Hana Radilová
–
3.2 Současná rodina = rodina postmoderní
Jedna z možných definic vymezuje současnou rodinu jako institucionalizovaný sociální útvar nejméně 3 osob, mezi nimiž existují rodičovské, příbuzenské nebo manželské vazby. Jak napovídá tato definice, je v dnešní době v podstatě nemožné popsat „modelovou“ rodinu tak, jak tomu bylo u rodiny tradiční a moderní. Přestože ještě dnes ve společnosti panuje všeobecně představa, že rodina se skládá z tatínka, maminky a 1 popřípadě 2 dětí, je faktem, že domácnosti tvořené manželským párem s dětmi představují dnes v Evropě jen asi čtvrtinu ze všech domácností. Nastala doba různorodých rodinných forem. Roste počet nesezdaných soužití, a to před, po i místo manželství. Jedna čtvrtina a v některých zemích Evropy dokonce až jedna polovina dětí se rodí mimo manželství. Řada dětí žije v neúplných rodinách s 1 rodičem Současně se objevuje nová sociální skupina obyvatel označovaná jako „singels“. Tato skupina lidívolí samostatný svobodný život bez závazků orientovaný často na budování kariéry a s ní spojený profesní a finanční úspěch. Právě různost rodinných forem je dnes považována za základní znak postmoderní rodiny, přičemž poprvé byl tento termín použit již v 70. letech minulého století.
Podobu současné postmoderní rodiny ovlivňuje řada faktorů a skutečností. Množství funkcí rodiny přebírá stát a jeho instituce. Patří k nim například vzdělávání, péče o nemocné, sociální zabezpečení atd. Protože legalizace partnerského soužití není již nutnou podmínkou založení rodiny a zvyšuje se podíl rodin založených pouze na soužití partnerů, ztrácí oblast zakládání rodiny svou ritualizovanou podobu. Zároveň se snižuje stabilita rodiny – přibližně 40% manželství dnes končí rozvodem, přitom v podstatné části z nich žijí děti. Dochází také ke změnám v celkové struktuře rodiny. Rodí se méně dětí, omezuje se vícegenerační soužití a jak jsem již uvedla, narůstá počet osob žijících v jednočlenných domácnostech. Rodinný život dnes značně ovlivňuje existence antikoncepce a s tím související plánované rodičovství. Dalším významnou skutečností je, že jak se prodlužuje délka života, prodlužuje se i trvání rodiny po odchodu dětí. Zároveň je delší i soužití rodičů s dětmi ve společné domácnosti. Tím vzrůstá socializační vliv mladé generace na generaci starší. Rodiči se v současné době stávají osoby ve vyšším věku, často až po určité době trvání manželství či partnerského soužití. Prarodiči jsou pak stále starší lidé, kteří jsou však vzhledem ke změnám v důchodové praxi ještě často zapojeni do pracovního procesu. V dnešní době jsou kladeny vysoké nároky na čas rodičů strávený v práci. Zkracuje se tak čas, po který se rodiče věnují dětem ale i ostatním členům rodiny. Kromě nedostatku času na děti a rodinu se také problémem stává kvalita času stráveného s dětmi. S otázkou nedostatku času také souvisí nárůst dvoukariérových manželství, jako důsledku růstu vzdělanosti, kvalifikovanosti a zaměstnanosti žen. Na rodinný život má samozřejmě vliv ještě řada dalších faktorů, jako jsou např. důsledky urbanizace a bytová problematika ve společnosti, proměny životního stylu apod.
Již jsem se zmínila, že řadu funkcí rodiny přebírá v současné době stát. Jsou však funkce, které rodina plní i nadále. Některé částečně, některé zcela. Základní funkcí rodiny, která je významná jak pro společnost tak i pro členy rodiny, je funkce biologicko-reprodukční. Pro společnost je důležité zajistit stabilní reprodukční základnu, aby se mohla dále rozvíjet. Je tedy důležité, aby se rodil potřebný počet dětí. Z hlediska společnosti je také důležité, že v rámci rodiny je společensky a kulturně regulována sexualita. Pro jednotlivce pak bývá přínos biologicko-regulační funkce rodiny spatřován jednak v uspokojování jeho biologických a sexuálních potřeb, jednak v uspokojování potřeby pokračování rodu každého jedince. Sociálně-ekonomická funkce je další funkcí, kterou dnešní rodina stále plní. Z pohledu společnosti je rodina významným prvkem ekonomického systému. Na jedné straně jsou její členové součástí výrobní i nevýrobní sféry v rámci svého zaměstnání, na straně druhé je rodina významným a zcela nezastupitelným spotřebitelem, na němž je současný trh závislý. V rodině samotné pak dochází k přerozdělování materiálních a finančních prostředků, která má značně sociální charakter. Rodina je v této oblasti autonomní systém s výraznými prvky solidarity. Další významnou rodinnou funkcí je socializačně-výchovná funkce. Podstatou této funkce je příprava dětí a mladistvých na vstup do praktického života. Protože rodina je první sociální skupinou, ve které se dítě po narození ocitá, učí se právě zde přizpůsobovat sociálnímu životu, osvojovat si základní návyky a způsoby chování běžné ve společnosti. Rodina působí na dítě v celém souhrnu jevů a procesů – ekonomických, sociálních, kulturních, mravních, estetických, zdravotních a dalších. Mění se celkový vztah rodičů k dítěti. Jestliže se dříve rozvíjel v rovině autority a podřízenosti, dnes je to spíše v rovině přátelství. Tradiční výchovné modely, jejichž součástí je rozkazování, zakazování, tělesné tresty aj. jsou zatlačovány do pozadí a při výchově dětí se začíná více uplatňovat výměna názorů, přesvědčování, vysvětlování apod. V souvislosti s tím se také děti stále aktivněji a tvořivěji podílejí na organizaci rodinného života. Celkově však dochází k snižování vlivu rodiny na děti a naopak k rostoucímu vlivu médií, a to především vinou nedostatku času rodičů. Díky prodlužování časového intervalu soužití dětí s rodiči pak dochází také k již zmíněnému rostoucímu dosahu socializačního působení dětí a mládeže na rodiče a prarodiče. Poslední, ale zcela zásadní funkcí rodiny, o které se zmíním, je funkce sociálně-psychologická. Stálé a vřelé citové klima má svůj nesporný význam pro všechny členy rodiny. Především pro dítě je tato citová složka důležitá. V rodině si dítě utváří a udržuje vědomí, že je akceptováno, uznáváno a hodnoceno.Velmi podstatné je také vědomí příslušnosti k určité sociální skupině, pocit sounáležitosti s lidmi, s nimiž se lze identifikovat.
Dnešní stát má dnes nebývale velké možnosti podílet se, zasahovat či zcela přebírat řadu funkcí, které dříve mohla plnit pouze rodina. Počít dítě je dnes společensky přijatelné nejen bez oficiálního uzavření sňatku, ale dokonce i bez přítomnosti otce. Sociálně slabí či znevýhodnění jedinci mají právo na pomoc státu. Na výchově a socializaci dětí se v dnešním světě podílejí nejen vzdělávací instituce, ale stále více i média. Zůstává však jedna oblast, v níž je rodina nenahraditelná a sotva někdy nahraditelná bude. Je to oblast citová. Právě citovou (sociálně-psychologickou) funkci rodiny nemůže žádná jiná sociální instituce dostatečně nahradit.
Okomentovat