Adéla Roedlová

4.1 Otcovství z hlediska legislativy České republiky

Určování otcovství se věnuje Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. v platném znění. Tento zákon, pocházející z roku 1963, prodělal však od svého schválení mnoho změn a dočkal se rozsáhlého doplnění. Určením rodičovství se zabývá druhá část, konkrétně třetí hlava.

Z hlediska zákona existuje pochopitelně mnohem více způsobů určení otcovství, než je tomu u mateřství. Dle zákona je totiž matkou dítěte žena, která ho porodila. Vymezení tohoto vztahu je definováno pouze v jednom paragrafu, oproti otcovství, kterému se věnuje paragrafů celkem jedenáct. Otcovství ve vztahu k manželství řeší paragraf 51. V tradiční rodině se tedy muž stává otcem na základě znění tohoto odstavce: „Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.“ [Zákon č. 94/1963 Sb., § 51] Otcovství však může manžel do šestí měsíců od zjištění, že se jeho manželce narodilo dítě, u soudu popřít, což definuje paragraf č. 57. Stejné právo má však podle paragrafu č. 59 i matka, která může do šesti měsíců od porodu popřít manželovo otcovství.

Dále paragraf č. 51 definuje i určení otcovství po zániku manželství a v případě prohlášení muže za mrtvého. Paragraf č. 52 definuje otce na základě konsensu. Za otce je totiž považován i muž „jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, učiněným před matričním úřadem nebo soudem.“ [Zákon č. 94/1963 Sb., § 52]. Druhá a třetí část definují výjimky pro nezletilé otce a duševně nemocné matky. Další paragraf říká, že dítě může mít na základě prohlášení rodičů otce již v prenatálním stavu. Pokud nedojde k určení otcovství na základě předchozích ustanovení, je možné jednat podle paragrafu č. 54, který říká, že „nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.“ [Zákon č. 94/1963 Sb., § 54, odst. 1]

Zbylé paragrafy řeší problémy, které mohou během určování otcovství nastat. Za povšimnutí ještě stojí 3. odstavec paragrafu č. 54, který se zabývá určením otcovství při umělém oplodnění. Je-li tedy dítě počato umělým oplodněním ženy z asistované reprodukce, je otcem dítěte muž, který dal k umělému oplodnění souhlas. To platí, pokud by se ovšem neprokázalo, že žena otěhotněla jinak.

Problém s určením či popřením otcovství má ročně přibližně 2500 otců. [Data ČSÚ, Zaostřeno na ženy a muže 2008] V roce 2008 to bylo 2472 otců. Chceme-li určit, jaké procento otců má potíže s určením nebo popřením otcovství, pak musíme stanovit, kolik je vlastně otců. Jeden z možných ukazatelů je počet živě narozených dětí, kterých tehdy bylo 114 632 [ČSÚ, Statistická ročenka 2009], přičemž jedno dítě se rovná jednomu otci, tedy 114 632 otců. Podle tohoto ukazatele by otcové, kteří mají problémy s určením nebo popřením rodičovství, představovali 2,2%. [výpočet dle Bakalář 2002: 194] Tento ukazatel je však třeba brát velice orientačně, protože někteří muži zplodili během roku více potomků než jednoho.

Tabulka 1: Počet otců, kteří mají problémy s určením či popřením otcovství

Zdroj: Data ČSÚ, Zaostřeno na ženy a muže 2009. Výpočet: A. Roedlová

Z tabulky vidíme, že od roku 2005 zůstává počet mužů, kteří mají problémy s určením či popřením otcovství, víceméně konstantní. Dle statistik vychází, že soudních rozsudků, které otcovství popírají, je zhruba třikrát až čtyřikrát víc než rozsudků, které otcovství určují. Například v roce 2008 bylo otcovství zamítnuto ve 1351 případech a určeno ve 314 případech. První typ rozsudku souvisí především s nevěrou manželky a druhý typ rozsudku se týká otců, kteří se ke svému otcovství nehlásí. [Bakalář 2002: 195] Popření otcovství přitom proběhlo v roce 2008 nejčastěji na návrh matky (851) a až pak otce (370). Ve 130 případech vznesla návrh jiná oprávněná osoba. Tyto údaje zůstávají od roku 2005 víceméně konstantní, vzhledem k počtu narozených dětí. [ČSÚ, Statistická ročenka 2009] Pod položkou v tabulce s názvem jiný výsledek se skrývá např. zamítnutí návrhu na určení otcovství nebo jiný výsledek řízení o návrhu na popření otcovství.

Další legislativní opatření, které se ve spojitosti s otcovstvím v Zákonu o rodině objevuje, je rodičovská zodpovědnost. Je to vlastně institut zahrnující nejdůležitější práva a povinnosti rodiče k jeho nezletilému dítěti.⁴ [Grossová 2006: 22] Rodičovskou zodpovědnost vymezuje paragraf č. 31. „Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností: a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, b) při zastupování nezletilého dítěte, c) při správě jeho jmění.“ Ke zbavení rodičovských práv dochází, pokud se rodič o své dítě dlouhodobě nezajímá a zanedbává své povinnosti, nebo zneužívá-li své rodičovské zodpovědnosti. [Zákon č. 94/1963 Sb., § 44] Jakýmsi předstupněm odejmutí rodičovské zodpovědnosti je její omezení, což může uskutečnit pouze soud, který zároveň stanoví rozsah tohoto omezení. [Zákon č. 94/1963 Sb., § 44, odst. 2] Odejmutí rodičovské zodpovědnosti je samozřejmé v případě, že se rodič úmyslně dopustí trestného činu proti svému dítěti nebo ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použije. [Zákon č. 94/1963 Sb., § 44, odst. 4] Na závěr je třeba říci, že dle 34. paragrafu náleží rodičovská zodpovědnost oběma rodičům. Pro názornost uvádím tabulku o počtu otců a matek zbavených rodičovské zodpovědnosti.

Tabulka 2: Rodičovská zodpovědnost

Zdroj: Data ČSÚ, Zaostřeno na ženy a muže 2009.

Z tabulky vyplývá, že počet matek, kterým byla rodičovská zodpovědnost omezena, výrazně převyšuje počet otců. Zatímco počet otců, kteří byli rodičovské zodpovědnosti zbaveni, až dvojnásobně převyšuje počet matek. Domnívám se, že je to způsobeno tím, že se ženy v průměru dopouštějí méně trestných činů než muži [ČSÚ, Zaostřeno na ženy a muže 2009], a tudíž nebývají jejich přečiny proti zákonu ve spojitosti s rodičovskou zodpovědností tak závažné, aby jim bylo nutné zodpovědnosti přímo odebrat. Jako druhá možnost interpretace tabulky se nabízí jistá zaujatost soudkyň proti mužům, kterých je v české justici mnohem více než soudců [Zemanová 2008]. Za podobný přečin může být otci rodičovská zodpovědnost odebrána, zatímco ženě pouze pozastavena. Tato situace může nastávat především u matek samoživitelek.

Pokud byli rodičovské zodpovědnosti zbavení oba rodiče, je dítěti určen opatrovník, který bude dítě vychovávat a spravovat jeho majetek místo rodičů dítěte. Poručníkem by měla být v nejlepším případě osoba, kterou doporučí rodiče. Pokud se tak nestane, určí soud poručníka z řad příbuzných nebo jiných fyzických osob. Tento poručník však nemá ve vztahu k dítěti žádné vyživovací povinnosti. [Evropská komise, Evropská justiční síť, 2006]

Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že otcovství má v legislativě České republiky poměrně silné ukotvení a ani jeden z rodičů není v zákonech diskriminován.

4 „Pojem ´rodičovská zodpovědnost´ byl zaveden do našeho právního řádu zákonem č. 91/1999Sb., tzv. velkou novelou zákona o rodině. [Grossová 2006: 22] Tento pojem nahradil stávající „rodičovská práva a povinnosti.“ [Tamtéž]

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST