Hana Radilová
–
2.5 Dílčí závěr
Průmyslová revoluce odstartovala na přelomu 18. a 19. století rozsáhlé politické, ekonomické i sociální změny v celé Evropě. Na místo feudalismu postupně nastoupil kapitalismus. V souvislosti s těmito změnami se začala měnit také rodina. Tradiční středověkou domácnost nahradila nukleární rodina, jejímiž členy byli otec, matka a děti. Otec zajišťoval rodinu ekonomicky a sociálně, žena se starala o domácnost a děti. Tato moderní rodina vyhovovala novým podmínkám svou mobilitou, flexibilitou, oddělením soukromého prostoru od veřejného a umožnila západním společnostem dosáhnout neuvěřitelného hmotného blahobytu a kulturního rozvoje. Ke vzniku soukromí došlo na základě oddělení místa zaměstnání od domácnosti. Rodina přestala být výrobní jednotkou a zdrojem obživy se stala placená zaměstnání, ve kterých se uplatňovali převážně muži. Řadu funkcí rodiny začal přebírat stát. Vrcholným obdobím moderní nukleární rodiny se stala 50. – 60. léta 20. století, a to jak v západní Evropě tak i v tehdejším socialistickém Československu.
K zásadním změnám došlo v manželském svazku, který se z doživotního závazku stal společenskou smlouvou, jejíž trvání mohlo být ukončeno rozvodem. Vzhledem k tomu,
že začal být kladen velký důraz na práva jedince, začal se vztah mezi mužem a ženou pomalu stávat rovnoprávným. V tomto duchu začaly být opouštěny dříve uznávané hodnoty vzájemné oddanosti a sebeobětování se vztahu. Otázka sexu se stala zcela soukromou záležitostí páru.
Oddělení místa výroby od domácnosti vedlo ke vzniku sociální a ekonomické závislosti žen na mužích, kteří vydělávali pro rodinu peníze ve svých zaměstnáních. Ženy zůstávaly doma, aby se staraly o děti a domácnost. Protože práce vykonávaná doma neprodukovala statky a nebyla tudíž finančně ohodnocena, stala se prací druhořadou. Vznikla nerovnost mezi společenským oceněním mužské a ženské práce. Díky nově vzniklým technickým zařízením zjednodušujícím činnosti v domácnosti přišly domácí práce o svou kulturní úroveň a důstojnost. Domácnost se zároveň stala místem sociální izolace žen. Práce, které byly v tradiční společnosti vykonávány kolektivně zanikly nebo byly prováděny individuálně. Nespokojenost žen s touto situací se promítla v rozmachu feministického hnutí v 2. polovině minulého století. Oddělení zaměstnání od domácnosti mělo za následek také slábnoucí vliv otců na výchovu dětí.
Ačkoliv většinu placených zaměstnání vykonávali muži, uplatňovaly se na trhu práce vždy také určité skupiny žen. Zaměstnanost žen a především pak matek se ve společnosti v 1. polovině 20. století stala diskutovaným tématem. Objevily se 3 základní postoje k této problematice – konzervativní, neokonzervativní a egalitární. V západní Evropě byl prakticky uznáván konzervativní popřípadě neokonzervativní přístup. Zatímco konzervativní přístup odmítal zaměstnávání žen s dětmi úplně, neokonzervativní souhlasil s nástupem žen-matek do zaměstnání až v době, kdy by děti nepotřebovali jejich stálou přítomnost doma. Názory na to, do jakého věku by děti měly být v soustavném kontaktu s matkou, se přitom různily. Na rozdíl od západních společností, se v České republice v praxi uplatnil egalitární přístup, který měl umožňovat rovnoprávné postavení žen a mužů na trhu práce. Skutečnost však byla taková, že ženy neměly na vybranou a do zaměstnání nastoupit musely, aby pomáhaly zvyšovat výkonnost české ekonomiky. Děti přitom odkládaly do jeslí a školek. Postupem času se ukázalo, že tento systém je pro stát velmi nákladný a tudíž nevýhodný. Zatímco v západní Evropě nastupovala v 2. polovině 60. let minulého století generace žen snažících se prosadit egalitární přístup, začala ho v této době česká společnost opouštět.
Okomentovat