Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

–

Přijel jsem večer z práce domů, byl to dlouhý a náročný den. Vcházím do dveří a nikoho nevidím. Manželka má nedostupný mobilní telefon. Prošel jsem rychle všechny místnosti v domě. Skříně jsou prázdné, chybí mnoho kusů nábytku. Dětské hračky jsou poházené na zemi. V kuchyni chybí některé vybavení. Je mi z toho zle. Nevím, co se stalo. Únos? Přepadení? Sedl jsem si v kuchyni ke stolu na jedinou židli, která tam zbyla. Třesou se mi ruce a horečně přemýšlím, co mám teď dělat. Mám volat Policii ČR? Co když se dětem a ženě něco zlého stalo a ztrácím vzácné minuty, které mohou přispět k jejich nalezení? Srdce mi buší a snažím se uklidnit. Na stole mezi poházenými věcmi jsem najednou zahlédl kus papíru. Je na něm napsáno: „Nehledej nás, opustila jsem Tě. Děti si beru s sebou, naše stěstí vyprchalo a já už nevím, jak s Tebou žít dál.“ Jsem v šoku, doteď jsem netušil, že by doma bylo něco špatně. Jak je možné, že jsem si ničeho nevšiml?

Kolikrát do mé kanceláře přišel muž se skleslým výrazem ve tváři a informoval mne o tom, že jej opustila žena i s dětmi, aniž by se předem dohodli na takové zásadní životní změně? Mnohokrát. Někteří z nich takovou nečekanou životní situaci sami nezvládli a museli vyhledat odbornou psychologickou pomoc, někteří byli dokonce hospitalizovaní v psychiatrické léčebně. V tomto příspěvku se nezabývám situacemi, kdy je v rodině jakákoli forma domácího násilí, která může vyústit v samotný boj o život rodiče a dětí. Budu zde popisovat příběh, s nímž jsem se ve své praxi setkala, a byl řešen pomocí soudu. Vzhledem k tomu, že moje právní služby více vyhledávají muži, nemám zkušenost se shora popsaným jednáním, kde by se podobně zachoval muž a matku postavil před hotovou věc s tím, že jí dopředu nic neoznámí, nedohodne se, vystěhuje zařízení společného bydliště, vezme s sebou děti a přestane komunikovat. Tím však nechci říci, že by se takové situace neděly. Patrně z obou stran rodičů dochází k takovému jednání. Co je však těmto situacím společné je to, že v prvé řadě dochází k radikální a náhlé změně v rodině, s níž se musí vyrovnávat zejména děti. U těch záleží na věku. S malými dětmi předškolního věku je jednodušší takové změny realizovat než s dětmi, které jsou starší deseti let. U nich může rodič se záměrem odstěhování narazit, protože budou schopné samy projevit svoji vůli a dát najevo, co si o situaci myslí. Pod záminkou výletu nebo návštěvy lze odstěhování zrealizovat také, i když stěží se před dětmi utají vyklízení domu, bytu, skládání věcí do krabic apod. Nicméně i tyto situace někteří rodiče zvládají například tak, že vše se odehraje během několika hodin anebo ve chvílích, kdy dítě není doma a pobývá na škole v přírodě, příměstském táboře nebo je na prázdninách u babičky.

V rodinných vztazích by měla být na prvním místě vždy dohoda. Tak, jako se rodiče dohodli, že budou společně vychovávat dítě, bydlet na jednom místě, pak i záměr ukončit společné soužití by měl být realizován po společné domluvě. Ano, někdy dohoda není možná. Zejména v situacích vyhrocené komunikace, které bývají přítomné děti. Nicméně v současné době mají rodiče mnoho možností využití odborné pomoci psychologických poraden, manželských a rodinných poradenských pracovišť, mediace, právních porad u advokátů nebo i vyhledat pomoc orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jenž je schopen rodičům nabídnout širokou škálu pomáhajících organizací bezlatných i placených k jejich užitku. I přes tyto široké možnosti však vídám jednání rodiče, jenž si tvrdě jde za svým cílem a jiné možnosti nevidí nebo vidět nechce. Pálení mostů však v rodinných vztazích nepřináší nic dobrého. Jediný neuvážený krok může znamenat ve sledu dalších událostí tu nejhorší možnou variantu, která bude později i celá desetiletí destruktivně působit na rodinu a její členy. Naše touhy, přání, cíle někdy promýšlíme dlouhá léta, jindy jsou dílem okamžiku. A hodně záleží na naší celkové zdravotní kondici a psychické stabilitě, jak vnímáme problémy v rodině, a jak se stavíme k jejich řešení. Základním instinktem člověka je řešit nepříjemnou životní situaci útěkem. Podvědomě fungujeme tak, že problémy vidět nechceme anebo odsouváme jejich řešení. To jsou ty situace, kdy většinou muž nevnímá napětí v rodině, neshody a výtky bagatelizuje, zatímco žena je intenzivně vnímá jako dále neudržitelný stav, jenž ji nutí podniknout razantní změnu. Muži si stěžují, že od ženy neslyšeli stížnosti a nevěděli, že není ve vztahu šťastná. Ženy zase mají dojem, že jim muži nenaslouchají a dokud „stroj jede“, tak nevyžaduje opravu. Problému si všimnou, až se „stroj“ zasekne a nefunguje. Ano, jsme každý jiný. S tím je třeba do vztahu jít. Co jeden vnímá jako problém, druhý nemá potřebu řešit. Ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, jak se píše v jednom bestselleru. A jejich společné děti mají rozumět oběma bez tlumočníka?

Život je náročný a každý z nás si do vztahu přináší svoje rodinné vzorce chování. Pokud rodiče nezažili harmonické soužití ve své původní funkční rodině, pak jim chybí praktický návod a zkušenost, jak takovou rodinu vybudovat ve své dospělosti. A někteří dospělí mají tak bolestivé vzpomínky na dětství, že nemají ani špetku chuti zakládat rodinu vlastní. Jiní se těší, že se budou rozhodně chovat jinak než jejich matka nebo otec, a pak se v budoucnu přistihnou v různých situacích při tom, jak na své děti křičí stejně jako to dělala jejich matka nebo otec. V tom horším případě zcela bezmyšlenkovitě opakují chování svých rodičů a aplikují podobné výchovné metody na své děti, ačkoli kdysi sami sobě svatosvatě přísahali, že svým dětem nebudou činit příkoří, jimž je rodiče vystavovali. (1)

Jsou děti, kterým se rodič svěřuje se všemi problémy, které má ve vztahu s druhým rodičem. Místo intimity však vytváří neskutečný tlak a tíseň u svých dětí, které jsou tímto nadměrně psychicky zatěžovány. Každý má svých problémů dost. Pro předškolní dítě může být obrovským traumatem jídlo ve školce, které se zde podává a ono ho nechce jíst, protože mu nechutná nebo má s ním negativní zážitek. Z pohledu dospělého člověka jde o trivialitu, z pohledu malého dítěte jde o velký problém. A místo toho, aby rodič s dítětem pohovořil o tom, co je trápí a tíží, slyší dítě stížnosti na druhého rodiče, s nimiž si už vůbec neporadí. Jestliže rodič cíleně dítě připravuje na svůj odchod z domova tím, že vyhrožuje při každé hádce nebo nepohodě, že odejde z domu, je to vytváření pocitu, že je stejně vše marné. Jsou rodiče, kteří vyhrožují odchodem, ale dokonce i sebevraždou. A to nejen své osoby, ale i společného dítěte např. skočím pod vlak a naši Elišku vezmu s sebou. Kdo má vědět, co jsou jen proklamace a co je míněno vážně? Slova typu „Já už tady nebudu, odejdu a nikdy se nevrátím“, vytváří v duši dítěte dokonalý zmatek a pocit, že se má snažit, aby se to nestalo. Dítě je pod obrovským tlakem a svojí osobou se snaží znepřátelené rodiče usmiřovat. Místo her a bezstarostného dětství je sudím v zápase dvou dospělých, kteří se chovají bezohledně a myslí hlavně na sebe. (2)

Dohoda rodičů by měla předcházet čemukoli, co má vyústit v řízený rozpad rodiny. A především by měli rodiče chápat, že jsou zde pro děti a využít všech možností, jak takový rozpad rodinných vztahů učinit pro všechny co nejméně bolestivý. Setkávám se však s tím, že rodič se domlouvat nehodlá a všechny rady doporučující k domluvě odmítá nebo je bere jako slabost. Mediaci nechce podstoupit, protože to jen zdržuje, je to drahé a hlavně se zde vyžaduje, aby se mluvilo o problémech. A k útěku z nepříjemné situace přece patří na to zlé rychle zapomenout a dívat se jen dopředu. Jenže vzadu zůstává druhý rodič a děti, u nichž tvrdíme, že jsou pro nás zcela vším. Ale chovají se podle toho rodiče? Nikoli. Dítě není rukojmí ani věc. To, že mi nefunguje partnerský nebo manželský vztah, neznamená, že ten partner nebo manžel si nezasluhuje být součástí mého dalšího života v roli rodiče. Manželé se mohou rozvést, partneři se rozejdou. Ale navždy je bude spojovat jejich dítě. A to spojení se nepřeruší úderem jeho zletilosti, to bude trvat do smrti. Ale jaká bude kvalita tohoto spojení, to už závisí na rodiči a dítěti. Jsou rodiče, kteří si to uvědomují a chovají se podle toho. Nepálí za sebou mosty, nýbrž vyjednávají a komunikují. Sami, přes své právní zástupce, na mediaci skrze mediátora anebo v rodinné poradně. Jiní mají pocit, že si dokáží prosadit svou a nikoho k tomu nepotřebují. Boj jako třaskavá náplast na poraněnou duši, z něhož těží zejména ti, kteří jedné nebo druhé straně v boji pomáhají. A je dobré se svěřit do rukou cizích, kteří nás neznají a nezáleží jim na nás, protože řešení konfliktů je jejich práce, anebo bude lepší si svůj další život uspořádat domluvou tak, aby to byla společná a tedy chtěná dohoda, byť za cenu ústupků na obou stranách?

Kazuistika

Rodiče budoucího společného dítěte se v průběhu těhotenství partnerky rozešli a již spolu nebydleli. Sepsali však před narozením dítěte společně písemnou dohodu, v níž řešili nejen otázku budoucího příjmení a jména dítěte, místo porodu a přímnost biologického otce u něj, náklady na péči o dítě, výživné pro neprovdanou matku, jakož i to, že budoucí dítě bude navštěvovat předškolní zařízení v Praze, trvalé bydliště bude mít v Praze a dětského lékaře také v tomto městě. Dohoda byla sepsána právníkem a budoucí rodiče při podpisu ověřili svoje podpisy. Po uplynutí necelého roku od narození dítěte se rodiče začali domlouvat na péči o nezletilé dítě prostřednictvím mediace. V průběhu dvou měsíců vyjednávání se nebyli schopní dohodnout na obsahu dohody kvůli návrhu matky, že zvažuje přibližně kolem tří let věku dítěte přestěhování mimo Prahu, a to do blízkosti bydliště svých rodičů v jiném kraji. Jelikož se rodiče o této záležitosti nedohodli a kvůli tomu mediační dohodu neuzavřeli, rozhodl se otec podat soudu návrh na úpravu péče o nezletilé dítě, kde navrhoval péči matky s odstupňovaným osobním stykem s dítětem s ohledem na jeho útlý věk včetně prázdninového styku. Návrh podal v srpnu roku 2022. Matka v říjnu roku 2022 podala návrh na úpravu péče nezletilého dítěte, v němž navrhovala svoji péči o nezletilého a stanovit otci výživné. Dále navrhla, aby soud vydal v této věci předběžné opatření, na jehož základě by soud zatímním rozhodnutím svěřil nezletilé dítě do péče matky a stanovil otci povinnost platit nezletilému výživné. Soud prvního stupně zamítl návrh matky na vydání předběžného opatření, neboť pro jeho vydání neshledal důvod. Otec pravidelně a dobrovolně hradil výživné k rukám matky ve stejné výši, jakou navrhovala ve svém návrhu, a nedomáhal se jiného typu určení péče, než matka. Až z návrhu matky ve věci samé se otec dozvěděl o tom, že se již matka měla s dítětem odstěhovat o 170 km dále. Do tohoto okamžiku otec netušil, že matka má v úmyslu v takovém místě vychovávat společné dítě. Matka ve svém návrhu naopak tvrdila, že otec jí souhlas s odstěhováním nezletilého dítěte poskytl. Tuto skutečnost však nedoložila žádnou písemnou dohodou ani e-mailovou komunikací či jiným způsobem, které by tato tvrzení dokládaly. Otec se tedy okamžitě obrátil na soud s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal určení zákazu matce změnit dítěti obvyklé místo bydliště, které dle jeho názoru bylo v Praze. A do tohoto okamžiku bylo dítě ke styku s otcem také v Praze předáváno. Pro oba rodiče vznikla velmi stresující situace, která se promítla do jejich vztahu a komunikace. Z pohledu otce mu matka nedala šanci na dohodu o tak významné události, jakou byl její záměr bydlet s dítětem 170 km od Prahy. Dle jeho názoru jej matka ignorovala při svém rozhodování o nezletilém dítěti a nebrala ohledy na to, že by měla podporovat rodičovskou vazbu nezletilého s biologickým otcem a dalšími polorodými sourozenci ze strany otce. Otec matce nabízel zajištění bydlení v Praze, aniž by matka hradila hypoteční úvěr nebo nájem. Chtěl zakoupit bytovou jednotku nezatíženou závazky do vlastnictví nezletilého dítěte se souhlasem opatrovnického soudu tak, aby se matka cítila komfortně a neměla pocit vděku vůči otci. Ale matka to odmítla, protože nechtěla být na otci závislá nebo jakkoli s ním takto svázaná.

Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte. Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.

Poslední faktické bydliště nezletilého dítěte dle dohody rodičů bylo v jednom z obvodů města Prahy. Na základě výše uvedeného otec soudu navrhl, aby matce zatímním rozhodnutím zakázal změnit dítěti místo obvyklého bydliště do doby pravomocného ukončení soudního řízení o návrhu otce na úpravu péče nezletilého dítěte, jakož i o dalších neshodách rodičů. Matka soudu nepodala návrh na nahrazení souhlasu otce se změnou obvyklého bydliště dítěte, proto otec podal tento návrh, aby odstěhování dítěte bylo soudem řádně projednáno a zjištěno, zda taková zásadní změna v životě dítěte je na místě anebo zda soud rozhodne jinak dle svého uvážení. Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, spočívá v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění. (3) Nelze tak jednoho z rodičů bezdůvodně vylučovat z rozhodování o podstatných záležitostech nezletilého dítěte.

Otec ke dni podání tohoto návrhu splnil povinnost složení jistoty ve výši 10 000 Kč na účet soudu podle § 75 b odst. 1) o.s.ř. (4) Takové řízení je podle § 468 odst. 1 z.ř.s. možné zahájit pouze na návrh zákonného zástupce. V daném případě se otec domáhal vydání předběžného opatření dle § 102 odst. 1 o.s.ř., dle kterého je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Dle § 75b odst. 1 věta prvá o.s.ř., k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dle § 12 odst. 3 z.ř.s. (5) složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, se nevyžaduje, jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného.

Otec se domáhal nařízení předběžného opatření, které svým předmětem odpovídalo § 466 písm. j) z.ř.s., tedy týkalo se věci pro nezletilé dítě významné, na které se rodiče nemohli dohodnout. Podle § 469 odst. 1) z.ř.s. je dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně právní ochrany dětí. Místní příslušnost opatrovníka dítěte se řídí místem trvalého pobytu dítěte, které může být odlišné od jeho faktického bydliště podle § 61 odst. 1 zákona o sociálně právní ochraně dětí.

Obvodní soud pak vydal v průběhu několika dní usnesení, kterým rozhodl tak, že matka je povinna zdržet se změny obvyklého pobytu nezletilého dítěte xxxxx, narozeného dne xxxxx, mimo území hlavního města Prahy.

V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že zamítl námitku místní nepříslušnosti, kterou vznesla matka. Takto soud rozhodl, když uzavřel, že ke dni zahájení řízení mělo nezletilé dítě na základě dohody rodičů faktické bydliště na konkrétní adrese v Praze, kde o něj pečovala matka. Dále soud uvedl, že otec nesouhlasil se změnou trvalého bydliště dítěte a k matkou tvrzenému přestěhování do jiného kraje došlo bez souhlasu otce. Soud vycházel z toho, že bez ohledu na dohodu rodičů se matka odstěhovala mimo Prahu a pro řízení ve věci samé je příslušný konkrétní obvodní soud v Praze. Dále soud dovodil, že je v zájmu nezletilého dítěte, aby bylo matce zakázáno změnit místo obvyklého bydliště mimo území Prahy, tak aby otec nebyl vyloučen ze života nezletilého s tím, že rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům ze zákona. Soud měl za osvědčené, že se matka bez jakékoli dohody s otcem rozhodla s nezletilým dítětem odstěhovat mimo Prahu do vzdálenosti 170 km.

Proti usnesení podala matka odvolání s tím, že ke změně bydliště nezletilého dítěte došlo již v létě roku 2022, a že měla k tomu souhlas otce, byť otec takovou skutečnost popírá. Matka uvedla, že se na přestěhování dlouhodobě připravovala, proto koupila i nemovitost, do níž vložila všechny své úspory. Existencí souhlasu otce si byla jistá, jinak by takové změny nečinila. Tvrdila, že dohodu s otcem o bydlišti nezletilého dítěte na území Prahy neuzavřela. Navrhla, aby v odvolacím řízení bylo napadené usnesení zrušeno. Stejně tak podala odvolání proti rozhodnutí soudu o určení místní příslušnosti pražského obvodního soudu.

Následně o obou těchto odvoláních rozhodl Městský soud v Praze bez slyšení účastníků tak, že usnesení soudu I. stupně se mění tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření se zamítá a vyhověl oběma odvoláním matky. Odvolací soud uvedl, že po zahájení řízení může soud nařídit předběžné opatření, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. V daném případě nebyly shledány důvody pro nařízení předběžného opatření, když soud I. stupně uložil matce povinnost zdržet se změny trvalého pobytu mimo území hlavního města Prahy za situace, kdy fakticky se nezletilé dítě v době zahájení řízení prokazatelně zdržovalo v jiném kraji. Návrh, aby se matka za této situace zdržela změny obvyklého pobytu dítěte, byl dle názoru odvolacího zcela mimo realitu. Odvolací soud dále uvedl, že z obsahu spisu vyplynulo, že ohledně obvyklého pobytu dítěte mezi rodiči neexistovala v době zahájení řízení žádná prokazatelně uzavřená dohoda a oba v této otázce zaujímají zcela rozdílná stanoviska. Žádný důvod prozatímní úpravy poměrů účastníků proto nebyl za této situace shledán, stejně tak nebyly dané žádné obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle ustanovení § 221a o. s. ř. a napadené usnesení změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá.

Ve věci odvolání matky proti usnesení o určení místní příslušnosti pražského obvodního soudu matka brojila proti tomu, že soud I. stupně zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesené matkou a rozhodl tak, že svou místní nepříslušnost nevyslovuje. Toto své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že bydliště nezletilého dítěte bylo ke dni zahájení řízení v obvodu působnosti obvodního soudu v Praze s tím, že ze strany matky nebylo doloženo, že by nezletilé dítě pobývalo v obvodu působnosti jiného soudu. I pokud by matka bydliště změnila, učinila by tak bez souhlasu otce. Odvolací soud považoval tvrzení matky, že v době zahájení řízení se zdržovala na konkrétní adrese v jiném kraji za prokázané. Dle názoru soudu to vyplývalo z listin, které matka soudu předložila a také z místního šetření opatrovníka dítěte. Místní příslušnost soudu nezletilého dítěte se posuzuje dle ustanovení § 4 odst. 2 z. ř. s. tak, že jím je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. Z obsahu spisu vyplynulo, že s ohledem na zcela odlišná stanoviska obou rodičů k této otázce, neměl odvolací soud za prokázáno, že by rodiče uzavřeli dohodu o tom, že bydliště nezletilého dítěte bude v jednom konkrétním obvodu Prahy. Skutečnost, že matka před zahájením řízení na základě nájemní smlouvy bydlela na adrese v Praze s dítětem, nezaložila dle názoru soudu důvod pro úvahu o místní příslušnosti tamního soudu. Odvolací soud z těchto důvodů proto postupoval dle § 221a o. s. ř. za použití § 105 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. a napadené usnesení změnil tak, že vyslovil místní nepříslušnost obvodního soudu v Praze a věc se postoupil jinému soudu mimo Prahu. Tím nebylo otci dle názoru soudu nijak bráněno ve výkonu jeho rodičovských práv, neboť ta může realizovat bez ohledu na to, který soud věc projednává.

Pro posouzení takových rozhodnutí je zásadní otázka ochrany ústavně zaručeného práva na péči o nezletilé děti a jejich výchovu ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny, resp. ochrany před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 3 Listiny.

Ústavní soud se zabýval v rozhodnutí II.ÚS 2134/22 ze dne 23.8.2022 situací, kdy rodiče nezletilé spolu od března 2022, kdy stěžovatelka s nezletilou opustila domácnost v K. a přestěhovala se do T., nežijí. S ohledem na zjištění, že otec pokládal odstěhování dcery do T. za učiněné bez dohody s ním, dospěly soudy k závěru o absenci jakékoli dohody o bydlišti společného nezletilého dítěte, resp. její změny. Takový vývod považoval i Ústavní soud za racionální a srozumitelný. Stěžovatelka dovozovala změnu dohody rodičů o bydlišti dítěte z okolností, které ji měly přimět k odstěhování z K. Ústavní soud uvedl, že dohoda rodičů o bydlišti dítěte, popřípadě její změna, musí být vskutku jednoznačná. Jinak řečeno, nepostačí, poukazuje-li stěžovatelka na jí tvrzené těžkosti plynoucí z dosavadního soužití s otcem dcery a na jeho údajné výzvy k ukončení tohoto soužití, jak to činí v ústavní stížnosti. Odtud ještě nelze dovozovat zřejmý souhlas otce se změnou bydliště nezletilé dcery.

Pro otce bylo rozhodnutí odvolacího soudu překvapivé, protože negoval dohodu rodičů o tom, že faktické bydliště nezletilého bude v Praze. (6) Matka naopak byla spokojená s výsledkem odvolacího řízení, protože jí umožnilo s dítětem pobývat tam, kde si zakoupila nemovitost. Je však otázkou, kolik rodičů v sezdaném nebo nesezdaném soužití uzavírá pro případ budoucích neshod o určení bydliště nezletilého dítěte písemnou dohodu a podrobně upravuje vztahy k dítěti pro případ budoucích neshod. Uzavření takové písemné dohody zákon nevyžaduje a není to v naší zemi ani zvykem. Podle názoru otce bylo poslední bydliště nezletilého dle dohody rodičů v jednom z obvodů Prahy a nikoli na jiném místě. Zde probíhal styk nezletilého s otcem, jakož i předávání dítěte ze strany matky. Rodiče se dokonce v písemně dohodě uzavřené před narozením dítěte dohodli, že nezletilý nastoupí do předškolního zařízení v Praze. Odvolací soud však neshledal, že by dohoda rodičů o bydlišti dítěte v Praze existovala a uzavřel, že díky neexistenci dohody lze dítě vychovávat v místě, kde si matka pořídila svoji nemovitost vzdálenou skoro dvě stovky kilometrů od místa původního bydliště dítěte. S takovou velkou vzdáleností (7) mezi oběma rodiči se však pojí mnohé problémy, časová náročnost péče (8), finanční zátěž, otázka častosti kontaktu dítěte s otcem, lékařské péče, trvalého pobytu, jakož i další budoucí možné neshody rodičů týkající se nástupu dítěte do předškolního a školního vzdělávání.

Trvalý pobyt narozených nezletilých dětí

Příslušnost opatrovníka nezletilého dítěte v opatrovnickém řízení je daná zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a podle § 61 odst. 1 se řídí místem trvalého pobytu dítěte. Je tedy podstatné, jaká byla dohoda rodičů o určení trvalého bydliště dítěte. Dle zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů je matrikou u narozených dětí automaticky zadán trvalý pobyt matky. (9) Pokud je matka v době narození dítěte evidovaná v místě svého trvalého bydliště například v Ostravě, ale s otcem dítěte žije v Aši, bude mít nezletilé dítě automaticky zapsané místo trvalého pobytu jako matka, tj. v Ostravě.

Trvalé bydliště má vliv na přijetí do předškolního a školního vzdělávání, ale i ve vztahu k místní příslušnosti opatrovníka v soudním řízení. Podle § 877 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Podle § 469 odst. 1) z.ř.s. je dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně – právní ochrany dětí. Místní příslušnost opatrovníka dítěte se řídí místem trvalého pobytu dítěte, které může být odlišné od jeho faktického bydliště podle § 61 odst. 1 zákona o sociálně – právní ochraně dětí. Vzhledem k tomu, že zákon striktně neuvádí, že by opatrovníkem nezletilého dítěte musel být vždy orgán sociálně právní ochrany dětí, může soud ustanovit dítěti zástupce z řad advokátů (např. člena Unie rodinných advokátů) pro ochranu jeho zájmů, jenž bude nezletilé dítě řádně a důsledně zastupovat a disponovat právním vzděláním. Odměna takového opatrovníka by se odvíjela od vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Ve věcech péče soudu o nezletilé, osvojení, podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, ve věcech opatrovnických a ve věcech nároků fyzických osob v oblasti sociálního zabezpečení, důchodového, nemocenského a všeobecného zdravotního pojištění se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč. Opatrovnické řízení je velmi důležité pro nezletilého. Ovlivní totiž jeho celý následující život. Je významné, aby dítě mělo takového opatrovníka, jenž bude schopen odborně reagovat na všechny dosud podané návrhy rodičů a nespokojí se s pouhým prováděním úkonů, o které jej požádá soud /pohovor s rodiči, místní šetření/. Osoba opatrovníka hraje velice důležitou roli a opatrovník dítěte by neměl být profesně méně zdatný, než jsou právní zástupci rodičů zvláště v situacích, kde se projednávají záležitosti právně složité, vyžadující znalosti širší než je rodinné právo. Jiným opatrovníkem může být také jmenována další fyzická osoba nebo veřejně prospěšná právnická osoba (zabývající se ochranou zájmů nezletilých), ale také jiný orgán sociálně-právní ochrany dětí (jiná obec). Soud je odpovědný za výběr takového opatrovníka, který je způsobilý úlohu opatrovníka splnit. (10)

Lze tedy doporučit, aby rodiče v rámci prevence výše popsaných situací vzájemně písemně potvrdili ujednání o tom, na jakém místě bude mít nezletilé dítě faktické i trvalé bydliště, což platí pro sezdané i nesezdané rodiče. Případně, aby na takové situace pamatovali všichni, kteří budou připravovat dohody o péči pro rodiče v rámci mediačních a jiných jednání.

(1) Rogalewiczová, R.: Určení místa bydliště jako významná záležitost dítěte, Právní rozhledy 19/2019, s. 649: „Dítě nezrušitelně propojuje životy obou svých rodičů bez ohledu na to, zda rodina žije společně, nebo zda se rodiče rozešli. Tuto skutečnost by si rodiče měli uvědomit a respektovat ji.“

(2) Schön, M. Vztahy mezi rodiči při výkonu rodičovské odpovědnosti. Právní rozhledy, 2015, č. 1, s. 7.

(3) viz § 858 odst. 1) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

(4) zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů

(5) zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních ve znění pozdějších předpisů

(6) III.ÚS 2576/21 ze dne 16. 11. 2021: „…. v únoru 2019 se odstěhovala s dětmi do bytu ve S. Z důvodu nevyhovujícího bydlení se bez vědomí stěžovatele přestěhovala ke svým rodičům do K. a nejstarší dceru se pokusila přehlásit do školy v novém bydlišti, čemuž ovšem stěžovatel zamezil…. Stěžovatel poukázal na protiprávní jednání matky, která se bez jeho souhlasu odstěhovala s nezletilými z místa jejich bydliště ve S. do K. a ztížila tak možnost střídavé výchovy….. Stěžovatel tvrdí, že určení místa bydliště dítěte je součástí rodičovské odpovědnosti (§ 858 občanského zákoníku) a matka tak fakticky profitovala z toho, že nezletilé děti protiprávně přestěhovala. Poukazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 955/15 ze dne 14. 3. 2017, podle něhož je při rozhodování o svěření dítěte do péče třeba zohlednit skutečnost, že jeden z rodičů protiprávně (jednostranně) změní bydliště dítěte…..Matka v řízení před okresním soudem uvedla, že se přestěhovala ke svým rodičům, kteří jí pomáhají s péčí o nezletilé, a krajský soud shledal toto odůvodnění jako přesvědčivé. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že nelze aprobovat změnu bydliště nezletilých dětí bez souhlasu druhého z rodičů, na druhé straně však nemohou soudy tuto skutečnost nadřazovat celkovému posouzení nejlepšího zájmu dítěte.“

(7) Ústavní soud, I. ÚS 2996/17: „Specifikum projednávaného případu spatřuje Ústavní soud v tom, že se v něm krystalicky vyjevil jeden z problémů české právní úpravy a zejména soudní praxe, která zpravidla dostatečně nereaguje na případy, kdy po svěření dítěte do péče jednomu z rodičů se ten i s dítětem odstěhuje z původního místa bydliště. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že tyto případy nejsou rozhodně ojedinělé. Zásadní problém je přitom spatřován v tom, že druhý z rodičů (společně i s dítětem), jemuž dítě nebylo svěřeno do péče, se dostává do slabšího postavení a nezbývá mu, než přistoupit na faktickou situaci vyvolanou prvním rodičem, kterou nemohl ovlivnit.“

(8) I. ÚS 2996/17, [104/2018 USn.]: „Pokud dojde k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, se odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, obecné soudy nemohou ponechat tento aspekt stranou a musí jej zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti. … V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost považuje Ústavní soud za vhodné, aby tyto byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.“

(9) § 10 odst. 3) zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů: místem trvalého pobytu občana v době jeho narození nebo v době nabytí právní moci rozhodnutí soudu o osvojení nezletilého je místo trvalého pobytu jeho matky nebo osvojitelky

(10) II. ÚS 194/11, SR 3/2013 s. 92 viz komentář Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 1156 s.

Článek byl publikován v Rodinných listech č. 1/2023

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print