi přesvědčivé, soubor slibných lákadel totiž prošel také velmi dlouhým přírodním výběrem. Po nějaké době po vzniku závazku se v ženě aktivuje náš modul a padne první výčitka. Mladý muž se hned snaží o nápravu, neboť nechce oslabit či úplně ztratit svoje nároky na hodnoty, které mu žena poskytuje. Vůbec si neuvědomuje, odkud vlastně kritika přichází a jakou má funkci. Navíc netuší, že tyto výčitky není možné uspokojit trvaleji, může je ztlumit jen dočasně, např. zakoupením šperku z navíc získaných financí. A tak se po několik desetiletí stále snaží uklidňovat nespokojené manželčiny emoce a v hlubším náhledu na probíhající mechanismy mu brání skutečnost, že jeho matka jej kritizovala ze zcela jiných důvodů: chtěla, aby se zlepšil, protože to bylo výchovně i vývojově zapotřebí.

Zdá se, že jsme dospěli k jedné velmi podstatné charakteristice vztahu mezi mužem a ženou, ne-li té nejpodstatnější. S výjimkou jsme se dosud nesetkali, ale nevylučujeme ji. Vše ostatní může být jen nadstavbou nad touto interakcí, tak důležitou pro přežití lidského druhu v dávných dobách, nikoli však dnes.

Nabízíme ještě dvě úvahy, které svým způsobem potvrzují existenci popsaného modulu, tedy existenci hluboce zasazeného ženského emočního náboje hněvu a nenávisti vůči mužskému partnerovi.

V médiích se často hovoří o domácím násilí mužů vůči ženám a o nutných opatřeních proti tomuto jevu. Správně, násilí by mezi lidmi být nemělo. Kde se ale bere? Vždyť matky přece vychovávají své syny tak, že násilí vůči slabší ženě je něčím velmi špatným! Nabízíme náš výklad: část tohoto násilí muže vůči ženě je důsledek stálého vyčítání a kritiky, které při ženině vytrvalosti a neutišitelnosti mohou vyprovokovat i velmi slušného a rezervovaného muže, řekněme, k vystrčení z pokoje nebo k fyzickému napadení.

Druhá úvaha přesahuje rámec partnerských vztahů muž―žena. Zdá se, že ženy, které v sobě chovají velký náboj hněvu až nenávisti vůči mužům a mají jen velmi chatrné nebo spíše žádné kontrolní (brzdné) mechanizmy, jsou horlivými šiřitelkami ideologie radikálního feminismu. Dobře a rychle se mezi sebou rozpoznají a v boji za feministické ideály nacházejí celoživotní „vyšší“ poslání. Nikdo jiný se k němu nehodí lépe. Radikální feminismus je široké hnutí v humanistickém hávu, avšak je naplněno slabě maskovanou nenávistí vůči mužům s cílem je přehlížet, obviňovat, dehumanizovat, démonizovat ― a trestat.