Hana Radilová
–
3.4 Zaměstnanost žen a rozdělení rolí v rodině
Na počátku 70. let minulého století prodělávalo v západních společnostech velký rozmach feministické hnutí, které se snažilo prosadit změny vedoucí k ekonomické nezávislosti žen. Prakticky se jednalo o možnost žen mít vlastní zaměstnání a příjem z něho a nebýt dále zcela ekonomicky i sociálně závislými na mužích. Tyto změny se mohly ve společnosti prosadit díky skutečnosti, že do ní vstupovala první generace žen, pro kterou bylo obvyklé mít vysokoškolské vzdělání. Tyto ženy se už nemohly smířit s postavením, které měly jejich matky ve zlaté době moderní rodiny. Hromadný nástup žen do placených zaměstnání byl nezadržitelný a zaměstnání žen a to i žen-matek se v průběhu 2. poloviny 20. století stalo samozřejmostí.
Otázkou, kterou společnost v souvislosti se zaměstnaností žen stále řešila a v podstatě řeší dodnes, je, jak sloučit mateřskou a zaměstnaneckou roli ženy. Jak jsem popsala v kapitole o moderní rodině, vyvíjely se postoje k této otázce v průběhu minulého století od konzervativního přes neokonzervativní až po egalitární, přičemž v praxi se nejlépe prosadil model odpovídající neokonzervativnímu přístupu. Naopak konzervativní postoj se stal v podstatě pouhou teorií bez praktického vlivu. Podle způsobu, jakým se rodina rozhodla v praxi řešit problém slučitelnosti mateřství a zaměstnání, můžeme dnes rozlišit 3 základní typy rodin – dvoukariérové rodiny, model dvouosobní kariéry a dvoupříjmové rodiny. V případe dvoukariérové rodiny, která je praktickou verzí egalitárního postoje, se muž i žena úspěšně věnují výkonu svého povolání, pro které se předpokládá vysokoškolské vzdělání a v němž se oba dlouhodobě snaží o kariérový postup. Zároveň vychovávají minimálně 1 dítě. Rodina je pro ně přitom přinejmenším stejně mocným zdrojem uspokojení jako kvalifikované povolání. V dalším typu rodiny se uplatňuje model dvouosobní kariéry, kdy se pár rozhodne zaměřit se společně na budování kariéry pouze jednoho z nich. V drtivé většině případů to bývá muž. Druhý z páru tak investuje své zdroje do jediné kariéry v rodině. Posledním typem jsou pak dvoupříjmové rodiny. Oba partneři zde vykonávají nekariérové zaměstnání, které je pro ně zdrojem příjmu a garancí životní úrovně, není už ale nutně pro oba trvale primárním zdrojem osobní identity. Právě tento typ rodiny odpovídající neokonzervativnímu respektive třífázovému modelu, v němž období péče o dítě překlenuje mateřská dovolená, po které se žena vrací do zaměstnání, se v průběhu posledního půlstoletí stal nečastějším praktickým řešením problému sladění zaměstnání a rodiny. V současné době dochází k tomu, že se celoživotní orientace muže na profesi a dilemata ženy, zda a na jak dlouho obětovat svou kvalifikaci potřebám dětí, rozkládají v řadu strategických rozhodnutí, která jim umožňují se plynule adaptovat na měnící se lokální a globální podmínky. Tímto způsobem tedy každá rodina či jedinec řeší nastalé situace zcela individuálně.
Dalším problémem, kterým se také zabývalo feministické hnutí v 2. polovině 20. století, byla práce žen v domácnosti. Zdůraznilo, že ačkoliv je tato práce neplacená, je sociálně stejně významná a individuálně stejně náročná jako práce mužů v zaměstnání. Protože však nemá tržní, ale pouze užitnou hodnotu, byla degradována kapitalistickou společností na práci druhořadou. Přitom sféra domácí práce, je místem, kde se reprodukuje produkční síla a bez níž by sféra produkce rychle zkolabovala. Přes snahy vrátit domácím pracím určitou důstojnost nedošlo v této oblasti k žádným zásadním změnám. Zároveň práce v domácnosti i nadále zůstává především na ženách. Podle odhadů Světové organizace práce připadají na ženy, představující přibližně polovinu lidstva, dvě třetiny odpracovaných hodin, 10% vyplacených mezd a 1% vlastnictví majetku. Tento nepoměr mezi prací a příjmem i majetkem je dán právě tou skutečností, že podstatný díl práce je vykonáván mimo zaměstnání, přičemž většinu této práce vykonávají právě ženy.
Zatímco práce v domácnosti je i nadále především doménou žen, do péče o dítě se stále více zapojují i muži. Ti dnes mohou nastoupit rodičovskou dovolenou a pečovat o dítě, zatímco matka se vrací do svého zaměstnání. Tuto variantu dnes volí především rodiny, kde je příjem ženy výrazně vyšší než příjem muže a snaží se tak snížit dopad na ekonomickou situaci rodiny. Ačkoliv dnes není tento model ještě tolik rozšířený, počet otců na rodičovské dovolené se pomalu zvyšuje.
Okomentovat