RNDr. Pavel Rusý
–
„Vzdát a říct si: „Nedá se nic dělat, nevyhraju, prostě tenhleten boj jsem prohrál, půjdu jinam, pořídím si jiné dítě,“ s nadsázkou řečeno je přece taky cesta, kterou volíme v jiných případech.“
Kovářova kobyla chodí bosa, ale Kovářová Daniela tentokrát šlápla do porcelánu jak slon.
Těch přešlapů paní emeritní ministryně je v rodinném právu poněkud více, než by bylo žádoucí. Nejznámější jsou doporučující tabulky výživného, kdy ještě v době svého ministrování doporučila soudům postup, jak z příjmu vypočítat výživné. Nabídla soudům oporu, jak vyměřit výživné bez zkoumání zákonných kritérií. Postup pomíjí zejména hlavní kritéria zásadně shodné životní úrovně dítěte a rodiče, míry osobní péče o dítě, péče o rodinnou domácnost (kterou vede i rodič se širokým stykem) a další vyživovací povinnosti. Dosud bylo běžným odůvodněním volnou úvahou stanoveného výživného to, že to soud takto shledává v souladu se zájmem dítěte. Nyní ještě opatrně odůvodněno přiměřeností ve srovnání s doporučujícími tabulkami.
Díky tomuto návodu pak jsou soudy schopny vyměřit otci se 45 % stykem a při stejném příjmu obou rodičů výživné na tři děti ve výši 40 % příjmu a více. Spolu s tím rezidentní rodič převezme daňové zvýhodnění (nyní významných 4400 Kč měsíčně). Tím soud vybaví matku na srovnatelný rozsah péče téměř trojnásobkem financí než otce. Při odpočtu stejných prostředků na bydlení, které hradí oba rodiče, je rozdíl v disponibilních prostředcích mnohonásobně větší. Pokud už tedy soudy neudělají z otce víkendového strýčka, musí za to draze zaplatit. Otec se stává se snadným terčem exekutorů nebo dokonce trestních oznámení. Pokud péči dobrovolně nevzdá s povzdechem „toto jsem prohrál, půjdu jinam“.
Bývalá paní ministryně takovým otcům, kteří svůj boj prohráli buď díky vyloučení z péče, nebo ekonomickým znemožněním o děti pečovat, navrhuje pořídit si další dítě. Ale kvůli nastavenému systému už průměrný otec zpravidla na další dítě prostředky nemá. A i kdyby náhodou blázen založil novou rodinu, z čeho bude další dítě a jeho matku živit (v tradicionalistickém duchu prosazovaném paní JUDr. Kovářovou)? Že navrhne snížení alimentů? Ale kdeže, to může myslet vážně jen otec neznalý praxe. Takového snížení se bude domáhat marně dalších pár let. Bude mu předhazováno, že když není schopen dítě uživit, neměl si dělat další, že snižování výživného není nikdy v zájmu dítěte a další oblíbené bláboly.
I když se paní Dr. Kovářová vyjadřuje s nadsázkou, je to z úst bývalé ministryně spravedlnosti zcela nepřijatelné. Je to justice, kdo má především poskytoval ochranu právům. Paní ministryně nebyla schopna změnit tuto instituci, svévolného molocha, který bezdůvodně, šmahem a často se zjevným potěšením přiděluje a omezuje práva. Nevyužila své postavení ministryně, aby přeměnila opatrovnický soud na instituci, která do onoho jedinečného vztahu rodič-dítě (který je údajně na všech právních rovinách úzkostlivě chráněn) zasahuje pouze v naprosto nezbytné míře. Toto je úkol soudů – práva chránit, respektovat je, ale zasahovat do těchto práv, vyvěrajících ze samotné podstaty lidského bytí, jen tehdy, pokud bez takového zásahu dítě prokazatelně trpí. A paní ministryně doporučuje při vadné práci soudů rezignaci?
Leckterý otec (a někdy i matka) byl postaven před rozhodnutí, kdy to vzdát a jít a říct si: „Tenhle boj jsem prohrál“. Sám jsem tuto otázku konzultoval s psychologem a jeho doporučení bylo jasné. V okamžiku, kdy na dítěti budou zjevné psychické projevy zátěže sporu, jako pomočování ve vyšším věku, projevy nezvládnutelné agrese nebo naopak absolutní netečnosti, instinktivní obranné projevy bez důvodu, pak je takové řešení na zváženou. Ano, souhlasím s tím, že někdy je jeden rodič tak bezohledný, že svou zarputilou snahou o vyloučení druhého rodiče ze života dítěte raději dítě zničí. Psychicky nebo fyzicky. A není jiné cesty než vyklidit pole, aby k definitivnímu zničení dítěte nedošlo. Ale zde je právě úloha soudů a dalších odborných profesí, aby tomuto týrání dítěte zabránily. Aby poskytly dítěti ochranu. Pokud to neudělají, pak skutečně může nastat situace, kdy je lepší to vzdát.
Ve své praxi jsem se setkal s řadou případů, kdy týrání dětí bylo na této hranici nebo za ní, díky jednomu z rodičů. Ale vinu nenese jen tento rodič, nese ji soud, že takového rodiče nebyl schopen včas umravnit. Kdy zejména matkám toleruje velmi agresivní vedení sporu a ovlivňování dětí, často s krytím nebo dokonce odbornou pomocí neziskového sektoru. Bohužel paní bývalá ministryně patří mezi selektivní feministky, které vítají rovnost pohlaví jen tam, kde se jim to hodí. Výrok paní JUDr. Kovářové v souvislosti se založením Unie rodinných advokátů („Pro dítě bývala určitě lepší dávno minulá praxe, kdy bylo dítě svěřeno matce, jež o něm výlučně rozhodovala, a s tatínkem se děťátko vůbec nevídalo.“) je projevem pohrdání nejen rolí otce v životě dítěte, ale zejména pohrdání ústavním pořádkem. Paní ministryně!?
Ústavní soud opakovaně říká, že žádné soudní rozhodnutí nezajistí štěstí dítěte, ale ono to platí i obráceně. Vadné soudní rozhodování dokáže život a štěstí dítěte dokonale a provždy zničit.
Takže ano, paní JUDr. Kovářová, pokud vadná práce soudní moci poškodí dítě natolik, že bude pro dítě nejlepším řešení, „aby to otec vzdal, že tenhleten boj prohrál“, pak ano, ať jde jinam. Ale ne udělat další dítě, další potenciální oběť zvrhlého systému. Ale jít vzdorovat této zvrácené soudní praxi, snažit se ji ze všech sil změnit k ochraně dalších dětí a rodičů (otců i matek), kterým opatrovnická justice ničí životy.
6. 2. 2018 at 14:14
Ten odkaz na primární vyjádření je opravdu síla. Pro mě, který zrovna prochází soudem o děti, je to něco nepředstavitelného. O děti jsem se staral každý den, každý den na ni byli zvyklé. A teď jim mam říct sorry, rozvádíme se, tak už se budeme vídat jen občas? Protože mám špatné pohlaví? Zvlášť pikantnív této době kdy je tradiční rodina na umření… A je tady spoustu novodobých útvarů. Tak to pojďme uzákonit, že otcové automaticky budou přicházet o děti a žádné děti už se ani rodit nebudou. Problem solved.
A tzv. rozšířený styk – co je to za blbost? Rozšířený styk 45:55 je v pohodě, ale střídavá péče 50:50. Proboha! Opravdu prorodiný přístup.
6. 2. 2018 at 17:42
Tak ten článek na primární vyjádření by si zasloužil dobrou repliku. Na spoustu věcí bych se nejdříve sice musel zeptat nějakého advokáta a taky si projít hoooooooodně podrobně některé studie, ale jen tak s patra:
„… v lepším případě se stále přizpůsobuje a v horším kolabuje …“
Fajn, takže nedávno tady byl článek o převažující SP tuším v Dánsku. Takže tam děti hromadně kolabují? Dále jsou tady nějaké studie ukazující na výhody SP na úkor péče jednoho rodiče. Takže se všechny pletou?
„…a přiznejme, že také bez zbytnělých práv tatínků…“
OK, takže řekněme,že tato země uznává nějaká základní lidská práva, jako právo rodiče vychovávat své dítě (tuším dokonce v Ústavě). Někdo nám tady doporučuje, aby bylo takovéto právo u určité skupiny (otců), omezeno. I kdyby to nakrásně bylo ve prospěch společnosti, jakým způsobem jim chce toto velice důležité právo kompenzovat? (Kdo by tady komu platil, když by se vyčíslila nemajetková újma?) Navíc toto právo považuje za „zbytnělé“. Tím chce snad říci, že muž nemá stejné právo vychovávat své dítě, jako žena? Chce tedy říci, že jsou muži méněcenná skupina? Že ne? Jak ale potom chce ty práva vybalancovat, aby tomu tak nebylo?
„Že sám život není procházka růžovou zahradou, jako kdyby právo nebralo na zřetel.“
Ono se tenhle stav snaží právo, poněkud zlepšit, kam teda mé laické informace sahají ;-). Už od dob Chamurapiho se snaží narovnat situace, které nebyly pro některou ze stran sporu právě „růžové“, aby tam trošku té „růžové“ přidaly, byť to v terminologii zákoníku zmíněného vladaře není právě patrné. 🙂
Stejně tak, jako nenecháváme vrahy vraždit, zloděje krást a podvodníky podvádět, měl by se soud snažit minimalizovat dle reálných možností nemorální jednání v rámci rozvodů. S tou růžovou zahradou mi to přijde úplně mimo mísu. Už jen na téhle jedné větě by se dalo určitě skvěle vyřádit :-).
„…nekomunikují či se odstěhují někam daleko….“
6. 2. 2018 at 17:43
„…nekomunikují či se odstěhují někam daleko….“
Soud nemá k dispozici represivní opatření k vynucení komunikace, případně možnost rozšíření péče bezproblémovému rodiči? Ale chápu, že správná otázka zní: Využívá vůbec těchto možností?
„Dnes už tatínek nemusí bojovat za střídavou péči…“
Takže hádám, že SP tady všichni mají, připadně vědí, který právník považuje za triviální její prosazení. 😉
A to jsem jen tak prošel ten článek jako člověk, který se téhle oblasti zas tak hodně nevěnuje. Dokážu si představit, že advokát a člověk dobře se orientující v problematice rodinných sporů (napříč zeměkoulí) by si tam našel mnohem více věcí, kterými by se dalo argumentovat. Mě osobně (pravda, jako laika) překvapuje, že tohle napsal právně vzdělaný člověk.
6. 2. 2018 at 18:17
tatínkové nemusí bojovat o střídavou péči, mohou mít klidně styk 45%. Jenom musí platit, platit a platit a nechat si srát na hlavu od učitelek a doktorek, že nejsou zákonnými zástupci, tak se s nimi nikdo bavit nebude. O tohle Kovářové jde, ne o vyloučení otců z péče, ale o prachy pro matky a omezení práv rozhodovat o dítěti.
6. 2. 2018 at 21:18
Povinnost péče o dítě je dána ze zákona prostřednictvím rodičovské odpovědnosti.
§865 Rodičovská odpovědnost náležístejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven.§ 858 NOZ rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění. Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká nabytím jeho svéprávnosti.
Při rozhodování o úpravě péče namítejte soudu, že při rozhodnutí o styku vás musí explicitně zbavit výkonu rodičovské péče dle §858 ve spojitosti s §865 .
6. 2. 2018 at 22:01
to alharahadza: mrkni na II.ÚS 2300/17: „Stěžovatel má tedy i v rámci soudem upraveného styku povinnost o dítě pečovat a nemůže tuto povinnost vymáhat na matce dítěte. Stěžovatel vyžadoval po matce přípravu veškeré stravy a na všechny potřeby pro dobu jeho styku se synem. Krajský soud uvedl, že toto chování stěžovatele je z lidského pohledu těžko pochopitelné. Stěžovatel nebyl nijak omezen ani zbaven rodičovské odpovědnosti. Proto mu náleží péče o dítě stejně jako jeho matce. Stěžovatel musí plnit tuto povinnost i v rámci styku s dítětem.“

Takže stručně řečeno, vyloučíme tě z péče, aby matka na ni nemusela finančně přispívat, ale koukej pečovat. Pokud nepečuješ i v rámci blahosklonně umožněného širokého styku, jsi lidská zrůda. Váš Ludvík David, soudce Ústavu pro slabomyslné. A trochu optimismu, už má střídavku
6. 2. 2018 at 23:39
Kolarova je jen typicka feministicka smejdka, parazitka, ktera sama nejvic prispiva svym feminacistickym pristupem k muzum k situaci v todinnem prave jaka je.
7. 2. 2018 at 7:44
Jak tak již delší dobu sleduji výroky a názory pí Kolářové, tak si říkám, jak toto mohlo být, proboha, ministryni spravedlnosti ! A ted ještě založí Unii rodinných advokátů. Ona, která bez skurpulí propaguje diskriminaci otců a nerespektování role otce! A když už taková unie, tak by snad měly být dvě unie jedna Unie advokátů otců a druhá Unie advokátů matek. Pokud má existovat Unie rodinných advokátů, tak přece nemůže hájit zájmy jen matek.
7. 2. 2018 at 19:40
to ForU: je jasné, že rozeznat „styk“ od „péče“ hold není vůbec jednoduchá věc a ne každý se v tom dost vyzná:-). Nehledě na související dimenze, které pojem „styk“ zasazují do fyzikální reality. Např. šířka, ústavním expertem pro dimenzi šířky je pan Jirsa. Díky němu víme, že styk 1 až 2 metry široký ze 14 je nedostatečný. Tak nám jej rozšířil na 3 metry a více. Máte-li rozšířený styk, těžko jej dále rozšiřovat. Dožadujte se styku objemnějšího, z fyzikální podstaty prostoru máte právo a povinnost svůj styk rozvíjet v 3D. Živě vidím, jak si to tam Jirsa, Lichovník a spol. přehazují, kdo ze sebe před lidmi udělá většího kašpara. Projevy soudcovského ducha k obraně „styku“ začínají být větší prča než Jakešův projev z Červeného hrádku. Je otázkou, proč jsou soudci schopni znevážit svoji odbornou pověst a důstojnost soudní instituce. Stálo by za to jejich opatrovnické výplody sesbírat a vydat knižně.
8. 2. 2018 at 4:36
Ex ministerka Kovářová je ukážkový přiklad toho, že když se individua na takové morální, duševní a vědomostní úrovni dostanou k moci, tak musí zdegenerovat a zničit každý národ a každou civilizaci. Už Sokrates a množství jiných našich předku varovali, že když si muži nechají diktovat ženami vycvičenými na ostrově Lesbos, tak to bude konec světa pro jejich děti, národ a civilizaci. A jejich prognóza se vždy splnila. Tak jako dnes moje