Sylva Höhne a kol.
–
Úvod
(Jana Barvíková, Sylva Höhne)
Studie přináší dílčí výsledky projektu „Dopady míry rodičovského konfliktu na dítě a role, jakou v nich hraje konkrétní forma porozvodového uspořádání péče“ (zkráceně „Dítě v rodičovském konfliktu“), řešeného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, v. v. i., (RILSA) v letech 2019 až 2024. Jak už název projektu napovídá, jeho cílem bylo zmapovat dopady míry rodičovského konfliktu na dítě a roli, jakou v nich hraje konkrétní forma uspořádání péče po rozchodu/rozvodu, a to z hlediska různých okolností souvisejících s rozpadem úplné rodiny s dětmi. Pozornost byla zaměřena na vývoj vztahu a konfliktu mezi rodiči před a po rozchodu, způsob nastavení uspořádání péče o děti a jejich výživy po rozchodu rodičů a zkušenosti i každodenní život rodičů a dětí v jednotlivých formách péče. Záměrem bylo nahlédnout na problematiku porozchodového uspořádání nejen očima rodičů a dětí, ale i pohledem dalších aktérů (soudců, pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí – OSPOD, advokátů, psychologů atd.), se kterými rozcházející se rodiče, případně jejich děti přicházejí do styku.
K naplnění cílů projektu proto byla realizována řada kvalitativních a kvantitativních sociologických šetření, a to jak s odborníky zapojenými do řešení rodičovského konfliktu, tak s veřejností, zvláště pak s rodiči nezletilých dětí se zkušeností rozchodu/rozvodu a s mladými lidmi ve věku 16 až 29 let, kteří v dětství či dospívání zažili rozchod/rozvod svých rodičů. Svým zaměřením a rozsahem se tak jedná o poměrně jedinečný výzkum, který nebyl v České republice dosud realizován a jehož dalším motivem bylo přispět k tomu, aby rozchod rodičů byl pro další život dětí co možná nejmenší zátěží. (1) Z výstupů celého projektu čerpá nejen Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, ale jsou určeny i odborníkům zapojeným do porozchodového vyjednávání či nastavení uspořádání péče a výživy dětí a v neposlední řadě i laické veřejnosti. (2)
V českém kontextu se jedná o téma hojně diskutované odbornou i laickou veřejností. Účastníci těchto poměrně vyhrocených debat se však bohužel zřídka opírají o vědecké poznatky, data či zahraniční zkušenosti a jejich argumenty mnohdy odrážejí spíše jejich osobní názory a preference nebo zažité, někdy až mýtické představy o jednotlivých typech péče (Barvíková, 2019; Barvíková et al., 2022; Fučík, 2020; Fučík & Šolcová, 2022). Do značné míry je to způsobeno právě chybějícím výzkumem na toto téma v českém prostředí a malým povědomím o dostupných výsledcích zahranič-ních výzkumů (Höhne & Paloncyová, 2019, 2021; Fučík, 2020; Pavlát, 2010). Ty se převážně kloní k tomu, že z hlediska různých indikátorů děti ve víceméně rovnoměrně rozdělené péči, kdy s každým z rodičů tráví nejméně 30 % svého času, prospívají lépe než děti ve výlučné péči jednoho z rodičů (např. Braver & Lamb, 2018; Nielsen, 2018; Bastaits & Pasteels, 2019; Braver & Votruba, 2018; Turunen, 2017). Za určitých podmínek se však rovnoměrná péče nejeví jako vhodné řešení – jde zejména o různé formy patologie osobnosti, chování, vztahu rodičů, ale i příliš velkou vzdálenost mezi jejich domácnostmi (Nielsen, 2015; Braver & Lamb, 2018; Barvíková, 2019; Smyth et al., 2016). Některé studie rovněž naznačují, že dětem dlouhodobě vystaveným intenzivním konfliktům rodičů se v rovnoměrné péči daří hůře než v péči výlučné (např. Augustijn, 2021; Mahrer et al., 2018; Emery, 2009; McIntosh & Chisholm, 2008; Moyer, 2004). Kontroverze vzbuzuje otázka, je-li rovnoměrná péče spojená s přespáváním u obou rodičů ku prospěchu nejmenších dětí. Ukazuje se také, že kvalita společně stráveného času je pro zdravý vývoj dětí ještě důležitější než to, jak často je dítě s rodičem v kontaktu. Pozornost zaměřená pouze na to, kolik času děti pobývají u kterého z rodičů, tedy odvádí pozornost od toho, co je pro děti nejdůležitější – upevňování a udržování emočního pouta mezi nimi a oběma rodiči (Trinder, 2010; Fehlberg et al., 2011; Smyth et al., 2014; Neale, Flowerdew & Smart, 2003; Steinbach, 2019; Pemová & Ptáček, 2020b). (3)
V průběhu příprav i samotné realizace projektu mohl výzkumný tým sledovat a reagovat na živé diskuse odborné veřejnosti a intenzivní snahy o systémové změny „zdola“, vyvolané nespokojeností s dosavadním modelem ochrany dítěte v rozvodové situaci (Beneš et al., 2019). Mezi jejich hlavní impulzy bezpochyby patří přibližně od roku 2016 intenzivně se šířící povědomí o modelu interdisciplinární spolupráce profesí zapojených do řešení rodičovského konfliktu (po vzoru tzv. Cochemské praxe) (4) za účelem nastavení takového průběhu rozvodového, respektive opatrovnického řízení, který neeskaluje rodičovský konflikt. Na základě prvních příkladů domácí dobré praxe byl tento přístup (v jeho různých variacích) již etablován významnou částí okresních soudů ve spolupráci s OSPOD a místními poradenskými/mediačními službami. Více než kdy dříve je tak nyní kladen důraz na odpovědnost rodičů za dosažení dohody na péči o děti. Jelikož převládá názor, že ve vysoce vypjatých rozvodových situacích je možné dětem pomoci prostřednictvím pomoci jejich rodičům (Rudolph, 2009), do praxe jsou podle příkladů ze zahraničí vedle zmíněné interdisciplinární spolupráce zaváděny některé nové nástroje na podporu rodičů (např. edukace rodičů, rodičovský plán, soudní sociální pracovník). Vznikají i nové služby a aktivity na pomoc dětem jako například skupinové programy pro děti procházející rozchodem/rozvodem rodičů či další programy na podporu rodin v rozpadu. Snahou je zvyšovat také dostupnost klasických psychologických a terapeutických služeb, jako jsou individuální psychoterapie, rodinná terapie a školní psycholog (Strategie rodinné politiky 2024–2030). Podpora konsenzuálního řešení rodičovských konfliktů se stala i jednou z priorit Programového prohlášení vlády České republiky (2022) a Strategie rodinné politiky 2024–2030.
Mezi současné premisy českého opatrovnického soudnictví (Justiční akademie, 2019a) patří, že základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči a případné narušení vztahu k jednomu z rodičů je jedním z nejzávažnějších následků rozpadu rodiny. Tuto potřebu dítěte zpravidla naplní takové uspořádání poměrů, při kterém jsou do jeho života zapojeni oba rodiče (sdílené rodičovství), přičemž je tím míněna kvalita stráveného času rodiče s dítětem (po emoční i fyzické stránce), nikoli jeho kvantita (tamtéž). To pak nevylučuje žádný ze stávajících legislativně ukotvených typů péče. Až na výjimky totiž nemá na duševní zdraví dítěte a jeho další vývoj negativní dopad samotná forma péče, ale především intenzivní konflikt jeho rodičů, zejména ten konflikt, který bezdůvodně směřuje k narušení vazby dítěte k jednomu z nich. (5) Na to by měla být zaměřena osvěta veřejnosti a edukace rozcházejících se rodičů. Jsou to primárně rodiče, kdo rozhoduje o osudu svého dítěte. Stát je povinen v rámci pozitivního závazku na ochranu rodinného života rodičům poskytnout podporu při deeskalaci rodičovského konfliktu a při snaze o nalezení takové úpravy poměrů k jejich dítěti, která bude v jeho nejlepším zájmu. Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte nelze postupovat podle předem daného schématu, zájem a potřeby konkrétního dítěte je třeba posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť a se snahou o minimalizaci negativních důsledků pro dítě (Justiční akademie, 2022). Při rozhodování o svěření dítěte do péče soud v rámci zákonných kritérií může zohlednit rovněž to, jakým způsobem rodiče přistoupili k doporučené a/nebo uložené odborné pomoci; zda po ošetření emocí a proběhlé edukaci dokážou lépe zohlednit zájem dítěte; faktické projevy rodičovských kompetencí zaznamenané před soudem, orgánem sociálně-právní ochrany dětí a poskytovateli odborné pomoci; jak rodiče dodržují zatímní dohody, popřípadě dříve vypracovaný rodičovský plán (Justiční akademie, 2019a).
Rozhodovací praxe českých soudů ohledně úpravy péče o děti se nicméně stále vyznačuje značnou nejednotností a opatrovnické soudnictví se potýká s řadou dlouhodobých systémových problémů. (6) To přispívá k nejistotě rodičů ohledně toho, jak soud v jejich případě rozhodne, a některé rodiče v zájmu dosažení kýženého výsledku podněcuje k využívání konfliktních strategií v soudním sporu. Ty pak mají ve svém důsledku závažné dopady na děti a vztahy mezi rodiči a oslabují možnosti rodičů kooperovat v záležitostech dětí i do budoucna. Podle dosavadních zjištění přispívají emoční obsahy názvů péče – výlučná péče a střídavá péče (7) – a špatná informovanost laické i odborné veřejnosti o jejich reálných právních obsazích ke vzniku a eskalaci konfliktu mezi rodiči. U mnohých soudců, advokátů a pracovníků OSPOD pozitivně rezonuje návrh, aby ve výroku soudního rozhodnutí nebyl uváděn typ péče, ale přímo její rozsah pro každého z rodičů. Aktuálně na přípravě změny legislativy, která by to umožnila, pracuje na základě impulzu odborné veřejnosti Ministerstvo spravedlnosti ČR. (8)
Předkládaná studie je druhou z řady závěrečných studií projektu. Připomeňme, že předchozí studie „Dítě v rodičovském konfliktu I.: Uspořádání péče o děti po rozchodu rodičů – představy, preference a realita“ (Lehmann & Barvíková, 2023) se věnovala tomu, jak rodiče s vlastní zkušeností s péčí o dítě po rozchodu vnímají jednotlivé typy péče, jaké jsou jejich preference uspořádání péče o dítě krátce po rozchodu s jeho druhým rodičem a jak se tyto preference liší od modelu, který následně skutečně praktikují. Studie například ukázala, že strategie a preference rodičů vyjednávajících o uspořádání péče o děti se mnohdy dosti liší. Zatímco ženy zpravidla předpokládají, že po rozchodu budou o dítě pečovat minimálně ve stejné míře jako muži, muži vidí svůj podíl na péči maximálně jako rovnoměrný se ženou. Ženy se tudíž snaží zachovat spíše převládající model péče (matky), kdežto někteří muži usilují o jeho modifikaci směrem k rovnoměrnějšímu rozdělení péče. Patrné jsou totiž jejich obavy, že výlučná péče matky jim znemožní podílet se plnohodnotně na výchově a péči o dítě a mohla by vést k oslabení až ztrátě vztahu s dítětem. Výsledky dále poukázaly na převládající názor rodičů, že pro dítě je příznivější stabilita jednoho domova než modely péče založené na střídání domácností obou rodičů. Střídání dvou domovů u modelů s (víceméně) rovnoměrně rozdělenou péčí budí řadu kontroverzí a postoje v této věci zcela zásadně ovlivňují, jaké uspořádání péče rodiče pro své děti preferují. V rámci studie byly představeny také poznatky ze zahraničních výzkumů sledující dopady modelů (rovnoměrné) péče na děti. Samostatná pozornost byla zaměřena na vnímání domova. Ze zjištění vyplynulo, že pocit domova se utváří na základě mnoha faktorů, přičemž skutečnost, že dítě žije výhradně v jedné domácnosti, sama o sobě pro jeho vytvoření není podmínkou. Absence pocitu „domova“ souvisí spíše s nenaplněním některých zásadních potřeb dítěte, především vztahové blízkosti s rodiči a dalšími členy jejich domácností, osobního prostoru či možností seberealizace v daných domácnostech a s existencí rodičovského konfliktu.
Hlavním cílem této navazující závěrečné studie bylo popsat okolnosti související s rozpadem úplné rodiny, porozchodové uspořádání péče a výživy dítěte, komunikaci mezi rodiči, ale i jejich zkušenosti se soudním řízením, s využíváním služeb odborné pomoci apod. Záměrem bylo porovnat z těchto hledisek případy, kdy je dítě aktuálně v převážné péči jednoho rodiče, se situací, kdy o něj víceméně rovnoměrně pečují oba rodiče. Protože skutečné rozdělení péče se reálně mnohdy liší od jejího právního označení (výlučná/střídavá/společná péče) uvedeném v případném soudním rozhodnutí či od toho, jak rodiče praktikovaný typ péče nazývají, byly jednotlivé typy péče operacionalizovány na základě počtu nocí v měsíci, které dítě obvykle tráví u každého z rodičů. (9) Abychom tuto definici odlišili od legislativně vymezených variant uspořádání péče, používáme pro rozdělení péče vycházející z počtu nocí u daného rodiče výrazy „převážná“ a „(víceméně) rovnoměrná“ péče. Za rovnoměrnou péči považujeme uspořádání, v němž dítě přespává u respondenta 9–21 nocí v měsíci nebo se rodiče ve stejném rozsahu u dítěte střídají. Jako převážnou péči označujeme rozdělení, v němž dítě tráví 22 a více nocí v měsíci u jednoho (rezidenčního) rodiče nebo maximálně 8 nocí v měsíci u rodiče druhého (nerezidenčního).
Monografie je rozdělena do deseti hlavních kapitol. Úvodní kapitola podrobněji nastiňuje metodologii výzkumných šetření, z jejichž dat tato monografie čerpá. Jedná se o dotazníkové šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ a kvalitativní výzkum „Jak se vychovávají děti po rozchodu/ rozvodu?“ a „Jak se žije dětem po rozchodu rodičů?“. Kapitola Základní sociodemografické údaje o respondentech výzkumu „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ a jejich domácnostech, jak již název napovídá, představuje sociodemografické charakteristiky rodičů (respondentů i jejich expartnerů), jejich domácností a také údaje o uspořádání péče o děti, včetně četnosti kontaktu mezi dětmi a rodiči.
Kapitola Partnerství před rozchodem a okolnosti rozpadu úplné rodiny sleduje důvody rozchodu, ale také okolnosti, které rozpadu partnerského svazku předcházely. Zaměřuje se na hodnocení kvality původního partnerství respondenty a případné důvody pro partnerské neshody a problémy, jimž jejich domácnost čelila. Zkoumá, zda a do jaké míry se respondenti během rozchodu potýkali s obavami ze samoty (života bez partnera), z jeho materiálních či finančních dopadů, z dopadů rozchodu na vztah a kontakt s dítětem, z dopadů rozpadu rodiny na dítě a z konfliktů s bývalým partnerem/partnerkou. Zajímá se rovněž, jak rodiče komunikovali o rozchodu s dítětem a zda v období rozchodu vyhledali služby dětského psychologa, terapeuta či jiného odborníka. V neposlední řadě definuje míru porozchodového konfliktu mezi expartnery.
První část kapitoly Rozchody rodičů s dětmi z pohledu resortu spravedlnosti seznamuje čtenáře s právní úpravou péče o děti a vývojem judikatury střídavé péče. Její druhá část pak podává souhrnný přehled o výsledcích opatrovnických soudních řízení na základě anonymizovaných dat Ministerstva spravedlnosti ČR, a sice za každé dítě, u něhož došlo mezi lety 2008 a 2022 k ukončení opatrovnického řízení v případě rozchodu/rozvodu rodičů.
Kapitola Současné uspořádání péče se zabývá se aktuálním nastavením péče o dítě a sleduje, jak jsou dodržovány dohody mezi rodiči, které se k němu vážou. Věnuje se komunikaci mezi rodiči, vztahům mezi členy původní úplné rodiny a zjišťuje míru konfliktu mezi rodiči za přítomnosti dítěte. Přibližuje tak různé aspekty uspořádání péče o děti v každodenním životě. Na ni navazující šestá kapitola Cesta k současnému upořádání péče se zabývá situací a uspořádáním péče v rodinách respondentů bezprostředně po rozchodu a jeho změnami v průběhu času. Podstatná pozornost je věnována soudnímu řízení, pokud k němu respondenti kvůli uspořádání péče dospěli, ale také rodinám, které si tímto procesem (zatím) neprošly.
V podobném duchu jsou naplněny další dvě kapitoly, tentokrát s ohledem na úpravu výživného. Sedmá kapitola Současné nastavení výživného se zaměřuje jednak na to, nakolik mají být zohledněny potřeby oprávněného dítěte a možnosti povinného rodiče při určování výživného, a jednak na to, kdo a v jaké výši má výživné platit a zda své závazky plní. Poté následuje kapitola Cesta k současnému nastavení výživného, která analogicky jako v případě péče o dítě představuje okolnosti soudního řízení o výživném a úpravu výživného nesoudní cestou.
Na využívání vybraných odborných služeb (zejména OSPOD, psychologů, advokátů/právníků, mediátorů) zapojených do porozchodového vyjednávání a nastavení péče a výživy dětí se soustředí kapitola Odborná pomoc dětem a rodičům v souvislosti s rozpadem rodiny.
Knihu uzavírá kapitola Bilance rozchodu s partnerem, která sleduje dopady rozchodu na vybrané oblasti života bývalých partnerů a přináší celkové zpětné zhodnocení rozchodu a porozchodového období respondenty.
(1) Podobný cíl sleduje Katedra sociologie FSS Masarykovy univerzity, která realizuje projekt výzkumu střídavé péče z pohledu rodičů, institucionálních aktérů a v retrospektivách dospělých dětí.
(2) Bližší informace o projektu a jeho další výstupy viz https://www.rilsa.cz/projekty/dopady-miry-rodicovskeho-konfliktu-na-dite-a-role-jakou-v-nich-hraje-konkretni-forma-porozvodoveho-usporadani-pece/
(3) Výsledkům zahraničních studií sledujících dopady modelů rovnoměrné péče na děti se podrobněji věnuje předchozí studie „Dítě v rodičovském konfliktu I.: Uspořádání péče o děti po rozchodu rodičů – představy, preference a realita“ (Lehmann & Barvíková, 2023) a také Fučík & Šolcová (2022).
4 Manuál etablování interdisciplinární spolupráce (Cochemská praxe). Dostupné z: http://cochem.cz/wp-content/uploads/2021/09/MANUAL-final-cochem-bez-orez.pdf
(5) Tato premisa je opatrovnickými soudci opírána o výsledky metastudií zahraničních výzkumů (více viz Fučík & Šolcová, 2022; Lehmann & Barvíková, 2023).
(6) Podnět Výboru pro práva dítěte ze dne 12. 3. 2020 ve věci dlouhodobě nepříznivé situace rodinněprávního a opatrovnického soudnictví. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/vybory/pro-prava-ditete/ze-zasedani-vyboru/Podnet-Vyboru-pro-prava-ditete-k-opatrovnickemu-soudnictvi-12032020.pdf
(7) Český právní řád zná tři typy uspořádání péče o děti – výlučnou, střídavou a společnou péči (více viz kap. 4; příp. Lehmann & Barvíková, 2023).
(8) https://sancedetem.cz/o-cem-se-mluvi/jaka-je-pece-stat-chce-ulehcit-rozhadanym-rodicum
(9) Operacionalizace založená na počtu nocí trávených u jednotlivého rodiče je v zahraniční literatuře častá. Obvykle se za rovnoměrnou péči považuje režim, v němž dítě tráví alespoň 30 % času v domácnosti každého z rodičů, objevují se však i vymezení odlišná (srov. např. Steinbach & Augustijn, 2022; Bakker, 2015; Kohutis, 2018; Vanassche et al., 2013; Cancian et al., 2014).
Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.
Okomentovat