Eva Decroix
–
3 Základní principy francouzské právní úpravy rozvodu
3.1 Rozvod po vzájemné dohodě
„Rozvod po vzájemné dohodě má přízeň zákonodárce.“ (173) Toto tvrzení platí pro všechny poslední reformy rozvodu ve francouzském právu. Zákonem č. 75-617 ze dne 11. července 1975 byl tento typ rozvodu retablován do právního řádu, zákon č. 2004-439 z 26. května 2004 podmínky rozvodu po vzájemné dohodě ještě favorizoval rozdělením procesních pravidel na rozvody nesporné a sporné a vložením průchodnosti mezi jednotlivými typy rozvodů vždy ve prospěch méně sporné a konfliktní procedury. Přízeň měl rozvod po vzájemné dohodě nesporně také v zákoně o modernizace justice v 21. století ze dne 18. listopadu 2016, který otevřel vedle již existujících forem nesporného rozvodu možnost rozvodu mimosoudního, a to se snahou, aby se tento typ rozvodu v oblasti rozvodů po vzájemné dohodě stal převažujícím. (174) Poslední úprava rozvodu zákonem č. 2019-222 z 23. března 2019 vnesla do tzv. sporných rozvodů prvky, které usnadňují rychlý a nesporný rozvod a podporují alternativní způsob řešení rozvodu. Mimo jiné bylo vloženo právo soudce nařídit nebo doporučit mediaci. Přízeň zákonodárce trvá. Snaha o posílení odpovědnosti rozvádějících se manželů a posílení jejich vůle v řešení otázek souvisejících s rozvodem je zřetelně patrná.
I po provedených reformách zůstává nicméně francouzské rozvodové právo značně komplexní, jak co se týče rozvodových typů, tak velmi detailní úpravy procesních otázek. V rámci této části práce jsou nastíněny jen základní rysy jednotlivých typů rozvodů, přičemž s ohledem na výzkumnou otázku je důraz kladen na rozvod po vzájemné dohodě, soudní i mimosoudní.
3.1.1 Mimosoudní rozvod po vzájemné dohodě
Tento typ rozvodu je upraven jako pravidlo v případě, že jsou rodiče schopni se dohodnout na principu rozvodu, otázkách s rozvodem souvisejícími a nenastane výjimka vyplývající z žádosti nezletilého dítěte být slyšeno soudem. (175) Tento typ rozvodu je umožněn všem manželům bez podmínky délky trvání manželství.
3.1.1.1 Hmotněprávní podmínky mimosoudního rozvodu po vzájemné dohodě
„Když se manželé shodnou na rozvratu manželství a jeho důsledcích, konstatují, každý zastoupen jedním advokátem, jejich domluvu v dohodě uzavřené ve formě soukromé listiny, spolu podepsané jejich advokáty vystavené za podmínek upravených v ust. 1374 CC.“ (176) Článek 1374 francouzského občanského zákoníku (dále také CC) specifikuje účinky soukromé listiny spolupodepsané advokáty nebo advokátem obou stran, specifikuje také detailně obsah dohody a účinky dohody.
Skutečnost, že zákonodárce určil jako formu mimosoudní dohody soukromou listinu, stojí za poznamenání. Vedle soukromé listiny zná francouzské právo také listinu veřejnou, definovanou jako listinu sepsanou s příslušnou obřadností úředníkem, kterému k tomuto účelu byla svěřena pravomoc. (177) Zatímco podpis soukromé listiny může kterákoliv z podepisujících stran zpětně rozporovat, veřejná listina je založena na domněnce pravosti. Soukromá listina, jejíž sepis je zákonem uložen advokátům, kteří spolu s klienty dohodu podepisují, je jakýsi mezistupeň mezi formální veřejnou listinou a čistě soukromou listinou.
Z výše uvedeného je zřejmé, že základní hmotněprávní podmínkou mimosoudního rozvodu dohodou manželů je konsensus manželů na a) principu rozvodu a b) otázkách souvisejících s rozvodem, tedy otázkách majetkového vypořádání, bydlení a úpravě poměrů společných nezletilých dětí. Tato podmínka je shodná se soudním rozvodem po vzájemné dohodě manželů, avšak právě proto, že v tomto případě není dohoda rodičů homologována soudem, podléhá její vyjádření zákonnému formalismu, jenž má za účel zajistit nejenom řádné splnění náležitostí vyplývajících ze smluvního práva (svobodná vůle, řádně vyjádřený souhlas, vyloučení omylu), ale také zachování práv třetích osob, společných dětí především.
Další hmotněprávní podmínkou mimosoudního rozvodu dohodou je subjektivní právní schopnost rozvádějících se manželů dohodu uzavřít. Vzhledem k tomu, že rozvod je „smluvní“ a je téměř výlučným vyjádřením vůle manželů, tito musí být v takovém zdravotním a psychickém stavu, aby byli schopni svou vůli svobodně a volně vyjádřit. Pokud je jeden z manželů pod tzv. ochranným režimem, je rozvod dohodou manželů vyloučen, a to ať se jedná o mimosoudní, nebo soudní variantu. Ochranné režimy odkazují na různé stupně zákonné ochrany související s omezením schopnosti fyzické osoby právně jednat z důvodů týkajících se fyzického nebo duševního zdraví osoby. (178) Hmotněprávní podmínkou rozvodu dohodou je tedy i ničím neomezená schopnost obou manželů právně jednat.
Mezi podmínky smíšené hmotněprávní a procesní povahy mimosoudního rozvodu dohodou manželů patří povinné právní zastoupení každého z manželů advokátem. Povaha této podmínky má za situace, kdy dohoda není v rámci mimosoudního rozvodu předložena ke schválení soudu, za úkol posílit právní jistotu obou manželů a vyrovnanost dohodnutých podmínek.
Za účelem zajištění loajality advokátů a zamezení střetu zájmů je zakázáno, aby advokáti manželů vykonávali povolání v rámci jedné zastřešující organizace nebo se jednalo o advokáty spolupracující. Každý z manželů musí mít svého advokáta a ti nesmí být za účelem zamezení střetu zájmů nijak propojeni. (179)
3.1.1.2 Procesní podmínky uzavření rozvodové dohody
Za účelem zajištění uzavření dohody po řádném uvážení a na základě svobodné vůle zákon ukládá povinnou lhůtu k rozmyšlení. (180) Lhůta počíná běžet doručením návrhu dohody vypracovaného manžely ve spolupráci se svými advokáty a trvá 15 dní. Během této lhůty není možné rozvodovou dohodu platně uzavřít. Za účelem doložení dodržení této lhůty dokládají advokáti dodejku dokladující datum doručení návrhu dohody každému z manželů zapisujícímu notáři. V případě, že jeden z manželů vznese návrhy na úpravu rozvodové dohody, musí být po dohodě a zanesení změn, návrh upravené dohody rozeslán znovu a 15denní lhůta před podpisem běží znovu.
Dohodu musí podepsat nejen rozvádějící se manželé, ale také jejich advokáti. Podpis advokátů na dohodě má potvrdit, že ze strany advokátů byla ověřena svobodná vůle k podpisu dohody, vyloučen nátlak nebo tíseň a omyl. K podpisu všemi účastníky má dojít současně, což znamená, že strany se musí fyzicky sejít na osobní schůzce. (181) Není vyloučeno, aby k podpisu došlo v kanceláři notáře. Důvody favorizující toto řešení mohou být dvojího rázu. Na straně jedné skutečnost, že je-li součástí vypořádání společného jmění manželů majetek nemovitý, dohoda o jeho vypořádání vyžaduje notářský zápis, který lze podepsat současně s rozvodovou dohodou. Na straně druhé se může jednat o praktický způsob, jak zvýšit právní jistotu manželů ohledně závaznosti a realizace rozvodové dohody. Právní závaznost podpisu manželů na rozvodové dohodě je totiž až do data registrace dohody v notářském rejstříku listin nejasná vzhledem k jejich právu zahájit soudní řízení o rozvodu nebo rozdělení domácnosti. Dle některých autorů je rozvodová dohoda uzavřena s odkládací podmínkou registrace a do jejího splnění strany nezavazuje. Uzavřením dohody u notáře se datum podpisu a datum účinnosti dohody ztotožňuje. (182)
3.1.1.3 Procesní podmínky registrace v notářském rejstříku listin
Uzavřená dohoda podepsaná rozvádějícími se manžely i jejich advokáty, a to ve třech vyhotoveních, má být do sedmi dnů od uzavření předložena notáři za účelem její evidence v rejstříku notářských listin. Notář má následně 15 dní na provedení registrace dohody. V praxi je možné realizovat podpisovou schůzku v kanceláři notáře, kde hned dojde k předání dohody notáři a její evidenci v rejstříku. Toto řešení umožňuje eliminovat riziko změny názoru jednoho z manželů a zahájení soudního řízení o rozvodu. Dle Vrchního notářského úřadu nemá notář povinnost před registrací ověřovat, zda bylo takové soudní řízení zahájeno. (183)
Strany mají volnost, co se volby notáře týče. Vzhledem k tomu, že zákonem není vyžadována osobní přítomnost manželů v notářské kanceláři ani osobní předání dohody za účelem evidence, může být vybrán notář bez ohledu na teritorialitu.
Notář je povinen před registrací dohody provést formální kontrolu dohody. Jedná se především o kontrolu povinných náležitostí dohody a doložení povinných příloh. Notář ale neověřuje obsahovou správnost dohody, souhlas manželů a jejich svobodnou vůli. Ověření těchto náležitostí náleží advokátům, přičemž notář ověřuje pouze, zda je dohoda po formální stránce řádně opatřena jak podpisy advokátů, tak manželů.
Formální kontrola má pouze jednu výjimku a tou je výslovný rozpor smluvních ujednání s veřejným pořádkem (ordre public) nebo taková ujednání, která by představovala nebo vedla k daňovému úniku. Jednalo by se v zásadě o taková smluvní ujednání, která nejsou v souladu s kogentními ustanoveními rodinného nebo daňového práva. Kontrola dodržování veřejného pořádku i povinnost notáře zamezit ujednáním v rozporu s daňovými povinnostmi účastníků vyplývá z obecných profesích povinností notáře. (184)
V případě, že notář shledá, že rozvodová dohoda nesplňuje zákonné náležitosti, odmítne její registraci a informuje o tom strany. Notář není oprávněn zasahovat do znění dohody.
Registrací dohody v notářském rejstříku získává rozvodová dohoda povahu dohody vykonatelné, a to k datu registrace. (185) O registraci notář vydává potvrzení, na základě kterého je následně na žádost manželů nebo jejich advokátů rozvod poznamenán v matričních podkladech.
3.1.1.4 Povinné náležitosti rozvodové dohody
Zákon stanoví dva druhy povinných náležitostí, rozdělené dle povahy sankce v případě, že takové náležitosti splněny nejsou. Jako zcela stěžejní byly zákonem definovány následující náležitosti a jejich nedostatek vede k neplatnosti dohody. Jedná se následující výčet smluvních ujednání: (186, 187)
a) Identifikace manželů, dětí a advokátů.
b) Výslovný souhlas manželů s rozvodem a dohodnutými smluvními následky.
c) Podmínky porozvodového uspořádání, jak co se úpravy poměrů dětí týče, tak vypořádání majetkové, ve formě notářského zápisu, pokud je součástí majetku majetek nemovitý.
d) Potvrzení o tom, že nezletilé dítě manželů bylo informováno o svém právu být vyslechnuto soudem.
Podání informace o právu být vyslechnuto soudem se vztahuje pouze na společné děti manželů, ostatní děti, které žijí ve společné domácnosti, toto právo nemají. Toto právo mohou uplatnit nezletilé děti manželů, pouze pokud mají dostatečnou zralost a vyspělost. Splnění této povinnosti informovat nezletilé dítě s odpovídající zralostí se následně dokládá formulářem podepsaným dítětem a přiloženým k dohodě. Pokud rodiče dospějí k názoru, že dítě není dostatečně zralé, aby se vyjadřovalo k otázce rozvodu nebo bylo vyslechnuto, prohlásí tuto skutečnost v rozvodové dohodě. Současně by měli uvést důvody, které je vedly k závěru, že dítě není dostatečně zralé. (188)
Zákon ale definuje mnohem širší výčet právních a obsahových náležitostí rozvodové dohody způsobem až téměř katalogovým, nicméně v případě absence některých z nich není stižena dohoda neplatností. Například nedostatek v řádné identifikaci notářské kanceláře pověřené registrací dohody nevede k neplatnosti dohody. (189) Zákon nestanoví žádnou sankci.
3.1.1.5 Příloha obsahující informační formulář nezletilého
Formulář je součástí ministerské vyhlášky ze dne 28. 12. 2016 a také přílohou č. 2 oběžníku Ministerstva spravedlnosti ze dne 26. 1. 2017. (190) V případě, že z vyplněného, dítětem podepsaného a datovaného formuláře vyplývá, že dítě svého práva být vyslechnuto soudcem nevyužívá, notář není oprávněn dále ověřovat podmínky, za jakých byl formulář podepsán, ani zda má dítě odpovídající vyspělost a zralost k tomuto vyjádření, a rozvodovou dohodu po ověření ostatních podmínek zanese do evidence.
V případě, že se nezletilé dítě rozhodne svého práva být vyslechnuto soudem využít a formulář v tomto smyslu vyplní a podepíše, advokáti manželů nemají povinnost takto vyplněný formulář doručit notáři a zahájí soudní rozvod po vzájemné dohodě manželů. Pokud by i přesto dohoda s takto vyplněným formulářem notáři předložena byla, notář informuje advokáty a registraci rozvodové dohody manželů odmítne.
Dle výkladu předloženého oběžníkem Ministerstva spravedlnosti vyplývá ze zákona, že pouze nezletilý, který je schopný rozlišovat, může požádat soud o výslech soudem, nicméně každý nezletilý má být informován svými rodiči o právu být slyšen soudcem. (191, 192) Soudce je oprávněn vést výslech dle podmínek uvedených v ustanovení 338-1 CC a vyslýchat pouze nezletilého, schopného rozlišovat.
Úprava mimosoudního rozvodu dohodou manželů byla ohledně zapojení nezletilých dětí manželů předmětem ostré kritiky ze strany doktríny, která poukazovala na to, že participační práva dítěte nejsou řádně zohledněna a místo práva na vyjádření je dítěti uděleno „právo mlčet“. (193) Kritika poukazovala také na skutečnost, že úprava přenáší odpovědnost za druh rozvodu a průběh řízení na nezletilé dítě, a to v řízení o rozvodu, jehož není přímým účastníkem. Zpochybněna byla ze strany odpůrců této reformy z řad zákonodárců také ústavní konformita dané právní úpravy.
3.1.2 Soulad mimosoudního rozvodu po vzájemné dohodě s ústavními principy
Rozpor s ústavními principy, a to především rozpor právní úpravy o mimosoudním rozvodu dohodou rodičů s požadavkem na rovnost mezi dětmi, když pouze některé mohou žádat o výslech soudem, byl zpochybněn ústavní stížností podanou skupinou poslanců a senátorů. Ústavní soud však nálezem č. 2016-739 DC ze dne 17. listopadu 2016 potvrdil ústavnost zákona a připomněl, že článek 37-1 CC definuje rodičovskou autoritu jako souhrn práv a povinností, které mají za cíl zájem dítěte, a ukládá rodičům začlenit děti do rozhodování, které se dětí týká, a to v závislosti na jejich věku a míře zralosti. Soud také podotknul, že na základě ustanovení 388-1 CC každý nezletilý, schopný rozlišovat, může být vyslyšen soudem v řízení, jež se ho týká. (194) Po uplatnění práva nezletilého být slyšen soudem náleží soudu, v souladu s ustanovením 232 CC, odmítnout schválit rozvodovou dohodu rodičů a nevyslovit rozvod, pokud soud „konstatuje, že dohoda nedostatečně chrání zájmy dětí nebo jednoho z manželů“.
Ústavní soud dovodil, že zákon uděluje nezletilému, který požádal o výslech soudem, specifickou ochranu. Dle Ústavního soudu se rozdíl v postavení mezi nezletilými schopnými rozlišovat a oprávněnými žádat výslech soudem a postavením ostatních dětí ve vztahu k soudní ochraně zakládá na rozdílu ve skutkové situaci nezletilých schopných rozlišovat, kteří jsou schopni se vyjádřit k situaci, která pro ně vyplývá z rozvodu jejich rodičů, od ostatních nezletilých. Takový rozdíl není v rozporu s požadavkem na rovné zacházení. (195)
(173) EGEA Vincent, Droit de la famille, Lexis. Nexis, 2e edition, ISBN: 978-2-7110-2063-8.
(174) Tamtéž, s. 221.
(175) Ustanovení čl. 229-2 Code Civil.
(176) Ustanovení čl. 229-1 Code Civil.
(177) Ustanovení čl. 1369 Code Civil.
(178) Ochranná opatření jsou upravena a v kapitole II, svazku XI, CC. rozhodnout o nic může jen soudce po předložení zdravotního posudku definujícího zdravotní omezení dotčené osoby. Soudce může rozhodnout mj. o opatrovnictví (mesure de tutelle), dohledu ( mesure de curattelle), soudní ochranu (sauvegarde de justice) nebo opatření zákonné ochrany (mesures de représentation légales). Opatrovnictví je právní opatření, jehož cílem je chránit osobu v plném věku a / nebo celý její majetek nebo část, pokud již není schopna pečovat o své vlastní zájmy. Dohled je soudní opatření, jehož cílem je ochrana dospělého, který, aniž by byl schopen jednat sám, musí být při určitých činnostech svého každodenního života poučen nebo kontrolován.
(179) Toto omezení vyplývá z ustanovení § 7 vyhlášky č. 2005-790 ze dne 12.7.2005 upravující stavovská pravidla advokátů a ustanovení § 4.1 Národního nařízení advokátní profese.
(180) Ustanovení čl. 229-4 Code Civil.
(181) Ustanovení čl. 1145 Code Civil.
(182) Themeexpress, Divorce: Les procédures, Dossier Pratique. Editions Francis Lefebvre 2020, ISBN 978 2 36893 528 6, s. 21.
(183) Oběžník Ministerstva spravedlnosti č. JUSC 1638274C. [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné z: http://circulaires.legifrance.gouv.fr/index.php?action=afficherCirculaire&hit=1&retourAccueil=1&r=2386
(184) Jako příklad uveďme smluvní ujednání, které podmiňuje úhradu vypořádacího podílu zákazem oprávněného manžela uzavřít nový sňatek.
(185) Ustanovení čl. 229-1 Code Civil a § 111-3 Exekuční zákona.
(186) Ustanovení čl. 229-3 Code Civil.
(187) Ustanovení čl. 299-3 Code Civil definuje kogentní smluvní ujednání následovně:
– Jméno, křestní jméno, povolání, bydliště, národnost, místo a datum narození každého z manželů, místo a datum uzavření sňatku a případně stejné údaje každého z dětí, jsou-li;
– Jméno, profesní adresu a způsob výkonu advokátní praxe advokátů pověřených zastupovat manžele a stavovskou komoru, do které jsou zapsáni;
– Vyjádření manželů, že souhlasí se skutečností, že manželství je rozvráceno a souhlasí s účinky tohoto uvedenými dohodě;
– Podmínky úplného vypořádání důsledků rozvodu v souladu s kapitolou III tohoto oddílu, včetně upřesnění, zda vzniká nárok na úhradu výživného mezi manžely;
– Vypořádání majetkového režimu manželů, případně ve formě veřejné listiny uzavřené před notářem, pokud vypořádání zahrnuje nemovitost podléhající zemské publikaci, nebo prohlášení, že vypořádání není nutné;
– Potvrzení, že nezletilý byl svými rodiči informován o svém právu být slyšen soudem za podmínek dle ust. 388-1 a nepřál si využít tohoto oprávnění.
(188) V praxi je často použito nenormativní pravidlo, dle které dítě do věku šesti let není dostatečně rozumně vyspělé a psychicky zralé, aby se vyjadřovalo k otázce rozvodu rodičů, dítě od 9 let naopak je vždy. U dětí mezi 6 a 9 lety se individuálně posuzuje zralost a vyspělost.
(189) Ustanovení čl. 1144-1 Code Civil.
(190) Znění formuláře:
Jmenuji se (křestní jméno a příjmení dítěte)
Narodil(a) jsem se (datum narození)
Jsem informován(a) o svém právu být slyšen(a) soudem nebo osobou určenou soudem, aby mé pocity byly zohledněny při uspořádání mých vztahů s rodiči, kteří si přejí se rozvést.
Jsme informován(a), že mám právo být zastoupen(a) advokátem.
Jsem informován(a), že mohu být slyšen(a) o samotě, nebo za přítomnosti advokáta nebo osoby dle mé volby, a že rodičům bude sděleno, jak jsem vypověděl(a).
Pochopil(a) jsem, že důsledkem mé žádosti je, že rozvod mých rodičů bude řešen soudem.
Přeji si být vyslyšen(a) : Ano /Ne
Datum, podpis dítěte“
(191) Ustanovení § 229-2 odst.2 ve spojení s ust. čl. 230 Code Civil.
(192) Pojem nezletilý definuje čl. 388 CC, dle kterého je nezletilý osoba, jednoho nebo druhého pohlaví, která ještě nedosáhla 18 let.
(193) Např. BURATTI Philippe. Réflexion sur l’arreté du 28 décembre 2016 fixant le modele de l’information délivrée aux enfants mineurs capables de discernement. AJ Famille, Janvier 2017, s. 30.
(194) Ustanovení čl. 388-1 CC: V každém řízení, které se ho dotýká, může nezletilý, „schopný rozlišovat“ být vyslechnut soudcem, nebo-li to v jeho zájmu osobou určenou soudcem za tímto účelem, a to bez toho aniž by byly dotčena ustanovení upravující účast nebo souhlas. Výslech je právem nezletilého, pokud o něj nezletilý požádá. Pokud nezletilý svůj výslech odmítne, soudce posoudí oprávněnost tohoto odmítnutí. Nezletilý může být vyslechnut o samotě, neboťs advokátem nebo za přítomnosti osoby svého výběru. Pokud se výběr osoby nezdá být v souladu se zájmy nezletilého, soud může přistoupit ke jmenování jiné osoby.
(195) Ústavní soud č. 2016-739 DC ze dne 17 listopadu 2016. [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné z: http://www.conseil-constitutionnel.fr/conseil-constitutionnel/francais/les-decisions/acces-par-date/decisions-depuis-1959/2016/2016-739-dc/decision-n-2016-739-dc-du-17-novembre-2016.148209.html
Okomentovat