Sylva Höhne a kol.

–

4.2 Výsledky opatrovnických soudů v případu rozchodu/rozvodu rodičů podle dat Ministerstva spravedlnosti

První zásadní otázkou, kterou musejí sezdaní rodiče nezletilého dítěte v případě rozvodu vyřešit, je, jak již bylo několikrát zmíněno, nastavení jeho péče a výživy. Opatrovnická řízení nemusejí ale využívat pouze rodiče v manželském svazku. Pokud rodiče nejsou sezdáni, chtějí se rozejít, ale nejsou schopni se sami dohodnout na zajištění péče a výživy dítěte, mohou se také obrátit na opatrovnický soud (Höhne & Paloncyová, 2021).

Jedním ze základních zdrojů dat týkajících se situace dětí po rozchodu rodičů jsou právě statistiky opatrovnických soudů, souhrnně publikované Ministerstvem spravedlnosti. Je však třeba znovu upozornit, že jsou v ní zachyceny pouze ty rodiny, které prošly soudním řízením čili rozvody manželství, a některé rozchody nesezdaných párů. Ve veřejně dostupných statistických výstupech se údaje vážou k souhrnnému počtu příslušných rozhodnutí v soudní opatrovnické agendě, jedno dítě se tudíž objevuje v různých tabulkách (např. v počtech svěření do péče a v počtech rozhodnutí o výživě). Z těchto statistik lze získat pouze základní vhled do problematiky (Höhne & Paloncyová, 2019). Pro hlubší náhled na průběh a zejména výsledky opatrovnických řízení je vhodnější sledovat daný proces z pohledu jednotlivých dětí.

Takto upravená data, použitá k následující analýze, byla získána od odboru statistiky Ministerstva spravedlnosti (MSP), jemuž tímto patří velké poděkování. Jedná se o anonymizovaná data za každé dítě, u něhož došlo mezi lety 2008 a 2022 k ukončení opatrovnického řízení. Soubory byly poskytnuty za jednotlivé kalendářní roky. Získaná data obsahují kromě konkrétního výsledku soudního rozhodnutí také údaje o roku narození dítěte, datum zahájení soudního řízení, či fakt, zda bylo výsledku dosaženo prostřednictvím dohody rodičů, nebo zda musel rozhodnout soud autoritativně. Výsledky rozhodnutí soudu se týkají typu péče, určení vyživovací povinnosti a úpravy styku rodičů s dítětem (Höhne & Paloncyová, 2021).

Nevýhodou dat bohužel je, že pokud se rodiče obrátí na soud opakovaně, není možné jednotlivá řízení týkající se jednoho dítěte propojit. V každém dalším procesu je totiž dítěti přiřazen nový identifikační znak (Höhne & Paloncyová, 2021). Jedním z důvodů je také například skutečnost, že případem se zabývá soud v místě trvalého bydliště dítěte. To se může časem měnit, mimo jiné i právě v důsledku rozchodu rodičů, a případné další řízení pak připadne jinému než původnímu soudu.

Pro orientaci v další analýze je třeba mít přehled o základní terminologii, která je v následujících podkapitolách užívána.

V případě, že je ve věci daného dítěte vedeno opatrovnické řízení zcela poprvé, je výsledkem řízení takzvané první rozhodnutí. Pokud je třeba otázky péče, výživy a/nebo styku dodatečně upravit, a je proto znovu zahájeno řízení opatrovnického soudu, vydá soud takzvané další rozhodnutí (Höhne & Paloncyová, 2021). Podle otázek, které rodiče s pomocí opatrovnického soudu řeší, může tedy být vydáno:

• První rozhodnutí o péči v případě, že dochází k úpravě poměrů péče. Dítě jím může být svěřeno do péče výhradně matce, výhradně otci nebo jiné osobě. Zde mluvíme o takzvané výlučné péči. Nebo mohou být do péče zapojeni oba rodiče. Pak se jedná buď o střídavou, či společnou péči.

• První rozhodnutí o výživě, pokud je rozhodováno o tom, komu bude udělena vyživovací povinnost dítěte. Vyživovací povinnost může být udělena výhradně matce, otci, jiné osobě nebo může být rozdělena mezi oba rodiče. Zároveň je rozhodováno o tom, v jakém poměru a v jaké výši je výživné stanoveno.

• První rozhodnutí o styku v případě, že soud upravuje, kdo je oprávněn se s dítětem stýkat. Rozhodnutí o styku se může vztahovat na jednoho nebo oba rodiče, případně i na další osoby. Do rozhodnutí o styku zároveň spadá i kategorie rozhodnutí, která upravuje to, kdo je oprávněn získávat o dítěti informace.

• První rozhodnutí pro případ rozvodu v případě, že je třeba upravit samostatně období do rozvodu rodičů a následně situaci po rozvodu. V této situaci upravuje první rozhodnutí období do rozvodu a první rozhodnutí pro případ rozvodu období po rozvodu rodičů. Rozhodnutí pro případ rozvodu může upravovat péči a/nebo výživu, případně styk, jak bylo zmíněno výše.

• Další rozhodnutí, pokud dochází k nové soudní úpravě péče, výživy a/nebo styku.

Je zřejmé, že výše zmíněné varianty prvního rozhodnutí opatrovnického soudu mohou být vydány v různých kombinacích.

4.2.1 Počty rozhodnutí opatrovnických soudů v letech 2008 až 2022

Na počátku sledovaného období vydaly opatrovnické soudy celkem 86 až 88 tisíc rozhodnutí ročně (graf č. 4.1). V roce 2011 klesl tento počet k 80 tisícům. Kolem této hodnoty se roční počet rozhodnutí opatrovnických soudů pohybuje až do roku 2019. Roky 2020 až 2022 nemůžeme s předchozí časovou řadou zcela srovnávat, ale po doplnění chybějících dat týkajících se úpravy styku nerezidenčního rodiče z oficiálních statistik Ministerstva spravedlnosti se zdá, že roční počet rozhodnutí v posledních letech mírně klesá. A to zejména vzhledem k poklesu počtu dalších rozhodnutí o výživě, ale i prvních rozhodnutí pro případ rozvodu. Tento trend by byl v souladu s faktem, že dle dat Českého statistického úřadu dlouhodobě klesá roční počet uzavřených sňatků i rozvodů (ČSÚ, 2023).

Graf č. 4.1 Počet rozhodnutí opatrovnických soudů podle typu rozhodnutí, 2008–2022

Pozn.: Data poskytnutá Ministerstvem spravedlnosti obsahovala rozhodnutí o styku pouze do roku 2019. Za rok 2020 a 2021 byla doplněna údaji z oficiálních statistik MSP, pro rok 2022 ale nebyly informace o počtu rozhodnutí o styku dostupné.

Zdroj: Data MSP

Z grafu č. 4.1 je patrné, že největší část rozhodnutí tvoří další rozhodnutí o výživě. Jimi je dodatečně upravována výživa po již ukončeném předchozím jednání o péči a výživě nebo pouze o výživě. Další rozhodnutí o výživě tvořila mezi lety 2008 a 2013 každoročně 38 % všech rozhodnutí (kolem 30 tisíc rozhodnutí ročně). Mezi lety 2014 a 2019 bylo dalších rozhodnutí o výživě stabilně kolem 24 – 25 %, tedy přibližně 20 tisíc rozhodnutí za rok. Průměrně v necelých 900 případech za rok byla vydána další rozhodnutí o výživě v kombinaci s rozhodnutím o úpravě styku s rodiči. Od roku 2020 chybějí v datech poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti údaje za rozhodnutí o styku dítěte s rodičem. V covidových letech 2020 a 2021 se podobně jako počty všech soudních rozhodnutí snížily i počty dalších rozhodnutí o výživě (na necelých 17 tisíc), v roce 2022 se již opět přiblížily 20 tisícům.

Dalším nejpočetněji zastoupeným typem rozhodnutí jsou první rozhodnutí o péči a výživě, která budou v dalších kapitolách podrobně analyzována. Jejich podíl ve sledovaném období vzrostl z 15 % (13 tisíc rozhodnutí) v roce 2008 na 19 % (15 tisíc rozhodnutí) v roce 2019. V dalších letech setrval počet těchto soudních rozhodnutí na podobné úrovni. Podíl prvních rozhodnutí o péči a výživě na všech rozhodnutích byl největší v roce 2014, kdy tvořila 20 % rozhodnutí vydaných v daném roce. První rozhodnutí o péči, výživě a styku s rodiči bylo vydáno průměrně v 1 tisíci případů za rok.

Stabilně významně zastoupenými kategoriemi jsou rozhodnutí učiněná pro případ rozvodu. Vzhledem k tomu, že opatrovnické řízení musí nutně to rozvodové předcházet, upravuje tento typ rozhodnutí poměry po rozvodu. Jedná se také o případy, kdy je rozhodováno o prvním svěření dítěte do péče a určení jeho výživy (před rozvodem) současně s jejich úpravou pro případ rozvodu (Höhne & Paloncyová, 2021).

Případů, kdy bylo současně rozhodováno o péči a výživě a zároveň o péči a výživě pro případ rozvodu, bylo v roce 2008 více než 13 % (11,5 tisíce rozhodnutí). Do roku 2016 roční počet těchto typů rozhodnutí rostl a dosáhl maximální hodnoty téměř 14 tisíc, což odpovídá 17 % všech rozhodnutí vydaných v daném roce. Do konce sledovaného období pak klesá počet rozhodnutí o péči a výživě a zároveň pro případ rozvodu opět k 10–11 tisícům rozhodnutí ročně, tedy přibližně na 14 – 15 % všech rozhodnutí. První rozhodnutí o péči, výživě a styku současně s prvním rozhodnutím pro případ rozvodu bylo vydáno průměrně v 1,1 tisíce rozhodnutí ročně.

Pouze pro případ rozvodu bylo na začátku sledovaného období vydáno 15 % ze všech rozhodnutí (13 tisíc rozhodnutí). Postupně jejich podíl klesal a v posledních letech se pohybuje na úrovni 8–9 % všech rozhodnutí, přibližně 7 tisíc rozhodnutí ročně.

Samostatných rozhodnutí o styku dítěte s nerezidenčním rodičem bylo od roku 2008 do roku 2017 vydáno stabilně kolem 5 – 6 tisíc ročně, což odpovídá 7 – 8 % všech rozhodnutí. V letech 2018 až 2019 bylo rozhodnutí o styku téměř 9 tisíc, tedy 11 % všech rozhodnutí. Jak již bylo zmíněno výše, data o rozhodnutích o styku za roky 2020 a 2021 byla doplněna z výkazů Ministerstva spravedlnosti ČR. (42) Podle nich bylo v roce 2020 o styku rozhodnuto v necelých 5 tisících případů, to by odpovídalo 9 % všech rozhodnutí v daném roce. V roce 2021 pak bylo vydáno více než 9 tisíc rozhodnutí o styku, tedy potenciálně více než 12 % všech rozhodnutí v daném roce. Údaje za rok 2022 nemáme k dispozici vůbec.

Další rozhodnutí o péči a výživě tvoří dlouhodobě nejmenší část všech rozhodnutí opatrovnických soudů. Od roku 2008, kdy bylo jejich zastoupení necelá 4 % (3 tisíce rozhodnutí ročně), vzrostl jejich podíl na 6–7 % (5 tisíc rozhodnutí) v letech 2014 až 2022. Tento typ rozhodnutí se vztahuje k případu, kdy se rodiče po předchozím prvním (nebo dalším předcházejícím) ukončeném jednání k opatrovnickému soudu vracejí, aby vyjednané podmínky ve věci péče a výživy upravili (Höhne & Paloncyová, 2021). Oproti počtům dalších rozhodnutí, která se týkají pouze výživného, jsou však dané počty nízké (viz graf č. 4.1).

Kategorie „ostatní rozhodnutí“ tvořila v letech 2008 až 2011 do 6 % všech rozhodnutí a následně se počty daných rozhodnutí zvyšují na více než 10 tisíc ročně. Tato kategorie zahrnuje všechny ostatní typy rozhodnutí, které nespadají do výlučných kategorií zmíněných výše. Významnou část tvoří samostatná první rozhodnutí o výživě (průměrně 1,2 tisíce rozhodnutí za rok), samostatná další rozhodnutí o péči (průměrně 1,3 tisíce rozhodnutí za rok) a samostatná první rozhodnutí o péči pro případ rozvodu (průměrně zhruba 500 rozhodnutí za rok).

Nutno ještě poznamenat, že metodicky je v časových řadách skryto několik zlomů týkajících se vybraných parametrů soudních rozhodnutí. První nastává v roce 2014, kdy začala být samostatně evidována společná péče a střídavá péče (do roku 2014 byly tyto dva typy péče uváděny souhrnně). Od roku 2017 pak data zahrnují informace o tom, zda bylo výsledku dosaženo prostřednictvím dohody rodičů, nebo zda musel autoritativně rozhodnout soud.

Z hlediska věku dětí, o nichž ve sledovaném období rozhodl opatrovnický soud (poprvé či opětovně), jsou dlouhodobě na úrovni necelé třetiny zastoupeny děti předškolního věku (graf č. 4.2). Podíl dětí ve věku docházky na první stupeň základní školy se během daných let mírně zvyšoval z 26 % v roce 2008 na 32 % v letech 2016 až 2019, poté klesl na 30 %. Dětí staršího věku se v posledních letech týkaly přibližně dvě pětiny všech soudních rozhodnutí.

Graf č. 4.2 Věková struktura dětí, 2008 – 2022 (v %)

Pozn.: Hranice nejstarší věkové kategorie dětí byla zvolena proto, že nový občanský zákoník (NOZ) udává 12 let jako milník pro zjišťování názoru dítěte na průběh a výsledek opatrovnického řízení (Höhne & Paloncyová, 2021).

Zdroj: Data MSP

4.2.2 Výsledky prvních rozhodnutí opatrovnických soudů o péči a výživě

Větší pozornost bude nyní věnována prvním rozhodnutím o péči a/nebo výživě. Těchto rozhodnutí o péči, výživě, nebo jejich kombinaci bylo v průběhu let 2008 až 2019 vždy kolem 43–48 % (33 až 39 tisíc) všech rozhodnutí vydaných v daném roce. V posledních třech letech dané počty klesaly na úroveň 30 tisíc ročně. Do těchto rozhodnutí spadá několik typů a kombinací výsledků opatrovnických soudů.

V průběhu let byla mezi těmito typy rozhodnutí nejvíce zastoupena první rozhodnutí o péči a výživě. V roce 2008 tvořila přibližně 35 % (14 tisíc případů) této skupiny rozhodnutí. V roce 2022 již představovala 50 % (15 tisíc rozhodnutí).

Dále do této skupiny rozhodnutí zahrnujeme také první rozhodnutí o péči a výživě pro případ rozvodu. Ta na začátku sledovaného období tvořila třetinu (13 tisíc případů) této kategorie, v roce 2022 klesla na 19 % (5,7 tisíce případů) z těchto rozhodnutí.

Kombinace prvních rozhodnutí o péči a výživě a rozhodnutí o péči a výživě pro případ rozvodu představovala v roce 2008 více než 29 % (11,5 tisíce rozhodnutí) této kategorie, v roce 2022 pak 31 % (9,2 tisíce případů).

Nejmenší podíl prvních rozhodnutí o péči a výživě tvoří všechny výše zmíněné v kombinaci s rozhodnutím o styku. Těch byla celkem 3 % (1,1 tisíce případů) rozhodnutí z této kategorie v roce 2008 a 8 % (3 tisíce případů) v roce 2019.

První rozhodnutí o péči

Z výsledků opatrovnických řízení od roku 2008 do roku 2022 vyplývá, že dlouhodobě převažuje model, kdy je dítě svěřeno do primární péče matce, avšak podíl těchto rozhodnutí se od roku 2008 postupně snižoval z téměř 90 % na 70 % v roce 2022 (graf č. 4.3). Tento graf shrnuje všechna první rozhodnutí o péči (vč. prvního rozhodnutí pro případ rozvodu) bez ohledu na to, zda bylo současně rozhodnuto i o výživném, příp. styku.

Zastoupení výsledků opatrovnických řízení, kdy bylo dítě svěřeno do výhradní péče otce, se v průběhu sledovaných let nijak výrazně neměnilo a dlouhodobě se pohybuje na úrovni 6–7 %.

Poměrně značně se tak od roku 2008 zvyšuje zastoupení dětí, které byly prvním rozhodnutím svěřeny do péče obou rodičů. Do roku 2013 byly formy střídavé a společné péče v datech sledovány dohromady. V období od roku 2008 do roku 2013 se počet dětí, které byly do této spojené kategorie péče svěřeny, téměř zdvojnásobil, v relativním vyjádření z 4 % na téměř 8 %. Od roku 2014 lze již v datech rozlišit péči střídavou a společnou. Zastoupení obou těchto forem péče v čase roste. Společná péče je ale stále velmi výjimečnou, i když nabývá na oblibě. Do společné péče obou rodičů byla v roce 2014 svěřena pouze 2 % dětí, v roce 2022 pak přes 9 % dětí.

Také střídavá péče se od roku 2014 stává stále častější. V roce 2014 bylo do střídavé péče rodičů svěřeno necelých 7 % dětí, v roce 2022 to již bylo kolem 15 % dětí. Data shrnují všechny případy, kdy byly děti svěřeny do péče oběma rodičům, ale nerozlišují, v jakém režimu je tato střídavá péče určena (tedy jaký časový úsek byl přidělen jakému rodiči apod.).

Z výsledků opatrovnických řízení je tedy zřejmý trend, kdy výrazně více dětí je svěřeno do péče obou rodičů a od výhradní péče pouze jednoho z nich, v převážné většině stále matky, se pomalu ustupuje. V roce 2022 bylo do péče obou rodičů svěřeno skoro každé čtvrté dítě, oproti roku 2008 je to tedy o 21procentních bodů více.

Graf č. 4.3 První rozhodnutí o péči, 2008 – 2022 (v %)

Pozn.: Do roku 2013 není v datech rozlišena společná a střídavá péče.

Zdroj: Data MSP

První rozhodnutí o výživě

Graf č. 4.4 shrnuje všechna první rozhodnutí o výživě bez ohledu na to, zda bylo současně rozhodnuto o péči nebo o styku. V případě prvního rozhodnutí o výživě je patrný trend opačný k tomu, který byl znatelný u prvního rozhodnutí o péči, tedy markantní většina řízení přidělí vyživovací povinnost na dítě otci. V roce 2008 tomu tak bylo v 91 % případů. Trend prevalence vyživovací povinnosti otce přetrvává po celé sledované období (78 % v roce 2022).

Postupem času, podobně jako u rozhodnutí o péči, přibývá případů, kdy se na výživě podílejí, ač třeba v různém poměru, oba rodiče. Zatímco v roce 2008 byla vyživovací povinnost oběma rodičům současně udělena pouze u 1,3 % dětí, v roce 2017 se tento podíl skokově zvýšil na necelých 8 % a v roce 2022 činil již 14 %. Výhradní vyživovací povinnost matky představovala v průběhu sledovaného období stabilně 7 – 8 % případů.

Graf č. 4.4 První rozhodnutí o výživě, 2008 – 2022 (v %)

Zdroj: Data MSP

Nejčastější kombinace péče a výživy

V období let 2008 až 2022 bylo v téměř 75 % prvních řízení týkajících se poměrů dětí po rozchodu rodičů rozhodováno o péči a výživě dítěte současně. V grafu č. 4.5 níže jsou zobrazeny typické kombinace rozhodnutí o péči a o výživě.

Výrazně nejvyšší zastoupení má kombinace péče udělené matce a plné vyživovací povinnosti otci. Mezi lety 2008 a 2013 bylo takto rozhodnuto ve více než 90 % případů ročně. V roce 2014 vidíme počínající pokles zastoupení této varianty. Nejnižší zastoupení má kombinace péče matky a vyživovací povinnosti otce v roce 2022, kdy bylo takto rozhodnuto v 77 % případů prvního rozhodnutí.

Současné modernizační trendy rodiny podporují aktivní otcovství, a tedy i to, aby po rozpadu partnerského vztahu zůstali do péče o dítě zapojeni oba rodiče (Paloncyová et al., 2022). V soudních statistikách se tak zvyšuje nejen zastoupení zapojení obou rodičů do péče (střídavá a společná péče viz výše), ale také sdílené vyživovací povinnosti. Ta, stejně jako péče, může být vyměřena oběma rodičům v různém poměru.

Graf č. 4.5 Kombinace péče a výživy v prvním rozhodnutí, 2008 – 2022 (v %)

Zdroj: Data MSP

Kombinace zapojení obou rodičů do péče i výchovy byla na počátku sledovaného období naprosto minoritní. Opět je třeba odlišit období do roku 2013, kdy je vzhledem k charakteru dat nemožné oddělit společnou a střídavou péči. V období mezi lety 2008 a 2013 bylo o kombinaci společné či střídavé péče s výživou rozdělenou mezi oba rodiče rozhodnuto pouze v 1 – 2 % případů ročně. Od roku 2014, kdy již oddělujeme střídavou péči, bylo do střídavé péče s výživou rozdělenou mezi oba rodiče do roku 2016 rozhodnuto ve 2 – 3 % případů ročně. Od roku 2016 je zřejmý nárůst zastoupení tohoto modelu porozvodového uspořádání. V roce 2022 byl tento model zvolen v 12 % případů.

Zajímavý je fakt, že zatímco podíl rozhodnutí, kdy byla péče udělena otci a výživa matce, je po celé sledované období přibližně stejný (5–6 %), rozhodnutí, kdy byla péče udělena matce a výživa otci ubývá. Rozhodnutí soudů, které rozhodly o zapojení obou rodičů jak do péče, tak do výživy (a dalších alternativních kombinací rozhodnutí o péči a výživě) tedy přibývá právě na úkor tradičního modelu péče matky a vyživovací povinnosti otce.

Kategorie „ostatní kombinace“ zahrnuje všechny další kombinace výsledků o péči a výživě. V letech 2008 až 2013 tvořila 2 – 3 % všech rozhodnutí ročně (méně než 1 tisíc případů ročně). Od roku 2014 je pak zastoupení ostatních kombinací vyšší, jedná se o 5 – 6 % (do 2 tisíc) případů ročně. V této skupině ostatních kombinací rozhodnutí o péči a výživě dominuje kombinace společné nebo střídavé péče (v letech 2008 až 2013) a střídavé péče (od roku 2014 do 2022) s vyživovací povinností udělenou pouze otci. Průměrně byla tato kombinace zvolena v 527 případech ročně. Další stabilně zastoupenou kombinací bylo svěření dítěte do péče jiné osoby a udělení vyživovací povinnosti oběma rodičům současně (průměrně 124 případů ročně), pouze matce (průměrně 123 případů ročně) nebo pouze otci (v průměru 62 případů ročně).

Neurčené výživné

V souvislosti s kombinacemi prvních rozhodnutí o péči a výživě je vhodné zmínit téma neurčeného výživného. Data z opatrovnických řízení ukazují, že rozhodnutí o výživě není nutnou součástí rozhodnutí opatrovnických soudů, neboť se vyskytují případy, kdy k danému rozhodnutí o péči není uvedeno žádné rozhodnutí o výživě. V datech Ministerstva spravedlnosti se od roku 2014 objevuje také významné zastoupení rozhodnutí o péči, u nichž bylo příslušné rozhodnutí o výživě označeno jako „jiný výsledek“. V letech 2014 až 2022 (43) se jedná průměrně o více než 1,5 tisíce rozhodnutí ročně. Tento výsledek rozhodnutí o výživě (a stejně to platí pro rozhodnutí o péči) většinou značí, že návrh byl vzat zpět nebo rozhodnutí nebylo vydáno z jiných důvodů (Höhne & Paloncyová, 2021).

Typem uspořádání péče, kde z jeho definice očekáváme absenci rozhodnutí o výživě, je společná péče (Höhne & Paloncyová, 2021). Pokud bychom se snažili vyčíslit množství případů neurčeného výživného, budeme hledat právě kombinaci společné péče a absence rozhodnutí o výživě. Dále můžeme tyto případy najít v kombinaci společné péče a „jiného výsledku“ v případě výživy.

Při této definici případů, kdy současně se společnou péčí není určeno výživné, zaznamenáváme od roku 2014 nárůst počtu tohoto typu porozvodového uspořádání. V roce 2014 nebylo výživné určeno v 703 případech, kdy bylo zároveň rozhodnuto o společné péči. Roční počet narůstá až do roku 2022, kdy nebylo výživné určeno u 2 455 případů společné péče. V relativním vyjádření se jedná až o 90 % případů, kdy bylo rozhodnuto o společné péči a výživné nebylo stanoveno. (44) Pokud výživné v kombinaci se společnou péčí určeno bylo, bylo nejčastěji vyměřeno otci, dále pak oběma rodičům.

(42) Statistické ročenky kriminality a soudních agend a Přehledy statistických listů s kódem S‑SL‑O (https://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html).

(43) Kategorie „jiný výsledek“ není do roku 2014 sledována.

(44) Tento údaj se týká let, kdy je možné zcela odlišit společnou péči, tedy od roku 2014 do roku 2022.

POKRAČOVÁNÍ – JÍT NA ZAČÁTEK

Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.