Adéla Roedlová

4.2.1 Zkoumání vlivu otce na dítě

Zásadní otázka, která vyvstává, pokud začneme mluvit o psychologii otcovství, zní, jak působí otec na dítě. Jaká je jeho role při výchově, jaké zapojení do péče je optimální, jaké schopnosti a dovednosti dokáže otec dítěti předat lépe než matka.

Účinky otcovské péče na dítě se zabývá velké množství studií. V nich se zkoumá především to, jak se mění výsledky dětí v níže uvedených oblastech v závislosti při různých stupních zapojení otce do péče o dítě. Předmětem zájmu těchto studií je srovnávání dětí žijících pouze s matkou a dětmi, které vyrůstají s oběma rodiči. Porovnávané jsou i děti mezi sebou v rámci těchto dvou skupin. [Marsiglio et al., 2000: 1181]

Ve skupině, kde byly zkoumány děti z úplných rodin, se zjišťovalo, jak se od sebe děti liší v závislosti na zapojení otce do péče. U dětí byly sledovány především tyto schopnosti: výsledky ve vzdělávání, kognitivní schopnosti, psychický stav, sociální kompetence a vztahy s vrstevníky. [Amato, Rivera 1999: 376] Pro moji práci jsou směrodatné výsledky týkající se především úplných rodin, proto uvádím pouze je. Závěry výzkumu Amatoa a Rivery uvádím proto, že jako jediní ve svém výzkumu zohlednili působení třetí proměnné, a to vlivu matky. Amato a Rivera zkoumali, jak často tráví otcové a matky čas se svými dětmi a jak jsou jim citově blízko v závislosti na problémovém chování dětí. Množství času, který tráví otcové s dětmi, měřili pomocí otázek, které zkoumaly frekvenci jednotlivých denních činností s dětmi jako je např. večeře či psaní úkolů. Blízkost byla zjišťována pomocí otázek na častost mazlení a chválení. Obdobně tomu bylo u matek, u kterých ještě zjišťovali problémové chování jejich dětí. Výsledky výzkumu říkají, že otcové tráví s dětmi mnohem méně času, ale jsou si s nimi stejně blízcí jako matky. Z tabulky korelací lze také vyčíst, že otcův zájem, podpora a čas negativně souvisí s dětskými problémy s chováním. Z tabulky lze však vyčíst to samé i pro matku. Nicméně z výzkumu vychází, že čas, který tráví matka s dítětem významně souvisí s časem, který s dítětem tráví otec. Jinými slovy, jestliže otec uvedl, že se výrazně zapojuje do života dítěte, matka uvedla relativně málo problémů dítěte s chováním. Muselo však být přítomno i její zapojení do péče. [Amato, Rivera 1999: 380-382]

Amato ve svém výzkumu, který se zabýval vlivem chování otce a matky na duševní pohodu mladistvého, uvádí závěry výzkumů svých kolegů (Lamb, Snarey, Russel, Radin), kteří studiemi dokazují pozitivní vliv péče otce na výsledky dětí. Otcovo zapojení a péče o rodinu pozitivně souvisí s intelektem dítěte, obzvlášť pokud se otec zajímá o jeho školní výsledky, pomáhá mu s domácím úkoly a má vysoká očekávání, která se týkají vzdělání. Kromě toho existuje také přímá souvislost mezi otcovskou angažovaností, sociálními kompetencemi dítěte, vnitřním „locus of control“⁵ a schopností empatie. Z výzkumu Amatoa vyplývá, že duševní pohoda mladistvého a self-esteem závisí více na blízkém vztahu s otcem než s matkou, zatímco spokojenost se životem více závisela na blízkém vztahu s matkou. [Amato 1994: 1032-1036]

Vlivem otce na dítě se také zabýval americký klinický psycholog H. Biller. Ve své knize se zabýval tématy, jako jsou akceptování dítěte, budování přátelství, disciplína, fyzická zdatnost, tvořivost nebo sociální kompetence ve spojení s působením otce. Rozvoj tvořivého potenciálu u dítěte uvádí autor na přístupu otce k Albertovi Einsteinovi. Zpřístupnil totiž synovi vědeckou laboratoř, seznámil jej s dalšími zajímavými osobami, nosil mu vhodné hračky. Důležitost otce při výchově uvádí Biller také ve spojení s vedením k nezávislosti. Otcem vyvíjený tlak na dítě, jenž ho vede k větší nezávislosti, je vhodným protipólem přemíry ochranitelských tendencí u matky. Otcové mají sklon, zejména u synů, předčasně očekávat nereálný stupeň autonomie, zatímco matky mají tendenci být příliš pečující a ochranitelské, především vůči prvorozeným dětem. Pokud se ovšem tyto výchovné tendenci spojí, vyústí v realistický přístup. [Bakalář 2002: 126- 128]

H. Biller také zdůrazňuje rozdílný vliv otce na syny a na dcery. Pro syna je velice důležité, aby viděl otce zastávat aktivní roli v rodinných záležitostech, resp. při rozhodování o nich. Otec by měl doma pobývat tak často, aby se mohl přímo účastnit dětských aktivit a ukázat synovi, jak být nezávislý, kompetentní a přiměřeně asertivní. Ve vztahu k dceři má otec největší vliv na její schopnost vycházet s muži. Způsob, jakým otec reaguje na feminitu své dcery, má velice důležitý vliv na to, jak bude dcera s muži jednat. [Bakalář 2002: 128-129]

Pokud se zaměříme na otce, kteří o dítě pečují spolu s matkou, tedy s ním tráví mnohem více času než je obvyklé, zjistíme, že jsou spokojenější nejen oni, ale i jejich děti. V takových rodinách se pak vytváří těsnější vazby mezi rodiči a dítětem [Maříková 2006]. Příznivý vliv aktivního otce na dítě se podle provedených výzkumů daří potvrdit pouze u rodin se dvěma rodiči [Amato, Rivera 1999: 376]. Pokud v tomto typu rodiny dojde k rozchodu, nedochází tak často k zániku rodičovské-otcovské role, jako je tomu u rodin s menším zapojením otce do péče. Otcové mají totiž i nadále zájem a potřebu formovat svůj vzájemný vztah s dítětem. [Maříková 2006]

5 Termín běžně používaný v psychologii znamená, že člověk vnímá to, co se stane (jaký bude výsledek jeho chování) jako důsledek jeho vlastního jednání (jeho snahy, úsilí, vůle, schopností). Locus of control zde tedy překládáme jako „víra ve vlastní možnosti“. [Wikipedia, Locus of control]

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

...

Facebook

Twitter

VK

email

Print