Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

–

Jak řešit situaci, když rodič odejde ze společné domácnosti, aniž by došlo k dohodě rodičů o tom, kdy a v jakém rozsahu budou pečovat o děti? Do tohoto okamžiku byly nezletilé děti v péči obou rodičů avšak ze dne na den nastává situace, kdy děti přichází o čas trávený s druhým rodičem. Pokud se tímto způsobem neřeší patologie ve vztahu jako je závislost na návykových a omamných látkách, gamblerství nebo psychické či fyzické násilí páchané druhým rodičem, je vždy na místě se pokusit o dohodu. Děti by neměly ztrácet kontakt s druhým rodičem, protože mají právo vyrůstat s oběma rodiči. Nejlepší variantou je dohoda rodičů prostřednictvím mediace nebo za asistence právních zástupců rodičů. Ne vždy jsou však rodiče nebo jeden z nich nakloněni jakémukoli vyjednávání a jdou tvrdě za cílem, jenž má vytěsnit druhého rodiče z podílu na péči. Rodič takto jednající si však patrně neuvědomuje, že největší míra poškození z takové situace dopadá právě na jeho nezletilé děti.

V dnešním příspěvku budu vycházet ze situace, která byla řešená mezi rodiči poté, co se odstěhoval rodič ze společné domácnosti do pronajatého bytu. V tomto případě šlo o nezletilé školou povinné děti. Matka děti odstěhovala bez dohody s otcem. Nastalý jev pak nestabilizoval poměry dětí, nýbrž založil neshodu mezi rodiči o tom, jaká forma výchovné péče bude aplikována. Matka podala návrh ve věci svěření péče o nezletilé děti do jejích rukou, přičemž příslušnost soudu zvolila dle poslední adresy dětí dohodnuté s otcem a nikoli dle místa faktického bydliště dětí, které se v novém místě v době podání návrhu zdržovaly proti vůli otce. Tímto postojem matka fakticky dokládala názor otce ohledně nedohody o přestěhování dětí. Dle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Dle § 467 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, je pro řízení příslušný obecný soud nezletilého dítěte. Dle § 4 odst. 2 z. ř. s. je obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště.

Otec se také obrátil na soud s návrhem na úpravu střídavé péče s pravidelně rozloženým střídáním rodičů po týdnu s předáváním nezletilých dětí prostřednictvím školního zařízení. S nezletilými dětmi promluvil opatrovník, přičemž nezletilé děti projevily zájem pobývat u obou rodičů po stejný čas. Důvody, jež matka uváděla proti střídavé péči, nebyly podložené. Každé dítě je jedinečné, a pokud matka namítala, že dítě potřebuje stabilní prostředí, tak to byla právě matka, kdo stabilitu výchovného prostředí narušil odstěhováním. Nikoho nelze držet ve vztahu, pokud si to nepřeje. Ale každý rodič musí myslet na důsledky, jaké to bude mít pro děti. Odstřihnout rodiče od péče o děti, na kterou dosud byly denně navyklé, nedává žádný smysl, a už vůbec v tom nelze spatřovat prvek stability. Z protokolu o jednání na OSPOD vyplynulo, že jedno z nezletilých dětí významně zhublo a přestalo jíst. Může jít o jasný signál duševní nepohody dítěte, které se tímto způsobem podvědomě brání negativním a stresujícím vlivům z vnějšku. Jestliže u dítěte vnímáme tak náhlý a zdravotně nedoložený pokles hmotnosti za poslední měsíce, musíme tento stav dát do souvislosti se zásadními změnami v rodině. Dokud dítě žilo v bytě s otcem a matkou, nic podobného se nedělo. Proto je pro děti důležité neztratit kontakt s předchozím stylem života a mít s oběma rodiči stejně intenzivní vztah, jako před odstěhováním. Vytrhnout takto děti z jejich známého prostředí, od kamarádů, z jejich dětského pokoje, známých siluet budov a přemístit je ze dne na den jinam, byť v rámci jednoho města, je pro děti velký zásah. A nic nemůže ospravedlnit, pokud by mělo dojít k narušení pravidelného kontaktu s druhým rodičem a dětmi. Otec je pro děti stejně důležitým pečovatelem jako matka. Pokud děti nejsou útlého věku, zcela závislé na péči matky a na ni odkázané, potřebují absorbovat v rámci svého psychosociálního vývoje i mužský prvek chování, tedy mít vzor mužský i ženský. Matka v tomto případě navrhovala soudu kontakt otce s dětmi od čtvrtka do neděle v rámci dvoutýdenních intervalů, nicméně pro otce takto rozčleněný čas péče nepředstavoval dostatek prostoru, aby na děti výchovně působil. Matka neuváděla ničeho, co by mělo otce vylučovat z péče o děti. V poslední době se v rámci soudní rozhodovací praxe svěřují do střídavé péče i děti s Aspergerovým syndromem nebo hyperaktivity a poruch pozornosti za podpory znaleckého zkoumání.

Soud následně nařídil jiný soudní rok a realizoval pohovor s dětmi bez přítomnosti rodičů a za účasti opatrovníka nezletilých dětí. Po provedeném pohovoru byli rodiče seznámeni s jeho průběhem a vyzváni, aby se pokusili o dohodu, neboť děti se vyjádřily tak, že si přejí být rovnoměrně v péči obou rodičů. Z pohovoru vyplynulo, že jsou děti devět dní u matky a pět dní u otce. Dále vyplynulo, že by si nezletilá chtěla vyzkoušet péči obou rodičů po týdnu, nezletilý to odmítl. Soud se proto s nezletilou dohodl, že si dva měsíce vyzkouší týdenní střídavou péči obou rodičů, a pokud bude bratr chtít, přidá se k ní. Poté se znovu všichni sejdou a vyhodnotí situaci. Druhý pohovor soud s nezletilými uskutečnil za dva měsíce, na tentýž den byl nařízen i jiný soudní rok. U druhého pohovoru s nezletilými vyplynulo, že matka měla nezletilou ovlivňovat tak, že brojila proti střídavé péči, ačkoli nezletilá byla v tomto režimu spokojená. Nezletilá se pak při pohovoru rozplakala, neboť vnímala od rodiče obrovský psychicky tlak. Na to soud dospěl k závěru, že situace v rodině nezletilých je vážná, nezletilí jsou zatahováni do rodičovského konfliktu, což může nepříznivě ovlivňovat jejich psychiku. Poté tedy rozhodl, že je nutno provést znalecké zkoumání a zjistit jaká jsou u obou rodičů výchovná prostředí a zejména se zaměřit manipulace dětí. Soud informoval rodiče o možném řešení formou předběžného opatření. Kolizní opatrovník se za této situace přiklonil k tomuto názoru soudu. Jelikož mezi rodiči k dohodě nedošlo, soud poté vydal předběžné opatření (1) v tomto znění:

I. Zdejší soud zahajuje řízení o předběžném opatření.

II. Soud nařizuje toto předběžné opatření:

Matce se ukládá povinnost odevzdat nezletilého ………….. a nezletilou …………. do péče otce v každém sudém kalendářním týdnu od pondělí od 8,00 hod do následujícího pondělí v lichém kalendářním týdnu do 8,00 hod, a to počínaje dnem doručení tohoto usnesení.

Otci se ukládá povinnost odevzdat nezletilého ………….a nezletilou ……………..do péče matky v každém lichém kalendářním týdnu od pondělí od 8,00 hod do následujícího pondělí v sudém kalendářním týdnu do 8,00 hod, a to počínaje dnem doručení tohoto usnesení.

Místem předání nezletilých je školní/předškolní zařízení, které navštěvují, v případě ředitelského volna, státního svátku či školních prázdnin je místem předání bydliště toho z rodičů, u něhož péče začíná.

Toto předběžné opatření je vykonatelné dnem doručení účastníkům řízení a trvá do 31.8.2022.

III. Soud jmenuje nezletilému………………, narozenému dne ……………..a nezletilé ………………, narozené dne……………., oba bytem ………………..opatrovníka Městskou část Praha ………….., Orgán sociálně právní ochrany dětí v sídle Úřadu městské části Praha …………. k zastupování v řízení předběžném opatření.

Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 z.ř.s., § 74 odst. 1 o.s.ř., § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. a § 452 odst. 3 a § 459 z.ř.s. ve znění platném od 1. 1. 2022 (o vztahu o.s.ř. a z.ř.s., jenž je definován v § 1 odst. 3 a 4 z.ř.s. se zmiňuje ve svém příspěvku Šínová). (2)

Odvolací soud shledal, že je v zájmu nezletilých zatímně upravit jejich poměry do doby, než bude ve věci vypracovaný znalecký posudek. Soud zjistil, že je mezi rodiči silný rodičovský konflikt. Rodiče po určitou dobu pečovali o děti střídavě a z opakovaných pohovorů s dětmi vyplynulo, že nezletilá si přála systém střídavé péče dál aplikovat. Ze zprávy z psychologického vyšetření vyplynulo doporučení zajistit dětem předvídatelnost týkající se střídání u rodičů, srozumitelné rozdělení péče, vyhýbání se negativním komentářům vůči druhému rodiči a otevřeným konfliktům před dětmi. Zejména byl kladen důraz na to, aby děti nebyly stavěné do situace komu z rodičů ublíží, pokud zůstanou u matky nebo otce. Bylo nutno stabilizovat psychický stav obou dětí.

Výrokem pod bodem I. zahájil soud prvního stupně řízení o předběžném opatření podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 1 z.ř.s. Jelikož řízení o úpravě poměrů k nezletilým je řízením, které lze zahájit i bez návrhu, pak soud může i bez návrhu nařídit i předběžné opatření. Pokud měl soud za to, že jsou dány podmínky pro zatímní úpravu poměrů, byl povinen řízení o předběžném opatření zahájit. Podle § 13 odst. 3 z.ř.s. není proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu odvolání přípustné. Je tomu tak proto, že řízení se v takových věcech koná ve veřejném zájmu a účastníkům se právo odvolání nepřiznává i s ohledem na možné obstrukce, které by zpomalily průběh řízení. (3) Podle § 102 odst. 1 o.s.ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebovje-li po zahájení řízené obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného byl ohrožen,vmůže soud nařídit předběžné opatření. Podle § 102 odst. 3 a § 75c odst. 1 o.s.ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

Proti předběžnému opatření podala matka odvolání do všech výroků, v němž namítala, že usnesení nesplňuje zákonné podmínky pro jeho vydání, a to zejména podmínku nutnosti zatímní úpravy poměrů. Napadené usnesení považovala matka za nepřezkoumatelné, odporující základním principům předběžného opatření. Potřeba zatímní úpravy dle jejího názoru prokázána nebyla, navíc rozhodnutí svým obsahem nahrazuje rozhodnutí ve věci samé. Předběžné opatření bylo sice nařízeno na dobu tří měsíců, ale je možno je prodlužovat až po dobu jednoho roku. Otec vyjádřil s napadeným usnesením souhlas a navrhl jeho potvrzení. Uvedl, že v rámci pohovoru s nezletilými dětmi byla zjištěna zřejmá manipulace dětí matkou. Matka se v průběhu řízení stavěla k péči o děti konfliktním způsobem, dávala najevo svoji neochotu se jakkoli na péči o děti s otcem domlouvat. Kolizní opatrovník rovněž vyjádřil s rozhodnutím soudu prvního stupně souhlas. V případě nezletilé měl kolizní opatrovník pocit, že tato je pod velkým tlakem, a snahu kontrolovat, co nezletilá sdělí, má i její bratr. Kolizní opatrovník se vyjádřil k průběhu pohovoru s dětmi a tomu, co na něm zaznělo.

Odvolací soud přezkoumal na základě odvolání matky napadené usnesení podle § 1 odst. 3 z.ř.s., § 28 z.ř.s. a § 212 a § 212a odst. 5, 6 o.s.ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), shledal, že odvolání proti výroku I. není přípustné a proti výrokům II. a III. pak není opodstatněné.Odvolací soud následně odvolání matky proti výroku I. odmítl (4) a ve výrocích II. a III. potvrdil.

Po dobu, kdy rodiče aplikovali u nezletilých střídavou péči, nebylo shledáno ničeho, co by prokazovalo, že děti strádají či ve školním prostředí neprospívají. (5) Mezitím byl vypracován znalecký posudek a došlo k výslechu soudního znalce. Znalec však nebyl schopen předvědčivě obhájit závěry svého zkoumání, když se v posudku objevily i některé zásadní nesrovnalosti faktického rázu. „Znalecký posudek je chápán jako druh důkazního prostředku, znalec je institutem důkazního práva. V této důkazní funkci nemůže být znalec pomocníkem ani soudu, ani pomocníkem kterékoli z procesních stran. Zásadní roli při vypracovávání posudku hrají otázky, které jsou v zadání posudku znalci kladeny. V tomto zadání nesmí být přenesena povinnost právního posouzení věci ze soudu na znalce“ viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 3035/2006 ze dne 6. 6. 2007. Následkem předložení znaleckého posudku obsahujícího právní závěry bude především fakt, že k tomuto právnímu závěru soud nepřihlédne. Znalecký posudek obsahující právní závěry navíc nepřidává na důvěryhodnosti znalce, resp. jím vypracovaného znaleckého posudku. V krajním případě pak mohou právní závěry v posudku obsažené vést k pochybnostem o správnosti posudku.

Soud s ohledem na to, že již uplynula doba platnosti předběžného opatření vydal nové usnesení, kterým byla jeho platnost prodloužená. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání. Otec se neztotožnil s důvody, které matku vedly k odvolání proti zatímnímu rozhodnutí soudu. Podle názoru otce byl skutkový stav ve věci stále stejný od posledního vydaného usnesení soudu a právní posouzení věci soudem nevykazuje vady. Matka nedokázala akceptovat rovnoměrný podíl rodičovské péče ve vztahu k oběma dětem, a to ze strany otce. Znalec zaměnil děti ve svém posudku a vycházel ze situace, že nezletilá setrvávala více v péči u matky a její bratr byl ve střídavé péči rodičů. Tato záměna má samozřejmě veliký dopad na hodnocení správnosti závěrů soudního znalce. Kromě toho znalec nemá právo zabývat se právními otázkami, přičemž jeho doporučení nemohou být pro soud závazná ve smyslu, jak má soud rozhodovat a do jakého typu péče děti svěřit. Případná takto položená otázka soudem nemůže mít žádnou právní relevanci.

Otec i matka začali navštěvovat znalcem doporučenou skupinovou terapii. Otec se domníval, že je v zájmu nezletilých dětí stabilizovat situaci a neponechávat rozhodování o podílu péče na rodičích. Oba rodiče měli k nezletilým vybudovaný silný citový vztah a mají skutečný zájem podílet se co nejširší mírou na jejich péči a výchově. Nebylo pochyb o tom, že oba rodiče jsou schopni zajistit i vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby obou dětí. Dle názoru otce však vznikly pochybnosti o tom, zda je matka schopná podporovat u nezletilých pozitivní vztah k otci, a zda je schopná otce respektovat jako plnohodnotného rodiče majícího právo se na péči o děti a na výchově dětí podílet stejně jako ona. Aktuálně matka další dohodu s otcem týkající se styku otce s dětmi odmítala, chtěla omezit kontakt otce s dětmi s tím, že nespatřuje zájem dětí na širším styku s otcem, eventuálně střídavé péči. S tímto názorem matky se však otec nemohl ztotožnit.
S ohledem na výše uvedené soud tedy upravil zatímně styk otce i matky s dětmi, odpovídající možnostem obou rodičů, a který byl současně z pohledu soudu aktuálně svým rozsahem v zájmu nezletilých dětí a lépe odpovídal jejich potřebám, a to do doby než bude ve věci samé pravomocně rozhodnuto. Proto soud vydal usnesení, aby s výhledem na brzké skončení věci, byla stabilizována situace nezl. dětí. Odvolací soud následně rozhodl, že odvolání není odpodstatněné, a že byly dány důvody pro prodloužení platnosti předběžného opatření.

Je nutno říci, že přístup soudu k této věci je zcela výjimečný a opravdu hodný uznání s ohledem na to, jakým způsobem chrání oprávněné zájmy nezletilých dětí. Postoj kolizního opatrovníka byl v této záležitosti aktivní, dokázal rozlišit jednotlivé zájmy obou rodičů, jejich procesní postupy a strategie s tím, že vedl rodiče k dohodě a zklidnění situace.

S ohledem na nález Ústavního soudu III.ÚS 1775/22 ze dne 22. 5. 2023, by se rozhodování v této věci mělo ubírat směrem k vydání rozsudku o výchově nezletilých dětí formou střídavé péče. Podle tohoto ústavního nálezu pokud oba rodiče plní stejně kritéria péče o nezletilé děti, pak by soudy neměly upřednostňovat výlučnou péči s širokým stykem pro nerezidentního rodiče, ale v souladu s judikaturou zvolit model střídavé (byť třeba nestejnoměrné) péče. (6)

(1) Šínová, R.: K nové právní úpravě předběžného opatření o úpravě poměrů dítěte, Advokátní deník on – line ze dne 4.1.2022, cit. dne [12.6.2023], dostupné na https://advokatnidenik.cz/2022/01/04/k-nove-pravni-uprave-predbezneho-opatreni-o-uprave-pomeru-ditete/

(2) Šínová, R.: Několik poznámek k použitelnosti obecného předběžného opatření v rámci péče soudu o nezletilé. Soudní rozhledy 11-12/2019, s. 353

(3) viz Komentář k Zákonu o zvláštních řízeních soudních, nakladatelství Leges, 2016, str. 46

(4) § 218 písm. c) o s.ř. za použití § 1 odst. 3 z.ř.s.

(5) Nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014: „Jsou-li u všech osob, jež o svěření dítěte do péče jeví upřímný zájem, naplněna stejnou měrou relevantní kritéria, je žádoucí dítě svěřit do společné či střídavé výchovy těchto osob či přijmout opatření, která takový postup v budoucnu umožní. Jen takto jsou zajištěny podmínky pro všestranný rozvoj dítěte a jen takovým postupem lze minimalizovat zásah do rodinného života dítěte i o jeho svěření do péče usilujících osob.“
Nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014: „….pokud oba rodiče projevují o dítě skutečný zájem a chtějí jej mít v péči a zároveň oba naplňují relevantní objektivní kritéria ve zhruba stejné míře, čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Evropské úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte vytváří presumpci ve prospěch střídavé péče. Tuto presumpci lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte.“

(6) Nález Ústavního soudu III.ÚS 1775/22 ze dne 22. 5. 2023: „Z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost obecných soudů reagovat v odůvodnění svých rozhodnutí na ve vyjádřeních účastníků řízení namítané nesrovnalosti a vady znaleckých závěrů či postupu znalce, a to v míře závislé na povaze, kvalitě a relevanci výhrad účastníků řízení [nález sp. zn. III. ÚS 2396/19 ze dne 29. 10. 2019 (N 180/96 SbNU 263)]. Vycházejí-li obecné soudy při svém rozhodování z názoru psychologů, měly by je v souladu se zásadou přímosti a ústnosti vyslechnout při jednání a konfrontovat s námitkami účastníků řízení ( sp. zn. I. ÚS 3350/22 ze dne 8. 2. 2023, bod 24). Relevantní přitom zásadně mohou být názory pouze těch psychologů, kteří měli možnost osobního kontaktu s nezletilým dítětem, matkou i otcem (již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 body 47-49).“

Článek byl publikován v časopise Právo a rodina 7,8/2023