PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

–

3. Rozvodové jednání

Porozvodové jednání manželek se řídí čtyřmi postojovými dogmaty, vždy přítomnými, nechť návrh na rozvod podává ona nebo manžel.

Jejich jednání pochopíme nejlépe z hlediska působení motivu moci. Jde o tyto postoje:

1. Manželka chce mít děti citově na své straně, samozřejmě i soudně svěřeny do své výchovy
2. Manželka chce, aby manžel zmizel ze scény (odstěhoval se, zmizel apod.)
3. Manželka chce co největší podíl z původně společného a pokud možno i manželova majetku.
4. Manželka nevybíravým způsobem manžela pomluví u přátel, v okolí, v zaměstnání apod.

Ad 1

Manželka děti proti manželovi popouzí, programuje je, vytváří u dítěte syndrom zavrženého rodiče (SZR). Dítě je poškozeno ve své identitě, ve svém citovém a psychosociálním vývoji. Manželčiny motivy jsou:

• snaha zamezit úniku informací prostřednictvím dítěte k druhému rodiči, tedy k nepřátelské straně,
• přání zajistit, aby dítě – ze dvou různých verzí manželského konfliktu – papouškovali její verzi,
• velmi silná snaha zajistit svěření dítěte do výhradní výchovy soudem a současně se pojistit proti pozdější možné změně – bez ohledu na možnost, že by dítěti změna výchovy mohla později velmi prospět,
• nezřízená touha po uplatnění vlastní moci,
• motiv pomsty (za skutečné nebo fiktivní příkoří),
• a patrně ten nejdůležitější motiv, byť nejvíce skrytý: zajistit vlastní životní pokračování, neředěné vlivy druhého rodiče, o kterém nemám valné mínění. Takovou sebestřednou transcendenci, řízenou dogmaticky a s extrémní lakotou, mohu dosáhnout předáváním tradic jen mé původní rodiny, mých důležitých poznatků, informací, postojů, hodnot, orientací, stylů apod. přes dítě do budoucna. Stanu-li se výhradním architektem duše svého dítěte, pak mám skoro vyhráno. Zbývá tu ovšem problém, že na jednu duši dítěte jsou dva rodiče. Jsem-li sobec bez zábran, pak tomu druhému tu jeho půlku zcizím. To, že vlastně dítě emočně invalidizuji, si prostě a jednoduše nepřipustím.

Ad 2 a Ad 3

Výrazná potřeba manželky, aby manžel odešel a aby jí zůstal co největší podíl ze společného majetku. je pochopitelná.

Čemu zatím málo rozumím je, jak dociluje, že manželé odcházejí sami a zanechávají mnohé ze společného majetku. Příslovečný je kufřík s holením, kartáčkem na zuby a pyžamem. Zdá se, že manželky v těchto situacích používají silné vypuzovací prostředky, nejspíše kombinaci prostředků působících na manžely obecně a pak i šité na míru konkrétního manžela, např. prostředky zaměřené na jeho alergie. Na dotazy po vypuzovacích prostředcích, klienti poradny nejčastěji uváděli ječení, skandalizování jejich osoby v okolí (sousedé, poštovní doručovatel, v blízkých obchodech) a také stres dětí. Byl by to zajímavý výzkum zjistit ty nejefektivnější prostředky. Rozkaceným ženám se efektivní prostředky vybavují automaticky, nemusí na ně nijak přemýšlet.

Ad 4

Pomluvy směřující na muže jsou silnou ženskou zbraní. Obráceně to neplatí, ženám se totiž v oblasti mezilidských, emočních sporů (kdo komu více ublížil apod.) více věří. Boj proti těmto pomluvám je předem odsouzen k nezdaru, jak je ostatně zpíváno v jedné italské opeře (Lazebník Sevillský). Muži takové pomluvy velmi rádi slyší, cítí se hned lepší, když některý jiný mužský je vlastně takový bídák. Ženy takové pomluvy také rády slyší. Vítají informace, že jejich konkurentky si nevybraly lépe, vlastně že si vybraly hůře než ony.

Vrátím se ještě ke zmíněné postojové tetrádě. Obsahem se velmi podobá tomu, co dělali diktátoři se svými protivníky, samozřejmě v mnohem větším měřítku. Vybavuji si dvojice Hitler-Röhm, Stalin-Trockij, Gottwald-Slánský. Lidu byly podávány takové informace, že mu nezbylo než citově se od zrádců odklonit, protivníci byli zavražděni, popraveni (Trocký nejdříve vyhnán), jejich majetek zkonfiskován, následovalo dlouhé hanobení v mediích.

Prostor pro psychoterapii: S motivem moci, resp. s jeho projevy v partnerských vztazích, tedy s dominancí a různými triky kdo s koho, manželští poradci zápasí nepřetržitě a potvrdí, že je to obtížné. Prostor pro psychoterapii spatřuji zejména u bodu 1. – u tendence rodičů vypěstovat v dítěti syndrom zavrženého rodiče. Syndrom velmi poškozuje dítě a zprostředkovaně má negativní dopad i na společnost. Psychoterapeut znalý problematiky SZR jistě najde způsob, jak v rámci terapeutického vztahu takové tendence u svého klienta oslabit.

K bodu 4 (pomluvy): Domnívám se, že terapeutický pesimismus je zcela realistický, nicméně poznamenávám, že osobnostně zralejší jedinci pomlouvají o něco méně.

Pokračování za týden