Sylva Höhne a kol.

–

6.2 Soudní řízení

O tom, jak je péče a výživa v českém kontextu rozdělena mezi rodiče po jejich rozchodu, lze alespoň částečně usuzovat z výsledků opatrovnických soudů. Opatrovnickým řízením musejí projít všechny manželské páry, chtějí-li se rozvést. Nesezdané páry takovou povinnost nemají, na soud se však mohou obrátit, nedohodnou-li se nebo chtějí svoji dohodu stvrdit soudem. Ve výzkumu „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ bylo původně na manželství založeno 60 % rodin, v nichž bylo v době výzkumu (nejmladší) dítě v převážné péči jednoho z rodičů, a 64 % rodin, kde se rodiče o (nejmladší) dítě starali rovnoměrně. Pokud spolu rodiče dítěte uzavřeli sňatek, tak ti, jejichž dítě bylo v době výzkumu v převážné péči jednoho z nich, již většinou prošli rozvodovým řízením (69 %). Pouhých 8 % žilo stále právně v manželském svazku a na soud se zatím neobrátilo ani kvůli péči o dítě, případně děti – pro naprostou většinu z nich byl rozpad rodiny poměrně nedávnou událostí, neboť tři čtvrtiny těchto párů se fakticky odloučily mezi roky 2019 a 2021. Téměř každý čtvrtý respondent však uvedl, že s bývalým partnerem byli manželi, v době výzkumu již byli rozvedeni, ale na soud se neobrátili. Tato skupina respondentů se v jiných základních charakteristikách neliší od ostatních rodičů s převážnou péčí. Je možné se domnívat, že šlo o případy, kdy soud pouze stvrdil jejich dohodu, a celý proces proto nepovažovali za soudní řízení. (59) Dokládá to i citace jedné z respondentek (níže). Ve skupině respondentů, kteří se v době výzkumu o péči o (nejmladší) dítě s druhým rodičem dělili rovnoměrně, to bylo velmi podobné – 63 % manželů se již rozvedlo, necelých 10 % zatím nikoliv (78 % z nich se odloučilo mezi roky 2019 a 2021) a 27 % se rozvedlo, ale o soudu v dotazníku nevypovídalo.

„V otázkách ohledně toho, kolik soudních řízení jsme absolvovali, jsem uváděla nula, nezahrnovala jsem do toho prvotní řízení, kde došlo k oficiálnímu rozhodnutí o svěření dětí do péče a dohodě o výši výživného. To sice soudní řízení bylo, ale jen formální, došlo pouze k sepsání věcí, na kterých jsme byli dávno domluveni, a musel být navíc přítomen někdo jako zástupce dětí. Přesně si to nepamatuji, ale byla to nějaká povinná formalita, v našem případě zcela zbytečná, podobnou dohodu jsme mohli sepsat sami a pouze ji úřadům doložit.“

Zajímavý je však způsob řešení rozchodu nesezdanými páry. Každý druhý pár, kde se v době výzkumu o dítě, případně děti, staral převážně jeden z rodičů, se kvůli nastavení péče či výživě o děti obrátil na soud. Pokud se po rozchodu starají o dítě oba víceméně stejným dílem, pak se na soud obrátila více než třetina z nich, ostatní se tedy na uspořádání dohodli bez soudu (graf č. 6.8).

Graf č. 6.8 Řešení rozchodu nesezdaných partnerů soudem podle typu současné péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

V rámci opatrovnického řízení je možné řešit uspořádání péče a určení výživného najednou či každou oblast zvlášť, avšak většinou se tak v případě prvního soudního rozhodnutí děje současně (Höhne & Paloncyová, 2021). Podle šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ prošlo soudem 62 % párů praktikujících v době výzkumu převážnou péči a 53 % pečujících o dítě ve stejné míře (tabulka č. 6.1). Bez rozdílu typu péče se více než dvě třetiny z nich soudily současně o uspořádání péče a stanovení výživného. Ti, kteří měli převážnou péči, se častěji než ti s péčí rovnoměrnou soudili jen o výživné (15 % versus 9 %) a naopak méně často řešili soudně pouze péči (17 %, resp. 24 %).

Tabulka č. 6.1 První soudní řízení podle současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Oblast, s jakou se rodiče obraceli na opatrovnický soud, se lišila podle právní formy jejich vztahu (graf č. 6.9). Manželé, bez ohledu na typ současné péče, nejčastěji řešili spory jak o péči, tak o výživné. Nesezdané páry se oproti manželským párům soudily v rámci jednoho řízení častěji pouze o výživné. To naznačuje, že nesezdané páry byly schopny samostatně se dohodnout na režimu péče o děti, tedy kdy který rodič bude mít děti v péči. V šetření „Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?“ zmiňovali soudní řízení o výživném z nesezdaných pouze ti, jejichž protějšky se do péče o dítě nezapojovaly nebo se zapojovaly v menší míře, než bylo domluveno, a na úhradu jeho potřeb přispívaly nepravidelně, nedostatečně či vůbec (Mezi těmito rodiči se objevovaly i páry, kde dítě bylo v péči matky žijící po rozpadu vztahu v České republice a otec cizinec neměl pravidelné příjmy.).

Graf č. 6.9 První soudní řízení podle právní formy partnerství a současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Zaměřme se nyní na průběh soudního procesu, a to nejprve ohledně úpravy péče o nezletilé dítě či děti. Na soud se v této souvislosti obrátila polovina dotázaných bez významného rozdílu v typu současné péče (52 % a 49 %). Přibližně tři čtvrtiny párů se soudily kvůli péči o děti pouze jednou (73 % s převážnou péčí, 75 % s rovnoměrnou), u těch, o jejichž dítě pečoval v době výzkumu převážně jeden z rodičů, však byly častější případy, kdy se rodiče obrátili kvůli péči na soud více než dvakrát (12 % versus 6 % s rovnoměrnou péčí; tabulka č. 6.1).

Jak bylo uvedeno v podkapitole 1.1, přidanou hodnotou výzkumu „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ je snaha postihnout, v jakém časovém poměru rodiče po rozchodu pečují o děti v realitě, bez ohledu na oficiální pojmy určené soudem. Typ péče byl v šetření vymezen počtem dní, respektive nocí, které dítě tráví u respondenta. V případě převážné péče přespává dítě u jednoho z rodičů 22 a více nocí v měsíci. Víceméně rovnoměrná péče pak byla definována případy, kdy dítě přespává u každého z rodičů 9 až 21 nocí v měsíci, případně kdy dítě bydlí na jednom místě a každý z rodičů u něj přespává minimálně devětkrát do měsíce.

Porovnáme-li tento současný typ péče s výsledkem prvního soudního rozhodnutí, nalézáme určité rozdíly (tabulka č. 6.2). V 79 % rodin s nynější převážnou péčí matky byla i soudním rozhodnutím určena její výlučná péče (včetně tzv. rozšířeného styku). V ostatních případech převažovala v soudním rozhodnutí střídavá či společná péče rodičů (18 %). To může naznačovat, že se jednalo například o asymetrickou střídavou péči (za podmínky, že se od soudního rozhodnutí péče neměnila a dnes odpovídá vymezení převážné péče). Podobně tři čtvrtiny rodin se současnou rovnoměrnou péčí byly v době výzkumu ve shodě s prvním soudním rozhodnutím, v téměř každé čtvrté však byla v prvním soudním rozhodnutí uvedena výlučná péče matky (s rozšířeným stykem). Pokud bylo v době výzkumu (nejmladší) dítě v převážné péči otce, pak byla jeho výlučná péče uvedena ve 47 % soudních rozhodnutí, ale ve 43 % bylo uspořádání péče uvedeno jako střídavá či společná péče. V každém desátém případě bylo dítě svěřeno původně do výlučné péče matky. V případech převážné péče otce, která je (jak bylo uvedeno v podkap. 2.1, 4.2) stále spíše výjimečná, došlo tedy v porovnání s ostatními skupinami nejčastěji k nějaké změně v porovnání s prvním rozhodnutím soudu. Z pohledu věku (nejmladšího) dítěte v době rozchodu je zřejmý vyšší příklon soudu ke střídavé péči spolu se zvyšujícím se věkem dítěte, což potvrzují dostupné statistiky opatrovnických soudů (viz podkap. 4.2). Ve skupině rodin praktikujících v době výzkumu převážnou péči jednoho rodiče se (první) soud přiklonil ke střídavé či společné péči u 21 % dětí, které byly v době rozchodu rodičů v předškolním věku, a u 32 %, které byly ve věku docházky na druhý stupeň základní školy. U praktikujících nyní rovnoměrnou péči byly tyto skupiny zastoupeny ze 67 % a z 86 %.

Tabulka č. 6.2 Výsledek prvního soudního rozhodnutí o péči podle současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Jak bylo uvedeno v podkapitolách 1.1 a 4.1, je-li soudem určena výlučná péče s rozšířeným stykem, může se v praxi jednat o režim velice podobný střídavé péči, kdy je dítě v péči každého z rodičů po více méně srovnatelnou dobu. A naopak, je-li střídavá péče asymetrická, může se v realitě blížit výlučné, respektive převážné péči. Pokud se podíváme na první soudní rozhodnutí z pohledu počtu dnů, který byl podle výše uvedené logiky převeden na převážnou či rovnoměrnou péči (60), odpovídalo ve skupině rodin s nynější převážnou péčí 63 % prvních soudních rozhodnutí o výlučné péči matky definici její převážné péče, pobyt u otce byl tedy vymezen na maximálně 9 dnů v měsíci (tabulka č. 6.3). Ve více než čtvrtině případů výlučné péče matky (při převážné péči v době výzkumu) však nebyl v rozhodnutí soudu počet dnů styku otce s dítětem stanoven. U výlučné péče otce se soud častěji přiklonil i k úpravě styku – v 90 % byl počet dnů kontakt s matkou nějak určen. V 18 % je však možné soudní rozhodnutí o výlučné péči připodobnit k péči rovnoměrné. Bylo-li (nejmladší) dítě v době výzkumu v převážné péči jednoho rodiče, ale v prvním soudním rozhodnutí byla uvedena střídavá či společná péče, pak se v praxi u dvou pětin případů jednalo o střídavou asymetrickou péči s převažující péčí matky či otce (33 %, resp. 7 %).

Zaměříme-li se na rodiny praktikující v době výzkumu rovnoměrnou péči, ve 14 % případů soudního rozhodnutí o výlučné péči matky odpovídal rozsah kontaktu s otcem péči rovnoměrné, v dalších 10 % nebyl počet dnů stanoven. V ostatních rodinách (75 %) se jednalo o převážnou péči matky. V těchto rodinách tedy postupně došlo k úpravě ve smyslu většího podílu otce na péči. Byla-li v rozsudku uvedena střídavá či společná péče a v době výzkumu se o (nejmladší) dítě starali oba rodiče víceméně stejným dílem, pak se i podle počtu dnů péče každého z rodičů určeného soudem jednalo ve třech čtvrtinách o péči rovnoměrnou.

Tabulka č. 6.3 První soudní rozhodnutí de iure a podle počtu dnů péče o (nejmladší) dítě při kontrole současného typu péče (v %)

Pozn.: Rodiny s výlučnou péčí otce podle prvního soudního rozhodnutí a současnou rovnoměrnou péčí rodičů nejsou z důvodu nízkého počtu uvedeny.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Z dostupných výsledků opatrovnických soudů vyplývá, že značná část rodičů soudících se o péči po rozchodu se na uspořádání dohodne, takže soud nemusí rozhodovat autoritativně. Podle Höhne & Paloncyová (2021) a podkapitoly 4.2 jsou přibližně tři čtvrtiny soudních rozhodnutí podloženy dohodou rodičů. V šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ je to podobně. V obou skupinách dotázaných podle současného uspořádání péče se 70 % soudících se rodičů dohodlo. Podobně jako ve výstupech statistiky opatrovnických soudů (tamtéž) bylo podle našeho šetření nejvíce dohod v případech, kdy se (nehledě na de iure pojmosloví) podíleli na péči po rozchodu oba rodiče (v obou typech péče přibližně čtyři pětiny; graf č. 6.10). Nejméně shody nacházeli rodiče praktikující v současnosti převážnou péči, pokud podle výsledku soudního řízení měl být hlavním pečujícím otec (55 %). Podobně nízký podíl (49 %) byl uveden tehdy, účastní-li se nyní rodiče na péči stejným dílem, ale podle soudního výsledku měla být hlavním pečujícím matka. Věk dítěte v době rozchodu neměl na míru dohody rodičů v rámci prvního soudního řízení o péči významný vliv. U současné rovnoměrné péče hrála v podílu konsenzuálních rodičů roli výše jejich vzdělání. Čím vyšší bylo u obou partnerů, tím byli častěji schopni shodu nalézt (50 % v párech dvou rodičů se základním vzděláním, 80 % s vysokoškolským).

Graf č. 6.10 Podíl dohod při prvním soudním řízení o péči podle v něm uvedeného faktického rozdělení péče a současného typu péče (v %)

Pozn.: Skupina respondentů se současnou rovnoměrnou a soudem určenou převážnou péčí otce není kvůli malému početnímu zastoupení uvedena.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Jak bylo zmíněno výše, značná část nesezdaných rodičů se v otázkách péče o děti po rozchodu obrátila na opatrovnický soud (viz graf č. 6.8). Lze předpokládat, a data šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ to potvrzují, že nesezdané páry, častěji než manželské páry, spoléhají na soudní rozhodnutí ohledně uspořádání péče o děti, protože jeden nebo oba rodiče chtějí mít tuto otázku potvrzenou soudem, místo aby předkládali společnou dohodu. Výsledky šetření „Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?“ naznačují, že k soudu se z nesezdaných patrně obracejí spíše ti, kteří dohody sami nebyli schopni či ji chtěli mít potvrzenou soudem, aby bylo možné ji v případě nedodržení vymáhat. V případě manželských párů bylo soudní rozhodnutí podloženo dohodou rodičů v 74 % (bez rozdílu na typu péče). Ve skupině nesezdaných našlo u soudu shodu pouze 62 % majících dítě v převážné péči jednoho z nich a 56 % s rovnoměrnou péčí.

To, zda se rodiče dohodli na uspořádání péče po rozchodu, má významný vliv na celkovou délku soudního procesu (graf č. 6.11). Obecně bylo v případě převážné péče soudní řízení kratší než v případech, kdy se na péči podílejí podobným dílem oba rodiče. V 72 % rodin v první skupině bylo řízení ukončeno do půl roku, u druhé skupiny tomu tak bylo v 63 %. Pokud se rodiče dohodli, příslušné podíly se zvyšují na 76 %, respektive 69 %, v případě autoritativního rozhodnutí soudu se naopak snižují na 61 % a 48 %.

Graf č. 6.11 Délka prvního soudního řízení v závislosti na dohodě rodičů a podle současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

K dohodě je možné dospět již před prvním soudním řízením, a to domluvou mezi samotnými rodiči. Tuto cestu zvolily přibližně tři pětiny dotázaných s dohodou (bez významného rozdílu podle současného typu péče). Nezanedbatelnou roli v tomto ohledu však sehrávají i příslušní odborníci (právníci, pracovníci OSPOD apod.), platí to zejména před začátkem soudního řízení. Zhruba pětina dohod rodičů ohledně péče byla uzavřena s jejich pomocí ještě před soudním řízením, dalším 7 % pomohli odborníci dojít ke shodě během něho. V průběhu soudu dospělo k dohodě bez intervence odborníků 10 % rodičů.

Je nasnadě, že vyplynul-li typ péče o děti po rozchodu z dohody rodičů, byl respondent s výsledkem prvního soudního rozhodnutí spokojen častěji než v případě, kdy o uspořádání rozhodl autoritativně soud (graf č. 6.12). Navíc platí, že větší spokojenost vyjadřovali ti, kteří se s partnerem shodli na modelu převážné péče (94 %). Nejméně spokojeni s výsledkem prvního soudního řízení o péči po rozchodu byli ti, jimž byla soudem bez dohody určena rovnoměrná péče obou rodičů a tato péče (s případným dílčími úpravami) byla zachována dodnes (pouze 39 % vyjádřilo spokojenost).

Graf č. 6.12 Spokojenost s výsledkem prvního soudního rozhodnutí o péči podle typu současné péče a prvního soudního rozhodnutí dle existence dohody rodičů (v %)

Pozn.: Ostatní kombinace současného typu péče a péče dle prvního soudního rozhodnutí nejsou kvůli nízkým počtům uvedeny.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Soudní rozhodnutí, ať založené na dohodě, či autoritativní, by mělo být, pokud možno, respektováno, pokud se rodiče nedohodnou sami jinak. Lze předpokládat, že ukončení opatrovnického řízení by mělo pomoci řadu oblastí nastavit a snížit tak napětí, jež mezi nimi po rozchodu panuje. Z výpovědí respondentů se zdá, že u párů, které nyní praktikují převážnou péči, nemělo to, jak byla péče prvním soudem nastavena, vliv na hodnocení vybraných oblastí (graf č. 6.13). Více než třetina, bez rozdílu v rozdělení dnů péče podle soudního rozhodnutí, uvedla, že první soudní rozhodnutí o péči vedlo ke zhoršení jejich vztahu s druhým rodičem, každý desátý v něm naopak spatřoval zlepšení. Pro přibližně každého čtvrtého došlo po soudu ke zhoršení pravidel nastavení péče, pro každého pátého k opaku. Podobně tomu bylo i v případě majetkového vyrovnání. Soudní rozhodnutí o péči, ač je často spojeno i s nastavením výživného (viz podkap. 8.1), však přispělo ke zlepšení otázky výživného pouze podle každého pátého dotázaného s nynější převážnou péčí, u přibližně poloviny se tato oblast ani nezlepšila, ani nezhoršila.

V rodinách s nynější rovnoměrnou péčí mělo soudní rozhodnutí na uvedené oblasti různý vliv v závislosti na tom, jak byla péče soudem nastavena. Pokud se měli rodiče již na základě soudu starat o dítě stejným dílem, častěji než v případech dané převážné péče nezaznamenali žádnou změnu ve vybraných oblastech. Převážná péče po rozhodnutí soudu, která se časem překlopila do rovnoměrné, byla více spojována se zhoršením ve všech sledovaných aspektech (graf č. 6.13).

Graf č. 6.13 Vliv prvního soudního rozhodnutí na vybrané oblasti podle současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

V ideálním případě by bylo možné předpokládat, že mají-li rodiče rozhodnutí soudu, řídí se jím a případné spory jsou tak alespoň částečně otupeny. Jak bylo uvedeno v kapitole 5, pro dítě jsou konflikty rodičů velmi zraňující a mohou mít velmi negativní vliv na vývoj jeho osobnosti, ale i vztahu s rodiči a dalšími osobami v jejich životě (Buscho, 2020; Ballnik, 2012; Pemová & Ptáček, 2020). Z dat šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ se zkušenost se soudním řízením nijak zásadně nepromítá do toho, zda rodiče dokážou své neshody řešit, aniž by do nich byly vtahovány děti (graf č. 6.14). Pouze ve 47 % rodin s převážnou péčí, které prošly soudním řízením, řešily v posledních třech měsících své případné konflikty rodiče sami, bez dětí, v rodinách s rovnoměrnou péčí je podíl velmi podobný (44 %). U rodin, které se nesoudily, jsou ty s rodiči řešícími své neshody v posledních třech měsících bez účasti dětí zastoupeny výrazně více (56 %, resp. 60 %). Na druhé straně k velmi častým rodičovským konfliktům za přítomnosti dětí docházelo v posledním čtvrtroce u 13 % rodin s převážnou péčí a 9 % s rovnoměrnou péčí, které mají minimálně jedno rozhodnutí opatrovnického soudu. V rodinách, jež se nesoudily, jsou podíly nižší (6 %, resp. 3 %). Výsledky šetření „Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?“ naznačují, že děti jsou do vzájemných konfliktů nejméně zatahovány rodičovskými páry, které se na potřebě ušetřit je jejich sporů a případných projevů negativních emocí jednoho vůči druhému shodli a své jednání a vystupování tomu podřizují. Někteří k tomu dospěli sami, část na základě doporučení odborníků. Z uvedených výsledků lze usuzovat, že odborníci (OSPOD, soudci, právníci, psychologové apod.) by mohli ještě intenzivněji a systematičtěji, než je tomu doposud, osvětlovat dopady rozpadu rodiny a rodičovských konfliktů na děti ve všech fázích opatrovnického řízení.

Graf č. 6.14 Výskyt konfliktů rodičů za přítomnosti dítěte v posledních třech měsících dle toho, zda se rodiče soudili o péči a/nebo výživné, při kontrole současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Proti prvnímu soudnímu rozhodnutí podala pětina rodičů odvolání, v obou skupinách nynější péče se k tomu rozhodl častěji muž (polovina případů odvolání) než žena (třetina případů odvolání, ostatní buď oba, nebo někdo jiný, např. OSPOD). Z hlediska formy péče se jednalo zejména o případy, kdy v době výzkumu byla rodiči praktikována převážná péče a dle prvního soudního rozhodnutí byl nastolen režim s rovnoměrnou péčí. V těchto případech se odvolalo 39 % soudících se rodičů. Tam, kde byla soudem určena převážná péče matky, tomu tak bylo pouze v 19 %. (61) Podobný vzorec lze nalézt ve skupině rodin s nynější rovnoměrnou péčí. Byla-li výsledkem prvního soudního rozhodnutí převážná péče, ve 47 % rodin se jeden, případně oba rodiče odvolali, v případě soudem stanovené rovnoměrné péče jich učinilo tento krok pouze 14 %.

Další cestou, jak změnit pro rodiče či dítě nevyhovující stav v závislosti na tom, jak se mění vnější podmínky, jako jsou například změna bydliště či zaměstnání rodičů, dospívání dítěte nebo založení nové rodiny jedním či oběma rodiči, je další soudní řízení. Touto cestou šla přibližně každá čtvrtá rodina, která se již jednou soudila, více soudních řízení přitom zažili spíše ti, kteří měli v době výzkumu převážnou péči (tabulka č. 6.1). Zaměříme-li se na ta další řízení, kde byl v době výzkumu již znám výsledek (86 %), pak tento proces započal ve skupině rodin s rovnoměrnou péčí častěji muž, v těch s převážnou péčí to byla častěji žena nebo to bylo v případě více takových řízení různé (graf č. 6.15).

Graf č. 6.15 Další soudní řízení podle toho, kdo z rodičů jej inicioval, podle současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Na změnu péče prostřednictvím soudního rozhodnutí lze nahlížet dvojím způsobem. Tím prvním je pohled de iure na výsledek soudního řízení, tedy s rozdělením na výlučnou péči jednoho z rodičů či střídavou, případně společnou péči rodičů. Jak je uvedeno v úvodu, v praxi se navzdory právnímu pojmu může výlučná péče podobat střídavé péči, je-li styk upraven široce nebo se jedná o asymetrickou střídavou péči. To dává podnět k druhému pohledu na uspořádání péče s ohledem na reálný počet dnů péče v měsíci každého z rodičů.

Graf č. 6.16 Změna typu péče podle posledního soudního rozhodnutí vzhledem k výsledku prvního rozhodnutí – současná převážná péče (v %)

Pozn.: Ostatní kombinace nejsou kvůli nízkým počtům uvedeny. S opatrností je však, s ohledem na četnosti, třeba nahlížet i zobrazené kombinace.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Porovnáme-li první a poslední soudní rozhodnutí, lze nalézt ve čtyřech pětinách případů výlučné péče matky (při současné převážné péči) shodu mezi prvním a posledním rozhodnutím (graf č. 6.16). V ostatních případech se v podobném poměru výlučná péče matky změnila na péči otce či střídavou péči. Ve skupině rodin s převážnou péčí v době výzkumu se původní první rozhodnutí o střídavé péči změnilo po posledním soudu v každém pátém případě ve výlučnou péči matky a v každém sedmém otce. V rodinách s nynější rovnoměrnou péčí ve všech případech, kdy soud poprvé svěřil dítě do výlučné péče matky, rozhodl poslední soud o střídavé péči. Podobně, pokud první rozhodnutí nastolilo střídavou péči, další soud ji potvrdil. Pokud se zaměříme na počty dnů péče každého z rodičů, nehledě na právní definici pojmu, došlo posledním rozhodnutím soudu oproti prvnímu k výrazné změně u více než dvou pětin vícekrát se soudících rodin (při kontrole nynější převážné péče). Nejčastější byly případy, kdy původně převážná péče byla posledním soudem upravena na rovnoměrnou a tento režim přetrval až do doby výzkumu (více než třetina posledních soudních rozhodnutí).

Soud musí vždy jednat v zájmu dítěte. I tehdy, podají-li rodiče dohodu o uspořádání péče a výživy po rozchodu či rozvodu, musí soud posoudit, zda je pro dítě vhodná. V opačném případě je vede k její úpravě. Pokud to není možné, rozhodne autoritativně. Uzná-li to za vhodné a žádoucí, může soud mimo jiné vyslechnout i samo dítě. Občanský zákoník určuje jako milník pro zjišťování názoru dítěte věk 12 let, nicméně tato hranice není vnímána striktně jako minimální a mělo by se postupovat individuálně dle schopností konkrétního dítěte. Podle Ústavního soudu České republiky je dosažení 12 let nejzazší možná hranice pro formulování vlastního názoru a přání, neboť dostatečnou rozumovou a emocionální vyspělost, kdy je už dítě schopné uceleně prezentovat bez větší újmy svůj názor před soudem, je nutné posuzovat případ od případu (nelze např. vyloučit, že i devítileté dítě bude natolik rozumově a emocionálně vyspělé na to, aby bylo vyslechnuto přímo před soudem), přičemž většina dětí je schopna se vyjádřit ke svému budoucímu výchovnému uspořádání již po dosažení věku 10 let. Po dosažení této věkové hranice je nezbytné, nebrání-li tomu zvlášť významné okolnosti, zjistit přání dítěte přímo před soudem. (62)

Podle respondentů šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ byla přibližně třetina dětí do tohoto procesu nějak zapojena. Přibližně třetina těchto dětí hovořila se soudcem, více než tři pětiny absolvovaly pohovor s pracovníkem OSPOD (63), u každého čtvrtého byl dokonce vypracován znalecký posudek. Současný ani po prvním soudním rozhodnutí faktický typ péče se do míry zapojení dítěte nijak nepromítl. Více však byly do soudního jednání vtaženy děti, u nichž byla v prvním soudním rozhodnutí uvedena výlučná péče otce (49 % proti třetině s výlučnou péčí matky či střídavou péčí). To pravděpodobně zrcadlí skutečnost, že svěření dítěte do péče otce je stále, vzhledem k přetrvávajícímu obecnému modelu péče matky v úplné rodině i po rozchodu, minoritní. V těchto případech se tedy soud více než jindy chce opřít i o přání a potřeby dítěte. V účasti dítěte hraje roli rovněž věk dítěte v době rozchodu rodičů, kdy je patrné nižší zapojení u dětí předškolního věku (graf č. 6.17). V obou sledovaných typech současného uspořádání péče byly v nejmladší věkové kategorii zapojeny maximálně tři z deseti dětí, u dětí na prvním stupni základní školy to již bylo více než ve čtyřech případech z deseti. U starších dětí je pak jejich účast výrazně častější, pokud o ně pečují rodiče stejným dílem (57 % proti 37 % s převážnou péčí jednoho rodiče). Výrazný vliv na zapojení dítěte však má to, zda se rodiče na uspořádání péče dohodli. V rodinách s převážnou péčí je to zřejmé u dětí předškolního a mladšího školního věku, u rovnoměrné však nacházíme výrazné rozdíly mezi konsenzuálními a konfliktními rodiči též u dětí starších. Významnou roli hraje rovněž skutečnost, zda se alespoň jeden z rodičů proti rozhodnutí soudu odvolal. V takových případech soud přizval k vyjádření názoru tři pětiny dětí s převážnou péčí a tři čtvrtiny s péčí rovnoměrnou.

Graf č. 6.17 Zapojení (nejmladšího) dítěte do opatrovnického řízení podle jeho věku v době rozchodu a současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

(59) Toto vysvětlení podporují i výpovědi respondentů výzkumu „Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?“. Pokud nevedli s druhým rodičem ostrý soudní spor o péči o děti a soud schválil jejich dohodu na jejím nastavení, měli tendenci sdělovat a ve screeningovém dotazníku uvádět, že se o péči o děti nesoudili.

(60) Převážná péče podle počtu dnů péče rodiče na základě prvního soudního rozhodnutí znamená, že jeden rodič se o dítě stará maximálně 9 dnů v měsíci, rovnoměrná pak definuje péči každého z rodičů v rozsahu 10 až 19 dnů v měsíci.

(61) V tomto podílu jsou zahrnuti i ti, kteří odpověděli, že se na uspořádání péče dohodli. Jelikož se jedná o dotazníkové šetření, nemusí to nutně znamenat, že dohodu jako oficiální dokument podepsali, ale soud vydal rozhodnutí, se kterým oba souhlasili.

(62) Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 5. 2014, Sp. zn. I. ÚS 2482/13

(63) Zkušenostem dětí z pohovoru s pracovníky OSPOD v šetření „Jak se žije dětem po rozchodu rodičů?“ je věnována pozornost v 9. kapitole.

POKRAČOVÁNÍ – JÍT NA ZAČÁTEK

Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.