Ing. Ivo Patta
–
Ukázka z knihy Ekonomům to myslí černobíle (2021)
Pracující rodiče dětí, nenechte se nadále ohlupovat propagandou, která zneužívá záměrně nesprávné, zavádějící názvy
zákonů (o důchodovém pojištění, správně důchodové dani, podobně o zdravotním pojištění). Také se nenechte nadále doslova okrádat. Okrádat od chvíle, kdy si pořídíte děti a řádně je vychováváte.
Nadměrné zdanění rodin s dětmi
Konkrétně vyčísleno, při průměrné hrubé mzdě 35 000 Kč a dvou dětech v rodině odvedete státu celkem 15 750 Kč a na děti dostanete „od státu“ 2 884 Kč. Pak není divu, že v rodině pracujících rodičů se dvěma dětmi je relativní čistý příjem na osobu pouhých 44,6 % částky, kterou mají k dispozici stejně placení bezdětní. Přitom do uvedené relativní částky započítávám i rodičovský příspěvek v základní výměře (podrobnosti v kapitolách XVI, XVII, XVIII Daně pod mikroskopem I–III).
Zde je souhrnný účet za dvacet pět let (od 1. 1. 1993) nadměrného zdanění rodin s dětmi:
Stát doslova okradl (s přihlédnutím k aktuální mzdové a cenové hladině) pracující rodiče dětí o následující částku, výpočet (aktualizováno):
20 let x 2 000 000 dětí × 29 000 Kč ročně na dítě = 1 bilion 160 miliard korun
+ výpočet za roky 2015–2018: (975 610 × 24 796) + (731 707 × 20 596) + (292 683 × 15 796) = 24 191 225 560 + 15 070 237 372 + 4 623 220 668 = 43 884 683 600 × 4 roky = 175 miliard 540 milionů korun.
Po sečtení: 1 160 000 000 000 + 175 540 000 000 = 1 bilion 335 miliard 540 milionů korun
Částka se dá také zhmotnit v podobě hromady tisícikorunových bankovek o váze cca 1 500 tun.
Nebo jinak řečeno. Aktuálně stát zdaňuje mzdy pracujících rodičů s dětmi o 44 miliard korun ročně vyšší částkou než je ta, kterou by měl jako řádný hospodář spravedlivě vyměřit. Právě díky této částce, o kterou jste byli za jediný rok jako rodiče vychovávající děti na daních neprávem okradeni, se svrchu na vás, pracující rodiče dětí a daňové poplatníky, dívají Vaši bezdětní vrstevníci. Svrchu, protože jsou na tom jako nerodiče při stejném platu nesrovnatelně lépe. Svrchu, protože nestydatá a vylhaná mediální propaganda v naprostém rozporu se skutečností přesvědčuje bezdětné, že doplácí na výchovu Vašich dětí! Neznám větší lež, než je právě tato. Vy, pracující rodiče dětí, odvedete státu téměř polovinu ze své úplné mzdy, kterou má pro vás připravenou zaměstnavatel, a od státu dostanete na dvě děti pouhý zlomek částky, která vám byla sebrána na daních, ať se jim říká skutečně daň, nebo záměrně nesprávně pojištění.
Ukradení investic do výchovy dětí
To ale není konec diskriminačních praktik vůči Vám, pracujícím rodičům vychovávajícím děti. Zavržení hodných praktik, které pro ekonomicky aktivní rodiny s dětmi uchystal stát. Přesněji ekonomové, kteří jsou z hlediska praktického řízení sociálního státu jen a pouze sociálními, a dokonce účetními diletanty.
Právě díky špatně, protože diletanty řízenému sociálnímu státu, Vás pracující rodiče dětí, čeká další tragedie jako budoucí důchodce. Stát vám investice do Vašich dětí bezohledně ukradne a následně přerozdělí ve prospěch všech, tj. i ve prospěch bezdětných. Ano, ve prospěch bezdětných, kteří investovali jen minimum prostředků do své důchodové budoucnosti v podobě daní přerozdělených a částečně použitých na výchovu dětí těch druhých.
Bez vás, pracujících rodičů dětí, resp. Vaší nedobrovolné, protože státem vynucené finanční oběti, by mnozí z bezdětných s nosem neprávem obráceným nahoru umřeli hlady. Umřeli hlady ve chvíli, kdy odejdou do starobního důchodu. Bezdětní důchodci neprávem a přitom bohatě čerpají z dividend pocházejících z Vašich investic do výchovy Vašich dětí. První důchodový pilíř je tak tunelován ke škodě těch, co vychovali děti. Tunelován bezdětnými a částečně rodiči jedináčků, aktuálně ve výši 50,7 miliard korun ročně. Zatím se jedná jen o 5 % bezdětných důchodců a 15 % těch, kteří vychovali jen jedno dítě v rodině. Jedná se proto jen o cca 10 % z objemu vyplácených starobních důchodů. Něco takového se ještě dá ekonomicky v rámci státu ustát.
Situace se zhoršuje
Situace se ale rychle mění díky extrémně nízké porodnosti. Porodnosti pod 1,3 dítěte na jednu ženu v devadesátých letech minulého století a těsně nad tuto hranici po roce 2000. Postupně tak bude čím dál vyšší procento bezdětných a rodičů jednoho dítěte čerpat z I. důchodového pilíře peníze, které si do něj během aktivního života sami neuložili. Proč? Protože jediným skutečným vkladem do průběžně financovaného I. důchodového pilíře, ale i zdravotního systému, jsou dobře vychované děti, budoucí plátci daní. Děti, které v dospělosti odvodem sociálního a zdravotního „pojištění“ vrací svým rodičům jejich investice do budoucnosti, investice do výchovy dětí.
Zásadní problém je v tom, že v dnešní ekonomicky aktivní generaci jsou rodiny s dětmi v menšině, takže 10 % tunelování prvního důchodového pilíře se s přihlédnutím k demografické křivce rychle změní na 33 %, tj. z částky 50,7 miliard korun tunelovaných aktuálně na částku 172 miliard korun (bez započtení inflace). Ke změně dojde do patnácti let, tzn. v relativně dohledné době, kdy začnou do důchodu odcházet početné ročníky ze sedmdesátých let minulého století.
Že se situace mění rychle a dramaticky, lze doložit na citaci V. Bezděka: „Z našich prvních analýz vyplývá, že bez změny zákonů bude důchodový systém do budoucna trvale deficitní. Ještě před pěti lety jsme přitom předpokládali, že dalších 15 až 20 let bude důchodový systém mírně přebytkový.“ (Bezděk 2010).
Důvodem hroutícího se, průběžně financovaného, státem garantovaného prvního důchodového pilíře proto není ani náhodou prodlužující se věk dožití! Proč? Protože je již od roku 1996 legislativně ošetřen a každoročně prodlužován věk odchodu do důchodu, přičemž prodlužování věku dožití a prodlužování věku odchodu do důchodu se zhruba vyrovnává!
Jedná se proto jen o další lež namířenou proti Vám, rodičům řádně vychovaných dětí. Dětí, jako příštích daňových poplatníků. Skutečným důvodem hroutícího se důchodového systému je to, že se do I. důchodového pilíře dostává a hlavně bude v dohledné době dostávat stále více důchodců, kteří do zajištění svého stáří investovali jen 1/2 částky (rodiny s jedním dítětem), nebo dokonce 1/5 částky (bezdětní). Částky, kterou v průměru obdrží jako starobní důchodci.
Příliš tvrdá slova?
Zdají se Vám moje slova příliš tvrdá? Stačí připomenout fakta: Průběžné financování je charakteristické tím, že příspěvky plynoucí od ekonomicky aktivních účastníků sociálního „pojištění“ se okamžitě rozdělí a ze zákona vyplatí oprávněným poživatelům starobních důchodů dle jejich okamžitých nároků. Jedná se o pouhé přerozdělení, aniž by se vytvářel nějaký dlouhodobý fond.
To má některé závažné důsledky: Průběžné financování spoléhá na solidaritu mezi generacemi (dnešní pracující financují současné starobní důchodce s tím, že spoléhají na podobnou podporu při zajištění svého stáří od příští generace).
Průběžné financování je proto velmi citlivé na demografický vývoj, nebo řečeno jasněji, nevychováš řádně děti, budoucí plátce daní? Pak ti nemá kdo přispívat na tvůj důchod! Nebo jej chceš od dětí cizích lidí? Dětí, na jejichž výchovu jsi jako bezdětný přispíval nedostatečně!
Problémy důchodového systému
Zde jsou vyjmenovány hlavní problémy důchodového systému, jak jsou oficiálními místy a mediální propagandou presentovány:
- vysoká nivelizace důchodů, která nemotivuje k vyšší ekonomické aktivitě a s ní související vysoká míra příjmové solidarity, která je dána zejména konstrukcí výpočtu důchodu,
- nedostatečná připravenost systému na stárnutí populace, a v důsledku toho zvyšování podílu počtu důchodců,
- nárůst počtu předčasných starobních důchodů v předchozích letech a s tím související stagnace reálného věku odchodu do důchodu,
- zvýhodněné postavení osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), které se podílejí na úhradě systému stále menší mírou,
- nepřiměřeně velký rozsah náhradních dob pojištění.
Skutečný problém
Našli jste v uvedených bodech něco z toho, co jsem popsal výše, například, že skutečným problémem je tunelování I. důchodového pilíře, jako průběžně financovaného systému, bezdětnými? Samozřejmě jste to tam nenašli, nemohli najít, protože to tam není. Problémy, které tady byly v různé míře i v minulosti, se vydávají za závažné problémy a skutečný, naprosto zásadní problém není vůbec uveden. Možná proto, že se jedná historicky o zcela nový problém, je nepochopen mnohými. Není tomu tak absolutně. Jedná se o problém účelově v médiích nepublikovaný z důvodů, které jsem popsal v VI. kapitole v Příběhu jednoho bankéře.
Lichá doporučení
Proto vás již nemůže překvapit, že z falešných problémů vychází i doporučení tzv. Výkonného výboru k důchodové reformě z roku 2005. Falešných problémů, které se v nepatrných obměnách stále opakují ve volebních programech politických stran a následně v programových prohlášeních vlád. Falešných problémů převedených do lichých doporučení, která jen časově nevýznamně oddalují krach celé státní sociální politiky, samozřejmě včetně krachu I. důchodového pilíře a financování zdravotnictví, viz následující výčet:
- pro dlouhodobou udržitelnost důchodového systému je důležitá zdrženlivost v oblasti valorizace důchodů (pozn.: náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem klesl od r. 1991 z 58 % na pouhých 44 % v r. 2011 a rychle se přiblížil k hranici 38 % v roce 2018),
- soukromé připojištění napomůže snížit mezigenerační nespravedlnost důchodového systému (pozn.: Ve skutečnosti jen a pouze urychluje kolaps tím, že tuneluje státní důchodový systém, a navíc stimuluje bezdětnost účelovým odčerpáváním peněz z rodin do II. a III. spořícího důchodového pilíře. Přitom je naprosto ignorován fakt, že právě rodiče výchovou dětí masivně investují do I. důchodového pilíře),
- cenou za důchodovou reformu bude deficit státního rozpočtu, který nepřekročí 1 % HDP (pozn.: takže řádově pouhé desítky miliard korun ročně z peněz daňových poplatníků, a to se ještě výkonný výbor i tvůrci stranických volebních programů zapomněli zmínit o miliardách ročně zaplacených přímo občany do penzijních fondů),
- prvotní je nalezení co nejširší shody nad podobou dlouhodobého strategického cíle pro důchodovou reformu (pozn.: mohu jen konstatovat, že cíl důchodové reformy je ze strategického, tj. dlouhodobého, hlediska neznámý),
- zvolenou strategii důchodové reformy je nutné intenzivně, otevřeně a dlouhodobě komunikovat s veřejností s cílem získat podporu (pozn.: musím tezi Výkonného výboru opravit – nikoliv neznámý strategický, ale pouze známý taktický cíl reformy (viz bod výše); nejde o reformu pro lidi, protože tu by občané pochopili snadno a rychle; jde o prosazení důchodové reformy výhradně ve prospěch bank a jejich penzijních fondů a za tím účelem se mají využívat všechny prostředky mediální propagandy).
Rodiče, braňte se
Proto z výše uvedených, přímo životně závažných důvodů vyzývám rodiče dětí:
- Spojte se proti ekonomům – jednooborovým specialistům prosazujícím falešné důchodové reformy ve prospěch bank!
- Spojte se proti snahám soukromých penzijních fondů o vyprázdnění Vašich kapes i státní pokladny!
- Stejně tak se spojte proti ne zcela uvědomělým, ale o to úpornějším snahám vašich bezdětných vrstevníků stavět své spokojené stáří na tunelování Vašich starobních důchodů, tj. na tunelování dividend pocházejících z Vašich investic do výchovy dětí! Aktuálně, tj. v roce 2019, teče penězovodem od důchodců, kteří nejen pracovali, ale také vychovali tři a více dětí, 129 milionů korun denně ve prospěch důchodců, kteří jen pracovali, ale nevychovali žádné, nebo jen jedno dítě v rodině.
Solidarita uvnitř téže generace
K poslednímu požadavku připomínám odstavec z IX. kapitoly Dítě a generační solidarita, odstavec s názvem Solidarita uvnitř téže generace:
Solidaritu založenou na zdravých základech uvnitř téže generace (solidaritu intragenerační) si musí pohlídat, nebo v případě její absence prosadit, ekonomicky aktivní generace. To znamená generace, která vytváří hodnoty, a proto je u moci, má tuto zodpovědnost sama vůči sobě! Pokud si nevytvoří prostředí, ve kterém pracující rodiče mohou vychovat děti bez vysokého rizika ekonomického bankrotu rodiny (viz tabulky 1 a 2 v V. kapitole Dítě a sociální reforma). Dále prostředí se zárukou plného starobního důchodu z I. důchodového pilíře pro pracující rodiče dvou a více dětí je dobře vychovaných, pracovitých dětí v takové generaci nedostatek.
Následně, tj. s časovým posunem o jednu generaci, dochází k problémům průběžně financovaných systémů sociálního státu, např. důchodového, ale také při financování zdravotnictví. Pocítí to ve stáří právě ta generace, která se o to sama zasloužila!
Pocítí to trojím způsobem:
- Za prvé: Nižšími starobními důchody vzhledem ke snížené valorizaci podle inflační doložky.
- Za druhé: Rozevíráním nůžek mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem díky jen částečné valorizaci podle růstu reálných mezd.
- Za třetí: Zvyšováním věku odchodu do důchodu, což již dnes znamená, že každý pátý člověk umírá v předdůchodovém věku.
Na čem závisí naše budoucnost
Proč vyslovuji tak striktní požadavky? Protože naše spokojeně prožité stáří spočívá, prostřednictvím průběžně (mezigeneračně) financovaného prvního důchodového pilíře, výhradně na bedrech našich dobře vychovaných, pracovitých dětí!
Ta pravdivá myšlenka nemůže být uvedena do praxe sociálního státu jednoduše. Schází nejen snaha na politické úrovni. Chybí i odborné vědomosti, protože zde chybí rozvoj celého samostatného vědeckého oboru – sociální ekonomie.
24. 11. 2023 at 6:16
Bylo by fajn, kdyby se našel nějaký rodič, co vychoval řádně 2 a více dětí, celý život pracoval minimálně s průměrným výdělkem a dostal důchodový výměr. Mělo by se zatlačit ústavní stížností proti výměru a doufat, že se k tomu Ústavní soud vyjádří a konstatuje, že stejně jako je nutné respektovat vklad formou odvodů, stejně je nutné respektovat vklad v podobě nákladů na výchovu dětí. Pokud by se nějaký takový rodič našel, se stížností mohu pomoci.
24. 11. 2023 at 7:34
Opravdu věříte, že český ÚS by na to nějak reagoval, když tam 98% nápadu ani nečtou a odmítá to už nějaký asistent?
A dále, zcela realisticky, mělo by se rozebírat, co ty vychované děti státu a důchodovému systému přinesly? Klidně se dítě po bezplatných studiích může odstěhovat ven a nechat státu za sebe sekeru, klidně může doma žít na dávkách, stát se už v mládí invalidním důchodcem, být ženou v domácnosti, atd. Ono samo přivedení dítěte mezi plnoleté občany ještě neznamená, že rodič do systému něco vložil.
24. 11. 2023 at 19:32
Tak pokud by poškozený rodič byl rovnou soudce, jako v případě předchozího nálezu, tak by to třeba šlo 🙂
Máme solidární systém, tedy není třeba zkoumat přínos dítěte, protože ten systém by měl pojišťovat rodiče mezi sebou proti pojistné události, že dítě bude v produktivní době jen rodit, nebo pracovat v zahraničí, nebo bude invalidní, nebo z něj bude nemakačenko. Podstatné je, aby bonifikace a úlevy byly navázány na výdělečnou aktivitu rodiče, čímž je zde značná pravděpodobnost, že i dítě bude výdělečně aktivní. Tedy úleva na pojistném (nepracující neplatí, takže mu nižší sazba nepomůže) a bonifikace k procentní výměře, ne k základu nebo paušálně jako dementní výchovné.
24. 11. 2023 at 21:24
Mně by spíše vyhovovalo, že by každý pracující (odvádějící do systému) měl možnost nějakou část svého odvodu přímo přidělit konkrétnímu důchodci, ideálně rodičům, prarodičům, náhradním vychovatelům, tj. jistou odměnu za svou dobrou výchovu. Tím by se tužila generační vazba, a byli odměnění rodiče, kteří dobře vychovali. Ale nesmělo by to být povinné, jen jako možnost.
25. 11. 2023 at 12:35
A je to fér vůči rodičům, co vychovali postižené dítě, co vychovali dívky, co jsou zrovna v době pobírání důchodu na mateřské a rodičovské? Nemyslím. To bys kvalitu výchovy degradoval na výchovu maximálně výdělečných osob. To není dobře. Určitá míra solidarity je potřeba v solidárním systému zachovat.
A co bys dělal s rodiči, kteří sice dobře vychovávali děti, ale vztah k jednomu rodiči ten druhý poškodil?
25. 11. 2023 at 18:01
I mírně postižení mohou pracovat v nějakých chráněných dílnách nebo pod dohledem. Mateřská je ze 40 let mezi školou a důchodem jen zanedbatelný kousek. A degradace na výchovu výdělečných? Vždyť o peníze jde v tom systému především. Solidarita je také, nikdo přece invalidy neháže se skály, o sirotky se stát také postará z peněz všech. Poslední otázka je správná. Nedovolil bych, aby se něco takového mohlo stát, střídavkou jako přednostním a podporovaným modelem. Extrémní případy se asi najdou vždy, ale jádro společnosti by se tím zachytilo.
25. 11. 2023 at 20:54
Babička odchází do důchodu v 65, v té době dcera 32 let, první rodičák 3 roky, druhý rodičák 3 roky a třetí čtyři roky. Po skončení výchovy třech malých dětí je babičce 75 let a umírá. Takže z tvého systému nedostane ani korunu….
Nebo – chlap v 47 letech si udělá dceru, ta v 18 letech jde na VŠ, když je otci 65 let, VŠ končí v 71 letech otce, pak rok vyrazí na au pair, pak těch ty tři děti a otci je 82 let a už je dva roky po smrti.
Jo, tohle opravdu není dobré řešení, přímé platby svým rodičům z pojistného.
26. 11. 2023 at 9:45
Oba příklady budiž motivací, že mateřství a otcovství se nemá příliš odkládat, ostatně už kvůli samotným prarodičům, aby si vnuků užili v aktivním životě. k prvnímu – průměrné dožití u žen je za 80. Tři děti jsou také mimo statistický průměr. Nejde to ušít každému na míru, vždy má někdo více štěstí a více smůlu.
Druhý příklad, zrovna je mi 47 a do dalšího dítěte bych nešel ani náhodou. Je třeba trochu ekonomicky uvažovat – mám jako čerstvý důchodce živit studenta na vysoké? Vysokoškoláka na práci chůvy? A zase tři děti?
Soudím podle sebe, čistě teoreticky – dítě jsem měl ve 29, jeho VŠ bude v mých padesátých letech, kdy se dobře vydělává, řadu let budeme pracovat oba, že bychom mohli ještě přisypávat mým rodičům nebo syn na matčině straně, při mém nástupu do důchodu už pravděpodobně mí rodiče nebudou a syn na mne může přesměrovávat třeba desítky let. Kdyby byla dcera, holt o pár let méně, ale pořád dost dlouho.
26. 11. 2023 at 9:48
Omlouvám se, dítě jsem měl ve 33, spletl jsem si to se svatbou. Ale už se plánovalo, jen přišlo trochu později.
27. 11. 2023 at 7:34
… no a o tom to je. Uz se poustite (v diskuzi) do vymysleni vselijakych komplikovanych systemu, Stavajici „duchodove pojisteni“ prekopavate do zakladu. Nerikam, ze to nemuze fungovat, ani ze by to nebyl lepsi, pro mnoho lidi spravedlivejsi, system. Ale nestavi se na zelene louce.
Ja si myslim, ze jina realna cesta nez postupna zmena parametru (vek odchodu, vyse duchodu, odvody… ) neni.
A odvody bych zvysovat nechtel, spis naopak.
Rodinna solidarnost (deti–>rodice) a dulezitost vychovy deti se do systemu vrati sama, kdyz se „duchodove pojisteni“ touto zmenou parametru stane opravdu vicemene pojistenim, zajistujicim zcela zakladni potreby. Na vyssi standard si bud clovek nasetri (bezdetny), nebo pomohou deti. Pokud ne, cast zivotnich potreb pokryje duchod, cast socialni system – ale nijak vysoky standard zivota cekat clovek pak nemuze.
28. 11. 2023 at 0:47
Jenže ono jde parametrickými změnami dosáhnout stabilizace průběžného systému. Stačí odstranit pár pitomostí a je systém stabilní a vyváženě solidární i ekvivalentní.
28. 11. 2023 at 11:05
.. no jo, to je to co rikam. Nekomplikovat (viz tomasuv napad na placeni primo rodicum, za takovych a onakych podminek …), naopak minimalizovat vyjimky a zjednodusit a nastavit jasna pravidla – odpovidajici realite. Nebat se to lidem prezentovat, konzistentne, vysvetlit ze duchody se mohou i snizovat, kdyz klesa vyber „pojistneho“.
Bohuzel se to nechalo hnit prilis dlouho, a „volic“ byl ubezpecovany ze zdroje jsou, ze existuje reseni „pilirem“, ktery zazracne penize vytvori z niceho …, tak ted bude mnoho lidi, co se chytali na sladke reci, hlasite protestovat.
28. 11. 2023 at 15:53
No ale neměly by se důchody snižovat těm, co za to nemohou…. To je největší prasárna Jurečky.