Hana Radilová
–
3.3 Muž a žena v současnosti
Vývoj ve vztahu mezi mužem a ženou se ubírá dále směrem, který započal s příchodem moderní rodiny. Hodnoty uznávané v rodině tradiční jsou více méně minulostí a na významu nabývají hodnoty představující jejích pravý opak. Nezrušitelný svazek se změnil ve vztah stále otevřený nové volbě, manželská oddanost byla vystřídána nezávislostí jedinců v páru, sebeobětování ve vztahu ustoupilo seberealizaci a sexuální zdrženlivost se proměnila v sexuální sebeprojev. Ve všech rovinách vztahu mezi ženou a mužem se tak odráží celková individualizace společnosti.
O volbě partnera může dnes rozhodovat pouze jedinec sám. Vzhledem k tomu, že současný vztah je stále otevřený nové volbě, rozhoduje také o tom, zda s vyvoleným partnerem v manželství či v nesezdaném svazku zůstane trvale či z různých důvodů zvolí rozvod respektive rozchod. Ve společnosti se dnes objevuje tzv. „seriální monogamie“, kdy člověk v průběhu života projde několika následnými monogamickými párovými soužitími. Jedno soužití, ale případně i postupně několik z nich, získává status manželství se všemi z toho plynoucími důsledky – právními, majetkovými, dědickými.
Doba, kdy žena odvozovala svou sociální identitu od muže a muž ze svých rodinných závazků, je minulostí. Významným zdrojem nezávislé sociální totožnosti obou partnerů je často zaměstnání. Oddanost člověka manželskému svazku nahradila jeho nezávislost. Dnes vstupují do vztahu dva nezávislí jedinci s vlastní identitou, na které se po případném sňatku většinou nic nemění. Z rostoucího počtu nesezdaných soužití je pak patrné, jak vysoce je hodnota nezávislosti dnešní společností ceněna.
Sebeobětování v manželství, které bylo po věky chápáno jako pozitivní hodnota, je dnes vnímáno v podstatě negativně. Pokud se někdo obětuje pro vztah, není v současné době hoden obdivu a úcty, ale spíše soucitu či pohrdání. V sekularizovaném pojetí manželské lásky je sebeobětování člověka společenským vědomím vnímáno jako ztráta, nikoliv jako zisk. Za pozitivní přínos vztahu mezi mužem a ženou jsou dnes naopak považovány možnosti, které tento vztah skýtá k rozvoji vlastní osobnosti, k sebeuplatnění, k seberealizaci obou partnerů. Soudobé manželství či partnerství se tak stává základním prostorem seberealizace člověka, který v dnešní společnosti nemá příliš volného prostoru k projevení spontaneity. Zároveň je pro něho také základní oporou, zázemím, zdrojem v jeho obtížném úsilí prosadit se v nepřehledném světě velkých organizací. Minimum, které dnes od partnera člověk očekává, je, že nebude stát jeho úsilí o seberealizaci v cestě. Vyžadování obětavosti od partnera je v podstatě považováno za projev nedostatku lásky a může se stát i důvodem k rozvodu.
Také doba, kdy manželský sex byl určen pouze k plození dětí a nad dodržováním manželských povinností bděla církev, je dalekou minulostí. Žijeme v době, kdy do manželství či partnerského vztahu vstupují oba partneři s podstatným fondem sexuálních zkušeností a očekávají právo na sexuální uspokojení. Muži i ženy dnes často považují bohatý a uspokojení poskytující sexuální život za podmínku úspěšného manželství. Pokud v této oblasti nejsou spokojení, poohlížejí se nezřídka mimo trvající vztah.
Okomentovat