Ing. Ivo Patta
–
Ukázka z knihy Ekonomům to myslí černobíle (2021)
V minulé kapitole nazvané „Dítě a důchodová reforma“ jsme si ukázali, že reforma důchodového systému je možná bez zvyšování daní, tj. bez utahování opasků občanům, bez diskriminace některých věkových skupin obyvatelstva včetně bezdětných, a dokonce bez ztráty volebních preferencí pro vládnoucí politiky. Díky tomu se politická strana, která důchodovou reformu prosadí, nebude muset potýkat s masovou resistencí obyvatelstva, jako tomu bylo prokazatelně při zavádění bankovního produktu nazvaného „penzijní fondy“.
Je také na první pohled jasné, že se jedná o důchodovou reformu, která sociální stát co nejvíce přiblíží stavu přirozenému. To demonstruje sociálně naučná pohádka O králi a cestáři. Důchodová reforma je nezbytná, a to nejen pro udržení I. důchodového pilíře jako základního atributu sociálního státu. Správně provedené reformy, důchodová a sociální, jsou úhelným kamenem ve věci dítěte. Proč? Protože jen reformy respektující přirozený řád věcí vrátí dítěti jeho společenský status.
Stát proti rodinám
Na úvod opět jedno, tentokrát ne příliš překvapivé sdělení: Současná sociální politika státu společensky deklasuje rodiny s dětmi. Důkaz: Neustávající volání po společenské rehabilitaci rodin s dětmi.
Jak je něco takového vůbec možné? Sociální politika státu je o přerozdělování. Ukázali jsme si, že se jedná o systémově chybné přerozdělování v případě Prvního důchodového pilíře garantovaného státem. Podobná systémově chybná řešení obsahuje celá státní sociální politika.
Přerozdělování je spojováno s moralitou (Fraserová 2004). Společenské uznání je dáváno do souvislosti se spravedlností a mravností. Proto: Politika přerozdělování má důsledky v oblasti společenského uznání.
Dnes stavíme do protikladu pojmy jako: výchova dětí x vydělávání peněz; nebo: sociální pomoc matkám x placení daní. Jako praktický příklad takového myšlení uvedu citát z dopisu: „Také je třeba brát v úvahu, že veškerou případnou státní podporu platí daňoví poplatníci. Takže vlastně sousedé v domě povinně přispívají na výživu dětí svého souseda, když vlastní dítě třeba mít nemohou.“ ( Jakl 9. 11. 2007)
Uvedené příklady, včetně citace z dopisu někdejšího prezidentova poradce, jasně říkají: Politika přerozdělování vede ke společenskému zneuznání! Každý si v této souvislosti okamžitě vybaví sociálně neintegrované skupiny obyvatelstva. Ve skutečnosti se společenské zneuznání dotýká pracujících rodičů s dětmi!
Skutečné náklady na výchovu dítěte
Na této věci je bolestné zejména to, že se jedná o zneuznání falešné. Skutečnost je pravým opakem toho, co do myslí českých občanů zasévá současná sociální politika státu. Pracující rodiče dětí odvedou do státní pokladny více než 40 % ze své superhrubé mzdy (úplné náklady zaměstnavatele na pracovníka) na daních a tzv. „pojištění“. Následně je rodičům uznán jen zlomek skutečných nákladů na výchovu dítěte v rodině. Uvedu konkrétní příklad. V roce 2012 byla průměrná hrubá mzda 25 101,- Kč. Tomu odpovídají náklady zaměstnavatele 33 635,- Kč. Čistá mzda je 19 355,- Kč, tj. stát zaměstnanci sebral ve skutečnosti 42,5 % z platu. To znamená, že na daních odvedl zaměstnanec vyživující dvě děti v rodině ze superhrubé mzdy (nákladů zaměstnavatele) 14 280,- Kč (33 635 – 19 355). Při dvou vyživovaných dětech pak stát zaměstnanci uzná za vhodné ponechat 2 234,- Kč, tj. 1 117,- Kč na jedno dítě a měsíc.
Přitom skutečné náklady na výchovu dítěte v domácnosti vyčíslil Český statistický úřad (dále jen ČSÚ) již v roce 2003 následovně, cituji: „Vydání na dítě do 2 let činila 5 391 Kč měsíčně a dosahovala necelých tří čtvrtin vydání na dospělého, výše měsíční částky výdajů na dítě ve věku 15 až 17 let byla 7 087 Kč, což se zhruba rovnalo vydání na dospělého. Náklady na dítě 18leté a starší dosáhly výše 8 020 Kč za měsíc a byly o více než 10 % vyšší než výdaje na dospělého.“ Pro zjednodušení je možno uvést, že v roce 2008 byly průměrné náklady na výchovu dítěte v rodině 6 352,- Kč.
Aktuální průměrný náklad na jedno dítě v rodině je 7 407,- Kč měsíčně, tj. 88 889,- Kč/rok.
Ministerstvo financí České republiky (dále jen MF ČR) uznává daňovou slevu na dítě 15 204,- Kč (rok 2018) a na plátce nebo jeho manželku 24 840,- Kč. MF ČR tak ekonomicky z hlediska daní definuje dítě jako poločlověka.
Navíc lze konstatovat, z pohledu lékařského, schizofrenní stav mezi dvěma důležitými státními institucemi, MF ČR a ČSÚ. Každá z těchto důležitých státních institucí vidí jiné, diametrálně odlišné dítě. Statistici ČSÚ vidí dítě v reálu. Ekonomové z MF ČR vidí dítě ve zmenšeném modelu 1 : 6, což zhruba odpovídá daňové slevě na dítě ve výši 17,1 % skutečných nákladů na výchovu prvního dítěte v rodině.
Sociální reforma a samofinancování rodin
Základ správně provedené sociální reformy se nachází v daňové oblasti. Daňový systém je prvotní příčinou chronického nedostatku peněz v ekonomicky aktivních rodinách. Daňový systém tím přímo omezuje investice pracujících rodičů do dobře vychovaných dětí. Daňový systém je, jak jsme si ukázali, zdrojem společenského deklasování rodin s dětmi. Je dokonce i prvotní příčinou ztráty sociálního kapitálu. Neboť ten, kdo z dětí od malička dělá příjemce almužny, znemožňuje učení se svobodě a odpovědnosti za sebe samého (Borchert 2002).
Nezbývá proto nic jiného, než usilovat o to, aby rodiny samy byly schopny ze svého příjmu v rámci vlastní odpovědnosti vychovávat své děti. Proto sociální reforma musí především:
Umožnit rodičům výchovu dětí v rodině z jejich vlastních příjmů.
Vzhledem k navrhovanému daňovému zohlednění 50 % nákladů na výchovu dětí v rodině (což je v praxi návrat před daňovou reformu z roku 1992) zmizí hrozivé statistiky rodin ohrožených příjmovou chudobou v České republice.
Rodiny | bezdětné | 1 dítě | 2 děti | 3 děti |
Celkem ohroženo | 3,2 % | 6,9 % | 8,0 % | 19,7 % |
Tabulka č. 1: Rodiny ohrožené příjmovou chudobou v České republice (ČSÚ 1413-05)
Každý může k výše uvedené tabulce namítnout, že se jedná o nerepresentativní soubor údajů, vzhledem ke kumulaci všech rodin bez rozdílu. Proto uvádím následující tabulku, ze které jsou vyloučeny rodiny zdaněné nestandardně, např. OSVČ, nebo nezdaněné, tj. důchodci a nezaměstnaní.
Rodiny | bezdětné | 1 dítě | 2 děti | 3 děti |
Celkem ohroženo | 0,8 % | 5,6 % | 7,0 % | 11,8 % |
Tabulka č. 2: Rodiny zaměstnanců z hlediska ohrožení příjmovou chudobou.
Výsledkem odečtu poloviny reálných nákladů na výchovu dítěte bude vyzdvižení pracujících rodičů a jejich dětí ze sociální síťě. Důsledkem pak bude v souvislosti s oběma reformami to nejcennější – změna společenského pohledu na rodiny, ve kterých vyrůstají dobře vychované, pracovité děti.
Dítě se opět stane pro rodiče i společnost místo objektu odkládaného do babyboxů, nebo i týraného, protože působí zhoubně na rodinné rozpočty, objektem mnohostranně opečovávaným. Prostě proto, že již nebude ohrožovat ekonomickou stabilitu rodiny. Navíc se konečně prokáže, prostřednictvím důchodové reformy provedené ve prospěch občanů, že dítě v době své dospělosti zajišťuje svým rodičům klidné dožití. Navíc bude schopno samo v dospělosti zajistit ve více než devadesáti procentech případů klidné dožití prostřednictvím výchovy svých dětí i sobě.
Úkoly sociální reformy
Sociální reforma jako součást reformy důchodové musí splnit řadu požadavků. Proto sociální reforma musí bezpodmínečně:
- odstranit současný nepoměr mezi investicemi do výchovy dítěte a zdaněním mzdy rodičů,
- jasně sdělit mladé generaci změnu v dosavadní preferenci od bezbřehých nároků k osobní odpovědnosti každého jedince za svůj svobodně zvolený životní styl,
- dopomoci k trvalému řešení naprosto principiálního problému, kterým je nepochybně dostatek dobře vychovaných dětí, budoucích plátců daní,
- být sociálně citlivá,
- odstranit nezaviněné sociální deklasování pracujících rodičů a jejich dětí, protože právě to silně omezuje vzdělávací schopnost dětí,
- umožnit rodičům, aby sami byli schopni ze svých příjmů v rámci vlastní odpovědnosti vychovávat své děti. Nelze nadále trpět nadměrné zdanění mezd rodičů vychovávajících děti při současném poskytování sociální pomoci ze strany státu. Takový postup hrubě odporuje demokratickým i přirozeným principům. Ten, kdo dělá z pracujících rodičů a jejich dětí zcela bezdůvodně příjemce sociální almužny, zabraňuje v rodinách učení se svobodě a odpovědnosti za sebe sama (Borchert 2002),
- sociální dávky vrátit jejich původnímu významu, to znamená vyplácet je jen tam, kde rodiče nejsou sami schopni zajistit si alespoň minimální příjmy.
Všechno vypadá špatně, když se následky nezodpovědného chování druhých přenášejí na ty, kteří se chovali zodpovědně. Tak vypadá dnešní politika. Tak vypadá i sociální stát, když následky nezodpovědného chování stále více jedinců odnášejí ti, kteří se chovali k životu zodpovědně. Všechno bude vypadat líp, když lidé budou muset žít s následky svého jednání. K tomu musí směřovat úsilí všech těch, kdo mysleli a myslet nepřestali na nejvyšší životní cíl. Na dobře vychované děti.
21. 11. 2023 at 19:00
Tak já nevím, to jsou ti politici tak blbí nebo to dělají schválně? Přece logicky, když nebudu mít děti, ušetřím náklady na jeho výchovu, to si uložím do penzijního fondu a v důchodu budu mít jeden důchod z naspořených peněz a druhý důchod z průběžného systému. Tedy když nebudu mít děti, budu se mít v důchodu dvakrát tak dobře. Takhle to přece vláda chce, ne?
Já to tak dělám i v bydlení – se sousedem jsme od mládí měli stejný dům, on si ho opravoval, já místo oprav stavěl jiný. No a když mi ten můj starý dům spadl, tak jsem se nastěhoval k sousedovi a z nájmu nového domu měl ještě další příjem k důchodu.
Jo, když je někdo blbej a neumí využívat geniálního systému našich vlád, jeho problém.
Jo a někde jsem viděl, že když se porovnají lidé s naprosto stejnými výdělkovými schopnostmi, pak pár bez dětí má 3x větší příjem na osobu než pár se dvěma dětmi a matkou na rodičáku. Podpora rodiny v praxi.
21. 11. 2023 at 19:03
Ale když to takhle vláda nastavuje, a lidem dojde, že nejvýhodnější je děti nemít, tak se otevře prostor pro vítání imigrantů optimálně se zcela odlišným kulturním původem. Vždyť přece na západ od nás mají s tímto přístupem super zkušenosti, ohňostroje a další zábavy…