Mgr. Pavlína Kysilková
5.2.1.4 O komunikaci
Oblast komunikace je a bude vždy obsáhlým a rozporuplným tématem rodičů majících dítě ve střídavé péči. U respondentů se vyskytly odlišné styly komunikace, které jsou podmíněny různými odlišnostmi. Obecně lze komunikaci rozdělit podle postoje rodičů na přátelskou, praktickou, proměňující a nulovou.
Přátelský vztah, jehož zástupcem je především Nina, je založený na výborné domluvě na začátcích střídavé péče, na bezproblémové komunikaci při problémech a obecně na přátelském vztahu, který spolu s bývalým manželem kvůli dětem udržují.
,,To musím říct, že to funguje úplně luxusně. Jsme jako spíš kamarádi. Teď to opravdu funguje líp než před tím. Fakt jako řešíme úplně všechno, fakt kraviny, banality, co se školy týče jo.” (Nina)
Komunikace Niny s druhým rodičem je založen na spolupráci a vždy, když se vyskytne problém či překážka ohledně dětí, okamžitě druhého partnera telefonicky informují.
,,…dostane poznámku, dostane pětku, hned automaticky oba dva si píšeme esemesku, aby věděl ten druhej tady tohle, jsme prostě takhle domluvení, trest když dostanou a tak prostě, tady v tomhletom jako fungujeme.” (Nina)
V začátcích, i přesto že nyní je jejich komunikace bezproblémová, se potýkali s problémy. Ovšem oba pochopili, že pokud si přejí, aby děti byly se střídavou péčí spokojeni, musí se k tomu postavit jako zodpovědní dospělí lidé a zapomenout na problémy jejich partnerského života. Až po navštívení psychologa se synem pochopili, že domluva je opravdu důležitá.
,,…takže oni nechápali jak my dva se můžeme domluvit na střídavé péči, protože mně přišlo, že když jsme se viděli osobně a cokoliv, takže byl problém mezi náma… Do chvíle než nám to vysvětlila ta psycholožka, tak jsme spolu nedokázali normálně mluvit, osobně to tolik nešlo.” (Nina)
Po této zkušenosti Nina pochopila, jak dále postupovat a s druhým rodičem vše prokonzultovali a stanovili priority a pravidla, které stále dodržují.
,,Jako mluvili jsme o tom, že jestli chcem aby to fungovalo, tak jsme si byli sednout, byli jsme tři hodiny prostě v restauraci a řešili jsme jenom tady tohle, jak to bude vypadat. Jak prostě, když jeden řekne, že si neví rady, tak dá tomu druhýmu vědět, konzultujem spolu … I kdybysme spolu prostě nemohli mluvit, tak aspoň po těch esemeskách, takže opravdu jen kvůli dětem to prostě musí fungovat.” (Nina)
Nejčastější zastoupení má komunikace praktického typu. Do této kategorie řadím respondenty, kdy jejich komunikace je založena na komunikaci, která se týká dítěte a není založená na vztahu k druhému rodiči. Rodiče jsou od vztahu oproštěni a snaží se mít situaci pod kontrolou bez zbytečných emocí. Tato komunikace nebyla vždy bezproblémová. V začátcích se i zde respondenti setkávali s problémy a překážkami, které se mezi nevyřešené rozvodové vztahy stavěly. Tamara se dokonce snažila vyhledat pomoc mediátora, který jí pomohl překážky překonat. Nyní se snaží nevyřešení problémy nestavět do komunikace a s bývalým partnerem řeší praktické stránky střídavé péče bez konfliktů.
,,My jsme spolu první rok po rozvodu nebyli schopni vůbec komunikovat. My jsme dokonce zkoušeli spolu mluvit přes mediátorku… Ale bylo to prostě tím, že my jsme neměli mezi sebou vyřešený osobní věci a strašně jsme je jeden na druhýho chtěli vykřičet a tím, že už prostě ten čas ty hrany obrousil a spoustu těch věcí už je mi úplně jedno a ani mi nepřipadnou podstatný a už mě nebolí, tak už ani jeden prostě nebrousíme do minulosti, když spolu mluvíme.” (Tamara)
Nyní je jejich komunikace čistě věcná a jednají pouze o důležitých věcech ohledně dítěte.
,,Takže prostě řešíme provozní věci, co se musí řešit. Domlouváme se, co prostě jak bude, co musí být kvůli škole, který týden co jak bude. Komunikujeme prostě čistě, věcně a snažíme se jeden druhýho nenaštvat, protože víme, že by to tak bylo špatně.” (Tamara)
Tamara dokonce upustila od SMS zpráv a raději upřednostňuje komunikaci ústní, jelikož SMS zprávy by mohly být pochopeny jinak a druhý rodič by ji mohl cítit jako sarkastickou. A díky tomu, že je jejich komunikace natolik schopná, si raději zavolají.
,,Telefonujeme, protože my jsme totiž zjistili, že když jsme si smskovali, že třeba jeden napsal jasnou zprávu a druhej v tom cítil nějakej sarkasmus, protože v té smsce chybí prostě ten tón hlasu. A to jsme se několikrát navzájem obvinili, že: a ty do toho šťouráš, a ty to zveličuješ.” (Tamara)
Praktickou komunikaci využívá i Ota či Lukáš, kteří s matkami dcer komunikují také výhradně o věcech, které se týkají dcer. Stejně jako Tamara nezapojují do rozhovoru emoce a snaží se eliminovat konflikty a zášť, která se může občas vyskytnout. Ota se naštěstí setkal s bezproblémovou komunikací, která začala hned v začátcích.
,,Tak jako komunikace jo, ale v podstatě hlavně ve věcech, kterých se týkají dcery jo. Tam jako v podstatě na věcný stránce něčeho se domluvit v podstatě nebyl problém, jo musím říct, že v podstatě, když to tak řeknu pro mě matka už jakoby ztratila hodnotu, já jako s ní vycházím, ať si žije jako svůj život a nic zlýho jí nepřeju… rozhodně ne, že bych měl ale jako niternou potřebu s ní udržovat jako vztah nějakej kamarádskej nebo dokonce jako partnerskej… Prostě jako pro mě se stala neutrální osobou.” (Ota)
,,… ale jo, komunikujeme, teď už jo, pokud je potřeba, tak se vždycky nějak domluvíme, ale jako žádná pohádka to teda není. Spíš jen když něco Anička potřebuje, když se něco děje nebo tak, jinak nijak zvlášť.” (Lukáš)
Mezi přelomovou kategorii řadím komunikaci proměňující, která je hlavně u Petra podmíněna soudními stáními, kdy matka dětí spolupracuje ve chvílích, kdy mají pauzu mezi soudy. Proměňující komunikace je tedy jako ,,na houpačce”.
,,Ono to není jako o úplný nekomunikaci … rok byl relativní klid a tam musím říct, že jsme byli schopni v tý době si sednout k jednomu stolu v hospodě a pobavit se prostě o nějákých těch základních věcech, ale samozřejmě také jak se vždy přiblíží to soudní řízení, tak v ten moment okamžitě vlastně bývalá manželka jakoby nekomunikovala. Ty soudní řízení, který spíš postupně ten konflikt rozvířili hned do takových rozměrů, že v tu chvíli defakto matka odmítla jakoukoliv komunikaci.” (Petr)
Je tedy zřejmé, že u komunikace proměňující se vyskytují chvíle, kdy rodiče spolu jsou schopni komunikovat bez výraznějších problémů, ale také se mohou proti sobě postavit. Petr po zkušenostech, kdy ústní dohody nefungovaly, se snaží vše řešit přes email, jelikož to má vždy uložené. Bohužel ale také uznává, že často spíše než o komunikaci hovoří o ústupcích.
,,Jinak když něco potřebuju vyřešit, většinou to řešíme mejlovou cestou, protože ty ústní dohody nefungovaly, byť jsem to zkoušel mockrát, tak nefungovaly. Ono nefunguje většinou ani to písemný. Spíš bych řekl, že tady v těch zásadních věcech, tak jsem byl donucenej těma okolnostma se spíš přizpůsobovat.” (Petr)
Po komunikaci, která se vyznačuje přelomovou kategorií nastává kategorie o komunikaci nulové. U respondentů této kategorie lze sledovat naprosto nulovou odezvu z druhé stany nebo odezvu s agresí. Kategorie nulová lze tedy ještě rozdělit na kategorii, kde si jsou rodiče lhostejní a kategorii, kde si bývalí manželé vytvářejí problémy, naschvály a nekomunikují spolu.
Do této kategorie lze řadit i respondenty, kde se rodiče domlouvají pouze přes SMS zprávy, e-mailové zprávy, komunikují přes dítě, či vůbec. Respondenti této kategorie si nedokážou, ať už z konfliktů z jejich strany nebo ze strany druhé, sejít či dokonce ani vidět a probrat vše ohledně dítěte, co se právě jeví za velmi důležité. Dokonce se rodiče ani nepotkávají při předávání dítěte.
,,My vlastně komunikujeme jenom přes esemesky a přes mejl. Nedokážeme si spolu sednout a říct, Jan se teď zhoršil ve škole, je potřeba s ním zabrat. Nám to napíše učitelka, zhoršil se, něco se s ním děje a já teprve reaguju na to, on ani mi nenapíše, musím zareagovat já… takže to je veškerá naše komunikace, co prostě my spolu komunikujem, což pro něj taky není dobře.” (Soňa)
,,On mezi náma lítá a když my se náhodně potkáme, při tom předávání. Když byl malej, tak samozřejmě jsme se museli potkat, protože jsme si předali ten batoh a musel mi ho předat do jakoby ruky, když to tak blbě řeknu. Teď samozřejmě Jan už má deset, tak samozřejmě si vezme tašku na sebe, zazvoní a odjíždí autem, takže my se v podstatě nevidíme a to je špatně.” (Soňa)
Pokud je něco potřeba domluvit, Soňa se snaží alespoň o základní komunikaci ohledně nákupů pro dítě, ale skládá se pouze ze základních slov.
,,Když teda už mu potřebuju něco říct, tak mu třeba řeknu, hele já jsem teď koupila Janovi bundu, kup mu prosím tě boty, je zima. Takže to je jediný, co mu zhruba řeknu.” (Soňa)
Marek dokonce zažívá od své ženy šikanu. Jeho žena mu dělá neustálé naschvály a snaží se udělat cokoliv, aby byla střídavá péče ukončena. Jeho bývalá žena k němu neustále cítí zášť a jsou zde stále nevyřešené konflikty.
,,To je pecka. Byl jsem třeba podat vysvětlení na Policii ČR, že jí někdo propíchal gumy na autě. Takže jsem tam šel já, protože do protokolu uvedla hned mě a rovnou můj telefon.” (Marek)
,,Když jsem jel se synem k doktorce, protože od půlnoci pozvracel asi pětkrát celou postel, ráno se vzbudil a měl horečky, tak my máme v tý dohodě samozřejmě že před návštěvou doktora se budeme informovat, že tam jako jedeme. A mně přišla zpět esemeska, která byla sice o mně ale nebyla pro mě … Jako nemám problém, když třeba je syn o víkendu se mnou a ona mu zavolá a chce ho slyšet. Tomu nijak nebráním, ale to je prostě tak, že ona zavolá a řekne: chci mluvit s Bořkem. Nějaký ahoj nebo něco neexistuje.” (Marek)
Marek ale i přesto se snažil situaci uklidnit a vyhledal pomoc v okolí. Doufal, že přes mediátora se konflikty zklidní a bývalá manželka svůj hněv utiší.
,,… jsem našel nějakýho mediátora. Tak jsem jí o tom informoval, tak řekla, že tam přijde. Pak jsme se zase nějak pohádali, tak řekla, že tam nepřijde. Protože to se domlouvalo tak týden dopředu. Protože tím by ta matka před tím soudem ztratila body, tak jí hned sociálka volala, že by tam měla jít. že to není dobrý, když to takhle odmítá, no tak podruhý tam přišla a skončilo to tak, že nás ta mediátorka vyhodila, protože bejvalka na tu mediátorku začala ječet, že ta mediace je k ničemu.” (Marek)
Podobné problémy prožívá Radka, která se u svého bývalého manžela také setkala s nulovou komunikací z jeho strany. I ona se snažila udělat vše proto, aby se komunikace časem vylepšila, ovšem bez jakéhokoliv výsledku. Dokonce se rodiče navzájem vyhýbají.
,,Ne, vůbec. Vůbec spolu nekomunikujem, jako mě to i mrzí, protože jako třeba já se stýkám s jeho rodinou … Když tam s někým stojí, tak řekne třeba zdar jo, ale já třeba když jdu z kanclu, tam je přechod a já tam mám zaparkovaný auto a on náhodou jde do toho obchodu a teď on vidí, že stojím u toho přechodu, tak on nepůjde na ten přechod, on půjde kilometr dál, až já přejdu tak on tam kdesi přejde a vrátí se zpátky.” (Radka)
Resnpondentku celá situace mrzí, jelikož stále uchovává vztahy s rodinou bývalého partnera a doufala, že když byla jejich střídavá péče po dohodě s přáním otce, bude k ní přistupovat zodpovědněji. S druhým rodičem se nedokážou domluvit na žádných důležitých stránkách střídavé výchovy a to ani na základním financování věcí pro dítě. Radka buď vše platí ze svého, nebo do konfliktu zapojuje přímo syna, aby si druhou polovinu nákladů od otce získal sám.
,,…důležitý stránky co se týkají Ivana, tak opět prostě že jo, s ním se nedá bavit… potřeboval nový brýle nebo něco, tak sem mu to zaplatila, dala jsem účtenku Ivanovi s tím, že ať mně pošle půlku, v životě nikdy ta půlka nepřišla jako jo … já vím, že je to hrozný, ale prostě když ten Ivan bude chtít, řeknu peníze na hory nebo na něco, tak říct dobře, tady máš půlku, ale jestli chceš jet, tak ať ti půlku dá taťka… jsem nepočítala s tím, že bych se s ním ani nedomluvila třeba na nějakých financích jo.” (Radka)
Komunikace přes dítě je ovšem nepříjemná. Sám syn respondentky se proti tomuto jevu brání, jelikož i on má s otcem komunikaci minimální. Jenomže v tomto stylu komunikace je to jediná možnost nějakého předání informací, jelikož otec nereaguje na žádné podněty od matky. I této komunikaci se uchylují Radka se Soňou, jelikož jejich děti jsou již ve školním věku, vlastní své telefony. Ale i přes to Soňa uznává, že je to špatné a že by svého syna neměla takhle zatěžovat. Z výzkumu také vyplynulo, že lidí s nulovou komunikací mohou zažívat k bývalému partnerovi zášť a vztek i po tolika letech rozpadu, které se následně promítají do celé střídavé péče. Soňa přiznává, že cítí k otci syna natolik vzteku, že nedokáže ani zvednout telefon a domluvit se. Proto se raději schyluje k tomu, aby to udělal syn sám.
,,Jako ten Ivan jde vidět, že aji třeba se rozčiluje jo, když jsem mu na něco řekla, jo dobře dám ti půlku peněz, domluv se z taťkem, tak ten Ivan kolikrát třeba řekne, no jasný zas budou blbý kecy jo… napřed ze začátku ten Ivan říkal, máte se domlouvat vy a já říkám a jak?, mně se to nelíbí, že do toho Ivana tahám, jenomže když on se se mnou prostě nebaví, tak jak to chceš jinak vyřešit.” (Radka)
,,… zavolej tátovi a zkus se s ním domluvit, jestli tě tady nechá. Což je špatně, že jo, protože on by neměl tomu tátovi volat. Měla bych volat já, ale jelikož prostě máme takovej vztah. Mně prostě ten člověk dělá hroznej problém, abych se s ním vůbec bavila a volala mu. Tak to řešíme tak, že prostě ten Jan volá.” (Soňa)
Stejně Radka tak jako Marek se snaží, aby vše lépe fungovalo a i přes vztah, který nyní vedou, sděluje, že se dokáže oprostit od nevyřešených konfliktů a probrat s bývalým manželem, vše co by bylo potřeba.
,,Jako já osobně říkám, ať mně udělal, co udělal, prostě beru to tak, že je to otec děcek jo a myslím si, že jakobych i byla schopna si s ním sednout třeba na kafe a probrat nějaký věci jo.” (Radka)
Zajímavostí ale je názor respondentů na komunikaci při střídavé péči. Z výzkumu vyplynula její důležitost, ale také zneužívání toho, jaký je na nulovou komunikaci názor. Respondenti, které se řadí do komunikace přátelské, či praktické, se shodují, že je komunikace důležitá, a uvědomují si, že do budoucna ji budou muset stále udržovat a snažit se, aby byla pro dítě užitečná. Je tedy zajímavé, že respondenti se shodují na důležitosti komunikace, ale praxe je jiná.
,,…aby ta střídavka pokračovala dál, tak musíme spolu mluvit.” (Tamara).
Nina, která má s bývalým manželem vztah přátelský si nedokáže představit, že by s manželem nekomunikovali, jelikož je mnoho událostí v životě dětí, které jsou důležité a je potřeba, aby se na tom rodiče podíleli oba.
,,Když se lidi dokážou spolu domluvit – jako i škola i soukromí i všechno, tak asi dobrý, ale nemyslím si, že je to dobrý jakoby pro lidi, když spolu jako nemluví, nefungujou.” (Nina)
Zástupci nulové kategorie se také shodují na důležitosti komunikace, a to i přestože spolu nyní nekomunikují. Je důležité ale sdělit, že se o to snaží, ale druhý rodič je k postoji komunikace ambivalentní. Střídavá péče s sebou nese mnoho témat pro sdílení mezi rodiči, a pokud se objeví komunikační překážka, nastává vždy problém. Nemusí to být vždy problém pro dítě, ale pro rodiče ano. Jak uváděli respondenti, tak většinou problém s financemi.
,,No tak teďka už jsem si jakoby už zvykla že jo, ale říkám jo, že prostě střídavou péči uznám, když ti dva se spolu jakoby bavijou. Jinak si myslím, že je to úplně hrozný.” (Radka)
,,…tak prostě musíte furt jakoby komunikovat, že jo. Dítě má nějaký zdravotní problémy, chodí do nějaký školy nebo školky, nějaký kroužky, družiny, takovýhle prostě věci.” (Marek)
,,… ta střídavá péče takhle je nastavená, že by měla fungovat hlavně ta komunikace mezi těma rodičema. Pokud nefunguje komunikace mezi těma rodiči, nemůže fungovat pro dítě vůbec nic.” (Soňa)
Petr ale také naráží na problém, který bývá často předkládán, že střídavá péče nemůže fungovat, pokud se rodiče nedokážou domluvit. Je tedy otázkou, zda je střídavá péče natolik založena na komunikaci nebo se komunikace stává jen nástrojem pro soudy, aby byla střídavá péče shozena.
,,…tím pádem prostě jedna z variant, jak shodit střídavou péči, když to řeknu z té druhé strany nebo jak nedostat střídavou péči, je nekomunikace rodičů… Takže moje bývalá má prostě před soudem tendence se se mnou nemluvit, protože spoléhá na to, že když se mnou nebude mluvit, tak střídavka nebude..” (Petr)
Shrnutí podkapitoly
Jak je patrné z předcházející kapitoly, komunikace je jednou z nejhlavnějších stránek střídavé péče. Jak se respondenti zmiňují střídavá péče ovlivňuje celý jejich život. Pokud je komunikace funkční, je větší šance bezproblémového střídání, alespoň takový názor respondenti mají. Také ale upozorňují, že komunikace není všemocná a neměla by být střídavá péče kvůli nekomunikaci shazována a zavrhována. Z provedeného výzkumu jsem vysledovala rozdělení komunikace na přátelskou, praktickou, proměňující a nulovou. Přátelská se vyznačuje bezproblémovou domluvou na jakýchkoliv potřebách pro dítě, a dokonce druhý rodič přijímá potřeby rodiče druhého. Praktická komunikace je, jak je z názvu patrné, o věcech praktických. Rodiče jsou schopni se domluvit mezi sebou na potřebách dítěte, ale jinou formou spolu nekomunikují. Také z výzkumu vyplynulo, že se vyskytuje komunikace proměňující, která bývá ovlivňována soudními spory a dohady. Za nulovou komunikaci lze z výzkumu řadit komunikaci, kde se rodiče nedomlouvají na ničem a každý se o dítě stará podle svého uvážení. Jak je patrné, komunikace je jistě velmi důležitou složku střídavé výchovy.
20. 11. 2015 at 8:21
Nekomunikace je velky problem, ale velmi casto je to zbran sobeckych .atek jak docilit zavrzeni stridavky u soudu. Pokud by nekomunikace ze strany jednoho rodice snizovala jeho sanci na vylucnou peci a naopak zvysovala sance na vylucnou peci komunikujiciho rodice, hned bykomunikace fungovala lepe a oboustranne. Problem je, ze se tezko dokazuje, kdo komunikaci blokuje. A psychomatky to vi. A pokud to nevi, feministicke organizace jim poradi jak efektivne nekomunikovat.
20. 11. 2015 at 8:55
Velice zajimavy dil. Ten by si zaslouzil jeste rozpracovani.
Zajimave je, ze SP funguje uspesnei pri nulove komunikaci. Stejne jako funguje pece jednoho rodice a “styk” druheho.
Velice dulezite je spravne vyzdvizeni odmitani komunikace a tvrzeni ze “komunikace nefunguje” jako zastupneho duvodu odmitani SP, dokonce je v kapitole znat i vedoma “sabotaz” komunikacepri bezici SP, s nadeji ze to bude duvod jejiho zruseni.
Az se stane SP uplne normalni, “spatna komunikace” nebude ani ospody ani soudy akceptovana jako duvod jejiho odmitani, vyrazne ubyde pripadu nulove komunikace, presunou se do kategorie prakticke 🙂
20. 11. 2015 at 11:32
ÚS 3216/13 ze dne 24.9.2014
bod 43. Absence dobré komunikace a možnost dosažení dohody mezi rodiči jako důvod nesvěření dítěte do střídavé péče ztrácí na váze i pokud vezmeme v potaz, že i při případném svěření dítěte do péče jen jednoho rodiče jsou rodiče spolu stejně nuceni dále komunikovat o podsattných náležitostech, které se týkají dítěte..Svěřením do péče jednoho z rodučů neztrácí druhý rodič rodičovskou zodpovědnost.
20. 11. 2015 at 12:34
Ano. Presto, uplne nesmyslne, ospody i soudy velice casto nadale povazuji “spatnou komunikaci” za prekazku SP. Navzdory tomuto hezkemu judikatu.
20. 11. 2015 at 12:59
Ospodu je nejlepší to vytisknou a dát do spisu. Říct, že komunikace o praktických věcech funguje.
Sami aktivně nikdy nic neudělají.