Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
Adresát: Mirek Jadlovský, t. č. unesený v Madridu
Můj milý Mirku,
když jsem Ti před půl rokem psal první VZKAZ, věřil jsem, že se dva a půl roku táhnoucí soudní spor začne řešit o něco rychleji a brzy se opět shledáme. Mýlil jsem se. Tento měsíc si připomenu třetí výročí podání návrhu k soudu, To oživí jinak fádně běžící měsíce, kdy nám Tvá matka brání v osobním kontaktu a neodpovídá mi na žádné návrhy ohledně péče o Tebe. Spoustu volného času využívám ke psaní na soudy, aby se Tvůj případ urychlil. Obvykle jsem ke článkům o Tvém případu přikládal naši společnou fotografii, ale tentokrát nemám žádnou, od loňského prosince jsme se neviděli, neboť Tvá matka mi přizná právo vídat se s Tebou teprve poté, co odsouhlasím všechny její požadavky, a ty se od prvního vzkazu nijak nezměnily. Stále požaduje 95 % mých příjmů pro sebe a svou výlučnou moc na Tebou. Tak místo naší společné fotografie zkrášlím toto smutné čtení aspoň fotkou z Tvého pokoje, který máš u mne v Praze a kde sis u mne vždy hrával. U metru na stěně ses každý víkend chtěl měřit, i když jsi od posledního pobytu u nás doma vůbec nepoporostl. Na stěnách Tě pak v pokoji hlídal krtek a jeho kamarádi. Jednou si porovnáš tento pokoj s tím, který máš u Tvé španělské babičky v Madridu – bez denního světla a bez místa na hraní, ale to žádnou z pomazaných hlav netrápilo. To, že Ti matka pod babiččiným velením bránila v kontaktu se mnou a eliminovala jakýkoliv mužský vzor z Tvého okolí, už vůbec nikoho netrápilo. V roce 2013 bylo pro všechny, kromě nás dvou, důležité, abys byl s maminkou, i kdyby bydlela v jeskyni.
Proto Ti dnes napíšu více o lidech, kteří to umožnili, abys jim jednou mohl poděkovat za část dětství bez otce a všech příbuzných z mé strany. Nemysli si, že jsem se nesnažil strávit s Tebou co nejvíce času do doby než soud rozhodne, ale Tvá matka a její prolhané advokátky buď vůbec neodpovídají, nebo vypouští z úst a klávesnic slova, kterým ani v okamžik jejich vzniku nevěří. Je to jen taková kulisa, protože advokátská stavovská pseudomorálka jim velí, že po několika urgencích musí nějak odpovědět. Pro ilustraci Ti ukážu po jednom mailu od každé z nich. Česká advokátka JUDr. Zuzana Suchanová už v květnu 2012, když Tě Tvá matka podruhé unesla do Španělska, poslala tento mail:
Vážený paní kolegyně,
dovoluji si Vás informovat, že na základě rozhodnutí Provinčního soudu v Madridu, č. 445, ze dne 25. 4. 2012, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o repatriaci nezletilého do České republiky, odcestovala moje klientka s nezletilým zpět domů do Madridu.
Dále si Vás dovoluji ujistit, že moje klientka hodlá plně respektovat dohodu rodičů o styku otce s nezletilým na posledním soudním jednání. Nezletilý bude připraven k vyzvednutí v pátek 25. 5. 2012 v 11 hod. v místě bydliště matky.
S pozdravem
JUDr. Zuzana Suchanová, advokátka
Nechávám ho tak, jak byl odeslán, i s chybami, jen zvýrazňuji tu nejdůležitější větu. Paní advokátka se dušovala, jak bude Tvá matka dodržovat dohodnuté soudní usnesení o Tvém předávání, které mělo platit do konečného soudního rozhodnutí. Měl jsi chodit domů do našeho pražského bytu dvakrát měsíčně a trávit se mnou dvě letní dovolené. Od odeslání tohoto mailu uběhlo 15 měsíců a Tvá matka nedodržela usnesení ani jednou. Ani v Praze, ani v Madridu. Pod ochranou španělských justičních mafiánů, k nimž se dostanu později, jí české soudní usnesení neleželo ani v patě. I prolhaná španělská advokátka Maria Teresa Santiagová Gardeová musela po několika urgencích odpovědět na dotaz, jestli mi Tvá matka umožní kontakt s Tebou v rámci letní dovolené. Po několika urgencích odpověděla takto:
Estimada compañera:
He hablado con mi clienta y precisamente se marchan de vacaciones en esas fechas hasta el 27 de agosto, por lo que la podría realizarse la visita el fin de semana de 31 de agosto y 1 de septiembre. Coméntaselo a tu cliente para que pueda organizarse y sacar los billetes con tiempo, tal y como me indicas. Ya te anticipé que hemos solicitado la ejecución del cierre de fronteras, para entrega del pasaporte, espero que para la fecha propuesta esté todo resuelto, ya que hay tiempo suficiente.
Saludos.
Mayte Santiago. Abogada.
Za letní měsíce se považují u opatrovnických soudů červenec a srpen, a tak mi na jarní dotaz advokátka Tvé matky v polovině července nabídla styk 31. srpna. Kdyby měl srpen více dní, jistě by nabídla až ten úplně poslední. I důvod, proč Tě smím vidět až koncem léta, je celkem výmluvný – Tvá matka se chystá od odeslání mailu až do 27. srpna na šestitýdenní prázdniny. Jako nezaměstnaná a nic nedělající se přece nebude v teplých měsících nudit ve vnitrozemí umožňováním kontaktu s Tebou nebo, nedej bože, hledáním práce. Pojedu se za Tebou podívat, a jsem zvědav, jestli den před mým příjezdem spíše onemocníš, nebo se jen u Tvé babičky nečekaně rozbije domovní zvonek.
Protože Tě kvůli Tvé matce nevídám ani běžně, natož o svátcích, nemohl jsem Ti dát ani dárky k narozeninám nebo Vánocům. Jako skromnou náhradu všech hraček a knížek, které Ti vynahradím později, jsem Ti aspoň ke čtvrtým narozeninám zřídil mailovou schránku. Heslo k ní dostaneš ode mne nebo jiného spolehlivého člověka, až budeš mít rozum a dokážeš si sám přebrat fakta. Ve schránce Ti schovávám všechny dokumenty o chování Tvé matky, o mých marných pokusech se s Tvou matkou domluvit, o obou únosech, o neschopnosti a podvodech české a španělské justice. Máš moje chromozomy a s odstupem času pochopíš, že pořádný kus pravdy je lepší než hromada hraček nebo sladkostí a snad můj dárek oceníš.
I SKYPOVÉ SPOJENÍ se nám nedařilo ani v minulosti, ani v současnosti, protože Tvoje matka má stále rekordní poruchovost počítače a nedostatečně fungující internet, což jsou závady, které se v několikamiliónovém evropském městě nedají jen tak odstranit. Když už se spojení podaří, vydrží jen pár minut, a máme při něm bedlivý dohled Tvé matky, která Ti napovídá. Někdy se Tvoje matka postaví za kameru, takže se koukáš na ni místo na mne, ale stačí se jen zeptat na něco, co Ti ukazuji na obrazovce a náš fantom neodolá a nakoukne.
Obvykle spojení začíná Tvým kňouráním, jak se mnou nechceš mluvit a chceš se koukat na pohádku. Z toho usuzuji, že spojení se mnou bývá přestávkou uprostřed Tvé oblíbené pohádky. Proto Ti ukazuji věci, které máš rád, abys mi věnoval pozornost. Když jsem Ti třeba ukazoval novou knihu o zvířatech, Tvoje matka se na obraze zhmotnila a začala kolem zametat, což musíme oba chápat. Jako nezaměstnaná a nic nedělající na úklid nemá čas jindy než právě v těch pár minutách, které pro nás dva určí.
O motivaci Tvé matky a jejích advokátských hyen k naší vzájemné izolaci jsem už psal dříve. Dnes Ti představím soudkyně, které o Tvé výchově a našem kontaktu rozhodují.
JUDr. Hana Vraná – soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5, rozhoduje o Tobě v ČR v první instanci. Ze soudců, o kterých Ti dnes píši, je asi jediná myšlenkově ve 21. století. V jejím repertoáru je kromě české klasiky občas také střídavá péče a otcovská péče. Lze na ní ocenit, že nenaslouchá oblíbeným lžím rozvádějících se matek a nad bláboly Tvé matky o domácím násilí mávla rukou. Bohužel, tím její přednosti končí. Nemá ve zvyku spěchat a proto brzy vstoupí soudní spor o Tebe do čtvrtého roku. Intervaly mezi jednáními mohou být i půl roku a důvody průtahů jsou někdy docela úsměvné. V prosinci 2011 odročila jednání o 3 měsíce kvůli nečekanému porodu advokátky Tvé matky. Vždy jsem si myslel, že žena, obzvláště vysokoškolsky vzdělaná, pozná, že je těhotná a lékař jí odhadne termín porodu, aby si stihla vše zařídit, mj. i v práci. To však není případ JUDr. Zuzany Suchanové, ta rodí nečekaně a protože je nezastupitelná (rozuměj: aby místo ní nevydělal někdo jiný z její kanceláře), museli jsme si všichni pár měsíců počkat. V situaci, kdy jsem Tě směl vídat jednou měsíčně, nebylo kam spěchat. Vůbec, JUDr. Hana Vraná nepovažuje za důležité pro tří- a čtyřleté dítě, jakým jsi byl, aby vídalo otce. Za obou únosů vytrvale odmítala nařídit Tvůj návrat do ČR, protože jí nepřipadalo naléhavé, abychom se my dva vídali. V civilizované zemi by opatrovnický soudce nařídil návrat dítěte a nesplnění by každý měsíc ocenil tučnou pokutou, což by na Tvou matku platilo. Představa, že její polovina majetku v Praze se postupně přeměňuje na pokuty, by ji přiměla k dodržování usnesení a vrátila by Tě do Prahy stejně rychle jako v roce 2011. Stejně tak ovšem JUDr. Hana Vraná nevymáhá ani svá vlastní rozhodnutí, takže Tvá matka ignoruje nejen Tvoje předávání, ale i znalecká zkoumání. Měla se jich účastnit už více než před rokem, ale když se matce nechce přijít, proč by ji soudkyně nějak postihovala. Jednou nám JUDr. Vraná přiřkla 14 dní společné dovolené. V den předání jsi „nečekaně“ onemocněl a Tvoje matka mne nenechala ani předat Ti pomeranče. Když jsem další měsíc požádal o náhradní dvoutýdenní dovolenou, už ji soudkyně zamítla. Co je důvodné v říjnu, není důvodné v listopadu. Zmaření dovolené přešla decentním mlčením.
JUDr. Anisja Pillerová, JUDr. Blanka Chlostová, JUDr. Zuzana Hrčková – morální odpad české justice, trojice lhářek a podvodnic. V letech 2010 – 2013 tvořily senát 64 Co Městského soudu v Praze, který o Tobě rozhodoval jako soud odvolací. V době, kdy jsem žil v Praze stejně jako Tvá matka, zúžily můj styk s Tebou na jeden kontakt měsíčně, aby sis ke mně náhodou nevytvořil vztah. Protože všechna ustanovení českého zákona o rodině hovořila proti tomu, abys zůstal v péči Tvé matky, odsouhlasily JUDr. Zuzaně Suchanové její vylhaný argument, že prý se o Tobě má rozhodovat ve Španělsku Slovo Tvé matky má podle nich vyšší váhu než pravomocný rozsudek španělského odvolacího soudu, jenž vyslovil svou místní nepříslušnost. Jsou schopné tvrdit, že rok 2012 byl dříve než rok 2010, i zapírat svá vlastní slova. O jejich podvodu se více dozvíš ZDE. Možná, že se v některých případech u jedné z nich mýlím, protože protokol o hlasování je tajný a přečíst jsem si ho nemohl, takže teoreticky nevylučuji, že jedna z nich třeba byla proti. Pokud by tomu tak bylo, skoro jsem si jist, že nepůjde o předsedkyni senátu soudružku Pillerovou, která byla zvolena soudkyní na návrh Ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky už v roce 1974. V USNESENÍ mne obzvláště dojala tato věta, která hodnotila její profil: „Kandidáti byli vybráni po pečlivém zhodnocení jejich politicko-odborné připravenosti, jejich zkušeností ze soudcovské praxe a zejména pak jejich angažovanosti na prosazování a uskutečňování záměrů socialistického soudnictví.“ Záměry socialistického soudnictví uskutečňuje opravdu poctivě i 24 let po revoluci. A proto nám oběma nezbývá než doufat, že jejich hanebné rozhodnutí zruší Nejvyšší soud, kam nyní Tvůj případ míří, nebo potom Ústavní soud.
María del Carmen Margallová Riverová (v originále Margallo Rivera) – španělská justiční mafiánka, v letech 2012 – 2013 působila jako prvoinstanční soudkyně na madridském soudu č. 93. Zpočátku jsem si o ní myslel, že je pouze hloupá a třeba si v roce 2013 jenom nevšimla, že Česká republika je také v Evropské unii (byla to poměrně novinka, teprve od roku 2004). V EU tehdy platilo Nařízení Rady EU č. 2201/2003, v němž se v 19. článku nazvaném Překážka litispendence a závislé žaloby pravilo:
2. Pokud je řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti ke stejnému dítěti v téže věci zahájeno u soudů různých členských států, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.
3. Pokud je určena příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první, prohlásí se soud, který řízení zahájil později, za nepříslušný ve prospěch tohoto soudu.
Můj advokát proto této soudkyni napsal odvolání pro její nadřízený soud a poměrně polopaticky problematiku litispendence vysvětlil. Dokonce pro ni JUDr. Hana Vraná vyplnila unijní formulář s podrobnostmi o řízení v ČR a Tvém momentálním platném předávání mezi rodiči. Zatímco podvodnice z Městského soudu v Praze ve snaze překroutit právo najely na taktiku, že rok 2012 byl dříve než rok 2010, Margallová Riverová se tvářila, jakoby článek 19 neexistoval a ani neodeslala odvolání v této věci. Není hloupá, je mafiánka a podvodnice, která přehlíží zákony a nařízení, aby vyšla vstříc matkám nejrůznějšího druhu. Její motivace je stejná jako u trojice pražských podvodnic – buďto u ní nějaká návštěva zapomněla na stole barevné papírky, nebo je přesvědčená feminacistka a děti považuje za výlučný majetek matek. K soudnímu řízení přistupuje velmi aktivně a snaží se mne ekonomicky zničit skrze výživné, neboť naprosto sdílí představu Tvé matky, že bych jí měl odevzdávat skoro všechny své příjmy. Když jsem jí dodal dokumenty o svých výdajích, přehlédla je, snad si myslela, že bydlení v Praze je zadarmo, stejně jako jídlo, letenky, benzín nebo telefonní hovory. Pokud poletím na přidělený víkend za Tebou, podle této mafiánky mne letecké společnosti vozí zdarma, hotely mne ubytovávají také zdarma a pečení holubi mi sami létají do úst. Já podle ní neutratím peníze, ani kdybych chtěl, a tak je můžu dávat Tvé matce. A když jsem jí dodal doklad o příjmu, pobavila mne její argumentace o překladu. Když někdo vidí dokument v cizím jazyce, obvykle mu činí potíže rozumět slovům, ale čísla chápe, jsou totiž všude stejná. Margallová Riverová ze spisu kupodivu pochopila slova, jak se jmenuje můj zaměstnavatel a za jaké měsíce je vykazován příjem. Číslům však nerozuměla, a tak z dokumentu jako nepřeloženého nevycházela a nařídila platit výživné, jaké si přála Tvoje matka. Ta sice žádný dokument nepředložila, ale když něco tvrdí matky, má to větší váhu než slovo otce nebo zaměstnavatele. Že Tvá matka nedodržovala žádné soudní usnesení o Tvém předávání, přešla rovněž decentním mlčením, v tom se pražské a madridské soudkyně vzácně shodují. O tom, jak Tvé matce odezírala přání ze rtů, se dočteš ZDE.
Ángel Sánchez Franco, Maria José de la Vegová Llanesová (v originále Vega Llanes), José Angel Chamorro Valdés – španělští justiční mafiáni z Krajského soudu v Madridu, sekce 24, rozhodovali o Tobě jako odvolací soud. První dva z nich se podíleli také na legalizaci Tvého druhého únosu, když bez toho, aniž by mne vyslechli, rozhodli, že vše je tak, jak tvrdila Tvá matka. Více o legalizaci únosu najdeš ZDE. Podobně jako jejich prvoinstanční kolegyně si jaksi nevšímali článku 19 v Nařízení Rady. Navíc na rozhodnutí o exekuci na styk s Tebou podle českého usnesení si vyhradili půl roku. 24. května 2013 se usnesli, že rozhodnou až 4. prosince 2013. Nařízení Rady o uznávání rozhodnutí má totiž několik stránek a jejich prostudování zabere něco času. A kam spěchat, když dítě má ve vlastnictví matka? Jejich rychlost rozhodování najdeš ZDE.
Zatímco v České banánové republice se soudy bojuji a stále věřím v dobrý konec, se španělskými mafiány mi bude muset pomoci až mezinárodní soud. Taková byla česká a španělská justice a naše otcovská a dětská práva v roce 2013. Všimni si jedné zajímavosti. Skoro všichni, kdo Tvé matce pomáhají překrucovat právo, kdo si přejí Tě izolovat od táty, jsou ženy. V době, kdy Ti píšu tento vzkaz, ženy často a rády vykřikují, že jsou ve srovnání s muži ublížené a diskriminované. Udělej si o tom úsudek sám.
Myslím na Tebe každý den a každou bezesnou noc.
Tvůj táta
19. 8. 2013 at 21:43
Dobré. Moc dobré. Pravdivé vykreslení strašného stavu justice. Znám. Bohužel znám. Dobře napsané. Třeba za 100 nebo 200 let se bude psát o 21 století jako o době temna, kdy bezcharakterní matky mohly beztrestně ničit dětem život a to za pomocí soudů.
19. 8. 2013 at 22:30
Já jsem nepřítel státu.
20. 8. 2013 at 9:41
Po každodenní konfrontaci s násilným (chcete-li nuceným) odebíráním dětí tatínkům českou justicí (španělskou pomíjím, protože tu těžko ovlivníme), na mě bohužel téměř komicky působí televizní reportáže o záměrech „odebírání dětí“ českým občanům v GB a marné snaze těchto občanů dostat věci před „spravedlivé“ české soudy. Jsem naprosto přesvědčen, že v GB platí právo a proto se viníci snaží dostat své věci do českého kryplstátu, kde si opatrovnická justice dělá z práva toaletní papír.
28. 11. 2013 at 21:12
Přečetla jsem si poměrně dost smutný příběh tatínka,nemohu sice posoudit jestli je vše pravda, ale chci jen popsat svoji zkušenost s soudkyní Vranou, také se rozvadím a také návrh o svěření řešila soudkyně Vraná. ze svého manžela mám strach , neustálé výhružné sms…., ale to tak prostě někdy bývá, syna jsem získala do péče, ve styku s otcem mu nebráním, ublížila bych tak klučíkovi a to nechci, snažím se mu vše vysvětlit a s otcem se nehádat, je to vyčerpávající a nikam to nevede. Soudkyně Vraná ,mě ale utvrdila v tom jak to v našem státe chodí, nemáte nikde odvolání .Nedohadovala jsem se , neházela jsem na manžela špínu, jen jsem si vyslechla, že manžel, který už 22 let podniká,je hrozný chudák, protože mu zrovna teď nejde práce, nedoložil ani daňové přiznání, nechtěla ho, já měla smůlu, mám vzdělání takže mám větší šanci si vydělat peníze než on z učňovským ukončením, to že budu snad do konce života platit dluhy, kterých se dopustil taky nikoho nezajímá, poctivě jsem vše donesla, nechtěla jsem se dohadovat o syna, je to jeho otec a nechová se k němu špatně, ale nad způsobem jednání a myšlení soudkyně Vrané jsem se v duchu už jen smála, zjistila jsem, že nemá smysl něco dokazovat, když tam sedí takovýhle člověk, setkání s takovouto bytostí mě bude strašit dlouho a na to jdou daně daňových poplatníků.ze soudkyně jsem nabyla pocit, že ji nejde o děti, to není účel její práce.
16. 12. 2015 at 14:18
Tyo situace jsou velmi složité. Tento web řadu násilníků nabádá, jak operovat u soudu. Můj muž chtěl zabít mě i našeho syna ve vzteku, skončili jsme oba v nemocnici. Bohužel často zneužívá tento web a příběhy mužů na něm.