Ing. Ivo Patta
–
V prvním článku seriálu „Dítě na okraji společnosti“ je psáno: Jediným autentickým prostředím, které má všechny předpoklady pro tvorbu sociálního kapitálu, je třígenerační rodina s ekonomicky aktivními rodiči a na výchově vnoučat se podílejícími prarodiči. … Jen v úplné, tj. třígenerační a navíc ekonomicky aktivní rodině, je nejvíce šancí k vytváření sociálního kapitálu v podobě kvalitně vychovaného, a proto dobře socializovaného dítěte.
Jaká však může být spojitost mezi výchovou dítěte a důchodovou reformou? Dovoluji si tvrdit, že velká, a to ve vazbě na věk odchodu do důchodu.
Varianta důchodové reformy v podobě prodloužení věku odchodu do důchodu je velmi lákavá. Snad proto po ní sáhly všechny vlády bez výjimky v tzv. sociálně vyspělých zemích. „Dokud se zvyšuje hranice odchodu do důchodu, tak systém vždy přežije“ (MPSV J. Král 2005). Snad proto ministr J. Drábek prosadil extrémní, protože nikde jinde nepraktikované, trvalé prodlužování věku odchodu do důchodu!
Přitom optimismus v případě prodlužování věku odchodu do důchodu není na místě. Systém má jednu slabinu a tři záporné efekty.
Slabinou systému jsou předčasné odchody do důchodu. Ukázalo se, že zvyšování věkové hranice bez zpřísnění podmínek pro předčasné důchody nemá smysl. Výsledkem byl, v kombinaci s problémy pracovního trhu pro občany nad padesát let věku, nárůst počtu důchodců daleko nad limity předpokládané Bezděkovou komisí.
První záporný efekt se dá vyjádřit slovy: v 65 letech se na penzi netěšte (MTI/ČTK 25. 6. 2005). Analytici v USA došli při zpracování statistických dat k poznání, že lidé, kteří zanechají zaměstnání až v 65 letech věku, většinou předčasně umírají po dvou až třech letech. Naproti tomu lidé, kteří odešli do důchodu v 55 letech, se velmi často dožívají až 80 let. Důvodem zkrácení dožití je podle lékařského zdůvodnění závěrů tohoto průzkumu skutečnost, že starší lidé v zaměstnání dostávají příliš zabrat, protože musí dostát nárokům kladeným na mnohem mladší zaměstnance. Ke stresovým situacím nárazovým i trvalým (např. strach ze ztráty zaměstnání s vědomím, že v mém věku neseženu jiné), se často přidruží zdravotní problémy a to vše přispěje k podstatnému zkrácení délky života. (—-)
Druhý záporný efekt spočívá ve ztrátě pracovních míst pro nastupující mladou generaci. Ztrátě způsobené nuceným přesluhováním prarodičů.
Třetí záporný efekt je ztráta časového prostoru potřebného pro komplexní socializaci dítěte. Mohl bych také použít jiné slovo, výchova. Ovšem termín socializace daleko plněji vystihuje složitý proces od dítěte k dospělému jedinci. Podstatou socializace dítěte je jeho uvedení prostřednictvím vztahů a citových vazeb, z nichž nejdůležitější roli hraje důvěra, do společenství lidí. Výsledkem optimálně zvládnutého procesu socializace dítěte je sociálně zakotvený člověk. Pokud socializace proběhla skutečně komplexně, pak jde o člověka dobře obeznámeného i s historickými kořeny, ze kterých vzešel. Takový jedinec nemá problém upřít jasný pohled do budoucnosti. Jeho komunikativnost a vstřícnost mu zabezpečuje dobré a bezkonfliktní postavení mezi lidmi. Excesy za rámec běžného chování musí být u něj vyprovokovány zvenčí. Socializací se formuje sociální a kulturní bytost, která se i o samotě chová tak, jako by byla pod dohledem ostatních (Keller 1992).
Právě zde je nenahraditelná úloha prarodičů. Na každodenní shon již mohou pohlížet s odstupem. Prarodičům již na nějaké té hodince nezáleží, což jim umožňuje plně rozvinout citovou i rozumovou komunikaci s vnoučaty. Tím prarodiče vnáší do strohých příkazů otce či matky potřebný další prvek, náklonnost a pochopení. Prarodiče tak v praxi zajišťují, aby rodičovský tlak na některé z dětí nepřekročil hranicí, za kterou se u dítěte začíná pěstovat zarputilost a odpor končící útěky z domova.
Komunikace ob jednu generaci, komunikace mezi prarodiči a vnoučaty je právě ta, která zůstává v dětské hlavičce zakódována tak pevně, že na vyprávění dědečka či babičky nezapomenou po celý život. Právě zde je nezastupitelná úloha prarodičů v procesu socializace dítěte. Právě oni mají schopnost nejlépe zaujmout dětskou mysl. Právě oni zprostředkují dítěti poznatky o jeho původu, protože jsou sami částí minulosti, přesahující do přítomnosti. Zde je ono zapouštění kořínků do rodné hroudy. Ano, prarodiče se mohou stát klíčovými postavami při utváření vlastního Já mladého člověka. Je na nás, na naší zodpovědnosti, zda prarodičům otevřeme potřebný časový prostor. Zatím prodlužováním věku odchodu do důchodu prarodičům časový prostor pro jejich důležitou spoluúčast při socializaci dítěte uzavíráme.
Není jiné cesty ke kvalitní, všestranné socializaci dítěte než je časová preference rodičů, kteří vychovali děti, z hlediska věku odchodu do důchodu. Právě jen oni, prostřednictvím výchovy dětí, investovali mnohamilionové prostředky, ze kterých mohou oprávněně čerpat svůj starobní důchod. Právě jen oni, v úloze prarodičů, nám mohou pomoci při mnohem kvalitnější, protože všestrannější a hlouběji pojaté výchově dítěte, než je tomu v nukleární, tj. dvougenerační rodině.
My jim potřebný čas musíme poskytnout tím, že jim umožníme včas odejít do důchodu. Pokud tak neučiníme, prohrajeme dvakrát.
- Za prvé tím, že špatně provedenou důchodovou reformou nevyužijeme hlavní faktor rozhodující o dostatku dětí v populaci.
- Za druhé se dočkáme toho, čeho se dočkala Amerika v letech šedesátých minulého století. Generace hippies vychovaná v nukleární rodině, a tedy bez rodových kořenů, doslova negovala celý předcházející vývoj společnosti a zdánlivě neměnné hodnoty obrátila v jejich opak. To byl veliký a tragický pokus Ameriky s nukleární rodinou skládající se jen z rodičů a dětí. Matka mohla dát dětem lásku a vést je k dobrému, stejně tak otec mohl být dobrým příkladem pro své děti. V jejich výchově však chyběl prvek sounáležitosti s předcházejícími generacemi, jak se lapidárně říká, vztah k rodné hroudě.
Je možné legislativně vytvořit dostatečný časový prostor pro komplexní výchovu dětí v tří-generační rodině, tj. s účastí prarodičů? Ano. Takový prostor je již vytvořen v důchodové reformě zpracované v paragrafovaném znění a proto vhodném k přímému schválení vládou a projednání v obou komorách parlamentu. Jedná se o „První prorůstovou a propopulační důchodovou reformu“, která je součástí „Integrovaných reforem, důchodové a sociální pro Českou republiku“. Dostupné na webu sociální demokracie.
Reforma je založena nikoliv na vyšších důchodech pro rodiče dětí, ale na časově diferencovaném věku odchodu pracujících do důchodu podle počtu vychovaných dětí:
- při 2 dětech v 64 letech,
- při 3 dětech v 60 letech,
- se 4 a více dětmi v 56 letech věku,
- s jedním dítětem budou odcházet do důchodu ve stejném věku jako rodiče se dvěma dětmi (z I. důchodového pilíře po ukončení transformačního období obdrží 60 % výměry důchodu, z II. spořícího důchodového pilíře pak částku odpovídající jejich úsporám zhodnocovaným 1 % nad inflaci),
- bezdětní by odcházeli do důchodu v 65 letech (z I. důchodového pilíře po ukončení transformačního období obdrží 20 % výměry důchodu, z II. spořícího důchodového pilíře pak částku odpovídající jejich úsporám zhodnocovaným 1 % nad inflaci).
Již slyším námitku nevěřícího Tomáše: Odchod v 56 letech do důchodu? A kdo to zaplatí? Tomáši, ti rodiče si výchovou více než dvou dětí v rodině přeplácí dřívější odchod do důchodu dvojnásobně. Ta systémová změna je klíčem nejen k dobře vychované, pracovité příští generaci. Je také klíčem ke stabilizaci I. důchodového pilíře a v neposlední řadě také klíčem k vyšším důchodům pro nastupující generaci.
Právě takto pojatá důchodová reforma je alternativu směřující jak k trvalému dostatku dětí v populaci (trvale nad 2,1 dítěte na 1 ženu), tak ke kvalitní výchově dětí v rodinách. Není jiné cesty k dostatku dobře vychovaných dětí.
Převzato z webových stránek Ing. Iva Patty
16. 6. 2021 at 12:52
No to ja se tedy take jako Tomas zeptam – Kdo to zaplati? – pokusu o odpoved z clanku verit nelze.
Pokud chci rodicum s vice dětmi duchodovy vek snižovat, navic tak razantne, musim zakonite druhym, s méně dětmi, zvyšovat.
Klicem k dobře vychovane, pracovite, vzdelane generaci?? Sociologicke průzkumy jasne rikaji, jak je to s poctem deti a vzdelanim (cest vyjimkam).
Bohuzel clanek je ciry populismus, je potreba si uvedomit, ze s duchody vzhledem k vyrazne se zvysujici delce doziti neni jina cesta nez:
-zvyseni duchodoveho veku
-snizeni duchodu
-zvyseni socialnich odvodu (dani)
A ruzne kombinace techto tri zakladnich veci.