Mgr. Renata Flašková

–

Nový občanský zákoník přinesl do našeho právního systému novoty, které mohou v budoucnu narušit vztahy mezi dětmi a rodiči. Dle ust. § 855 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) mají rodiče vůči svým dětem nejen práva, ale i povinnosti. Z důvodové zprávy k OZ plyne, že tato práva a povinnosti jsou vůči sobě postavena vzájemně a rodiče se svých práv vůči dítěti svým vlastním právním jednáním nemohou vzdát. Výjimku z tohoto vzdání se tvoří např. omezení na základě zákona či rozhodnutí soudu. Účelem zakotvení práv a povinností rodičů vůči dítěti do zákona je dle zákonodárce zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte. Otázkou ale zůstává, zda je potřeba mít toto striktně dáno do zákonné úpravy a jaká rizika toto do budoucna přinese. V případě, že rodič nebude naplňovat práva a povinnosti k dítěti, dopustí se protiprávního jednání. Jaké jsou ale důsledky tohoto protiprávního jednání, bude dítě rodiče následně žalovat za porušení těchto a co se vlastně rozumí tím protiprávním jednáním? Prvně si uvedeme, co se rozumí právy a povinnostmi rodiče vůči dítěti.

Důvodová zpráva uvádí práva a povinnosti rodičů vůči dětem trojího typu. Prvním typem jsou statusová práva a povinnosti, která vychází ze společenského a biologického vztahu. Jedná se například o povinnost rodiče dát dítěti jméno a příjmení, uznat rodičovství, zvolit bydliště či školu apod. Tato práva vyplývají ze samotné podstaty vztahu rodič – dítě a provázejí tento vztah do nabytí zletilosti dítěte. Druhým typem práv a povinností je tzv. rodičovská odpovědnost, která zahrnuje práva a povinnosti rodičů spočívající zejména v péči o dítě, péči o zdraví dítěte, tělesný, rozumový, mravní vývoj, v udržování osobního styku s dítětem, zajišťování výchovy a vzdělání dítěte, určení místa bydliště dítěte, zastupování a spravování jmění dítěte apod. Třetím typem je vyživovací povinnost a právo na výživné. Tento typ je samostatným institutem a není podřazený pod rodičovskou zodpovědnost. Jeho trvání nemusí končit nabytím zletilosti ani svéprávnosti, naopak může trvat mnohem déle, například po dobu studia na vysoké škole.

V Bulletinu advokacie byl dne 7. prosince 2017 publikovaný článek JUDr. ICLic. Ronalda Němce, Ph.D. s názvem PRÁVO DĚTÍ ŽALOVAT SVÉ RODIČE, ve kterém autor došel k těmto právům dítěte, která má vůči svým rodičům:

1. Právo dítěte žalovat své rodiče za to, že nežijí v harmonickém manželství (hádky, rozvod).
2. Právo dítěte žalovat své rodiče za to, že mají jen jednoho potomka (potrat, hormonální antikoncepce).
3. Právo dítěte žalovat své rodiče za to, že žijí v homosexuálním či lesbickém vztahu, popřípadě dítě vzniklo z asistované reprodukce, kde jsou ve „vztahu“ tři osoby.
4. Právo dítěte žalovat své rodiče za špatné stravovací návyky.

Zamysleme se nyní nad naším dětstvím a uvažme nad tím, zdali bychom žalovali své rodiče za některý ze shora uvedených příkladů. Troufám si říci, že většina z nás by toto nikdy neučinila, i když se jeho rodiče rozvedli či jim dovolili jíst nějaké sladkosti.

Kdybychom připustili možnost, že děti mají právo domáhat se ochrany před újmou a dále následného zadostiučinění za zásah a újmu, kterou jim způsobili rodiče, dostali bychom se do absurdní situace, kdy každé rozhodnutí rodiče by následně mohlo být zpochybňováno. Všichni rozvedení rodiče by se mohli obávat, zda je jejich dítě v budoucnu nezažaluje a nebude požadovat finanční odškodnění. Někteří rodiče si přejí, aby jejich dítě vyrůstalo na vesnici kvůli čistotě ovzduší a poklidnějšímu životnímu stylu, jiní rodiče volí větší město z důvodu lepší možnosti a výběru vzdělání či snazší volby povolání. Je následně možné, aby dítě své rodiče za toto rozhodnutí žalovalo? Může dítě zpětně zpochybňovat naše rozhodnutí, zda například chceme mít jen jedno dítě? Zdravotní důvody by byly důvodné, ale co finanční, může soud zpětně zkoumat, zda by se životní úroveň natolik snížila či bychom další dítě také uživili? Můžeme vůbec dát dětem tolik práv?

Řekla bych, že pokládání si těchto otázek nebylo smyslem zákonodárce. Náš právní systém vychází z principů přirozeného a pozitivního práva a doufejme, že spory tohoto typu nejsou v našich podmínkách akceptovatelné a soudy nebudou v budoucnu až na případné výjimky těmto žalobám vyhovovat.