Jiří Bláha

–

Pojem syndrom zavrženého rodiče zavedl na počátku 80. let minulého století ve Spojených státech doktor Richard A. Gardner. Definoval ho jako poruchu, která se projevuje tím, že dítě soustavně neodůvodněně zlehčuje, ponižuje nebo uráží jednoho z rodičů. Otevřeně mu vyjadřuje neúctu až odpor. Bývá také někdy nazýván PAS, což jsou počáteční písmena anglického originálu Parental Alienation Syndrome.

Téměř výhradně vzniká ve sporech o svěření dítěte do péče. Živnou půdou pro vznik syndromu jsou situace, kdy jeden rodič intenzivně pomlouvá a očerňuje druhého rodiče s cílem ovlivnit dítě a vyvolat v něm negativní vztah k druhému rodiči. Tím si chce zajistit náklonnost dítěte a získat ho do výhradní péče. Většinou si neuvědomuje, jak hodně dítěti škodí.

Syndrom zavrženého rodiče plně spadá do kategorie psychického týrání dětí. A přestože se o psychickém týrání dětí dnes mnoho mluví a pojem PAS se ocitl i v brožurách Policie ČR, není uznáván jako diagnóza ani lékaři ani soudy.

Často se stává, že očerňující rodič vypráví dítěti smyšlené příběhy, které negativně vykreslují chování druhého rodiče. A i když dítě tyto situace nikdy nezažilo, emotivně o nich vypráví, jako kdyby se skutečně staly, a vybuduje si silný negativní vztah k pomlouvanému rodiči.

Velice častým důvodem zamítnutí střídavé péče soudem bývá tvrzení, že dítě je fixované na matku a fakt, že při rozhovoru s OSPOD, s psychologem, nebo se soudem dítě uvedlo, že chce bydlet s matkou, protože táta se o něj nikdy nestaral. Bohužel soud bere v úvahu pouze efekt syndromu, který poškodí druhého rodiče. Soud ani psychiatři se nenaučili zatím zkoumat příčinu, to znamená, zda výpověď dítěte je výsledkem manipulace jednoho z rodičů či obrannou před skutečně agresivním rodičem.

Co dělat?

Co dělat v případě, kdy si dítě vzpomene na smyšlený příběh, který vás očerňuje a dítě vámi demonstrativně začne pohrdat či vás hrubě urazí? Reagovat nebo ne?

• Zachovejte klid a uvědomte si, že jste v situaci, kdy je dítě pod vlivem syndromu.
• Za žádných okolností nezvyšujte hlas a nekřičte na dítě slova „Co si to dovoluješ!“ a podobně.
• Naprosto v klidu vyprávějte dítěti svoji verzi příběhu. Naservírujte pravdu odpovídající věku dítěte.
• Pokud je příběh zcela smyšlený, zeptejte se dítěte na nějaký detail, na který neumí odpovědět, a následně řekněte, že toto se nestalo a nemohlo stát a vysvětlete proč.
• Pokud dítě opakuje naučené bonmoty, nerozporujte nic.
• Vyprávějte dítěti, co hezkého jste spolu prožili a co jste pro něj udělali. Vyvolávejte hezké vzpomínky.
• V žádném případě se s dítětem nedohadujte, neprosazujte svoji pravdu, nedovolte, aby došlo ke konfliktu a prohlubování syndromu.
• Trvá-li dítě opakovaně na „svém“ příběhu, stručně téma zakončete a následně se odmlčte a nereagujte na další námitky či očerňující příběhy dítěte.
• Dítě bude nad vaší poslední větou přemýšlet nejdéle, proto vhodně volte slova. Stručně, jasně, a bez sebemenší známky agresivity, nepřátelství, nebo negativních emocí.
• Za žádnou cenu nepomlouvejte druhého rodiče, který dítě programuje. Dítě k němu cítí loajalitu a cítilo by se napadené.
• Změňte co nejdříve prostředí, aktivitu a téma hovoru. Začněte dělat něco, co děti baví. Za chvíli se samy přidají a budou se tvářit, že se nic před chvílí nestalo.

Shrnutí: Syndrom zavrženého rodiče je porucha, kdy dítě soustavně opovrhuje jedním rodičem. Vzniká tím, že jeden rodiče očerňuje a pomlouvá druhého rodiče před dítětem a tím ho vědomě či nevědomě manipuluje a programuje. Když nastane situace, kdy se syndrom projeví, mezi důležité momenty patří nevyvolat mezi zavrženým rodičem a dítětem konflikt a naopak vyvolávat dobré vzpomínky.

Ukázka z eBooku „Jak získat střídavou péči“, který si můžete objednat zde